Nový průzkum ukázal, kdo je v práci spokojenější

Wellbeing Index sleduje spokojenost lidí v práci – a dlouhodobě ukazuje, že zatímco lidé na kancelářských a kvalifikovaných pozicích blízko vedení jsou nejspokojenější, manuální a provozní obory ve výrobě, stavebnictví, dopravě či službách zaostávají.

Index vychází z hodnocení více než 9150 zaměstnanců napříč obory, regiony i typy pozic sesbíraných v průběhu roku 2025 prostřednictvím platforem JenPráce.cz a JenFirmy.cz. Celorepublikový průměr spokojenosti dosahuje 3,24 bodu z pěti.

Index sleduje 11 oblastí včetně mzdy, benefitů, pracovního kolektivu, atmosféry, přístupu nadřízených či možnosti kariérního růstu. Nejlépe lidé hodnotí rozmanitost práce, kolektiv a pracovní dobu, naopak nejhůře benefity, prémie a příležitost růst. Výsledky naznačují, že zaměstnanci často neodcházejí kvůli samotné náplni práce, ale spíše proto, že v ní nevidí perspektivu.

„Český trh práce trpí velkým nedostatkem důvěry mezi lidmi a jejich šéfy. Většina zaměstnanců je ale se svými nejbližšími kolegy spokojená a právě dobrý tým často firmu drží nad vodou i tam, kde selhává vedení,“ uvedl analytik portálu JenPráce.cz Michal Španěl.

Co se týče oddělení, vůbec nejlépe vyšlo produktové a projektové řízení, které získalo hodnocení 4,14 bodu z pěti, marketing a PR s výsledkem 3,99 bodu z pěti a právní oddělení (3,88 z pěti). Pro tato zaměstnání je podle Španěla typická zajímavá a rozmanitá náplň práce, větší možnosti kariérního růstu, kvalitní pracovní zázemí a také flexibilita.

Podobný výsledek vidíme také napříč obory. Nejlépe vycházejí informační technologie (3,77 z pěti) a finance, pojišťovnictví a reality (3,65 z pěti). Ty dosahují nadprůměrných výsledků téměř ve všech sledovaných faktorech.

Na opačném konci spektra pak podle indexu stojí modré límečky, tedy lidé pracující v provozních a manuálních profesích. Vůbec nejnižší spokojenost mezi obory podle průzkumu panuje ve službách, konkrétně v ubytování, stravování a cestovním ruchu, které získaly 3,07 bodu z pěti. Podobný výsledek získala doprava a skladování (3,14 z pěti) a zpracovatelský průmysl (3,19 z pěti). Na úrovni oddělení dostala nejhorší hodnocení bezpečnost a ochrana s 2,99 bodu z pěti, výroba (3,04 z pěti) a stavební práce a údržba (3,06 z pěti).

„Společnými znaky těchto profesí jsou fyzicky náročná práce, omezené nebo nulové možnosti práce z domova, historicky nízké investice do zaměstnaneckého wellbeingu a vyšší podíl středních a nižších příjmových skupin,“ uvedl Španěl. Data podle něj potvrzují, že čím manuálnější je práce, tím jsou zaměstnanci nespokojenější.

Rozdíl mezi modrými a bílými límečky není jen otázkou výše příjmů. Finanční ohodnocení však hraje zásadní roli. Mzda u modrých límečků dosáhla hodnocení 3,17 bodu z pěti. Průzkum ukazuje, že byla zhruba o 139 procent častěji kritizována, než chválena, respondentům vadila především její výše.

Modré límečky nejsou obecně spokojené ani s benefity. S průměrným skóre 2,86 bodu z pěti patří k nejslabším hodnoceným oblastem a v recenzích jsou zhruba 3,6krát častěji kritizovány než chváleny. Zaměstnanci často mluví o žádných, minimálních nebo malých benefitech a tradiční výhody, jako jsou stravenky či multisport karty, považují za nedostatečné.

„Nemyslím si, že by šlo pouze o otázku mzdy, i když finanční ohodnocení v manuálních oborech hraje velmi výraznou roli. Ukazuje to i náš průzkum Trendy v benefitech – v průmyslu a výrobě označilo finanční ohodnocení za důležité zhruba 50 procent lidí, zatímco v administrativě je to přibližně 45 procent a v obchodu necelých 44 procent. Zároveň platí, že i v těchto oborech jde o nejčastěji zmiňovaný faktor,“ vysvětluje HR ředitelka Pluxee ČR Martina Machová.

„Index ale zároveň ukazuje, že spokojenost zaměstnanců nelze vyřešit jedním benefitem ani jednorázovým navýšením mezd. Z pohledu vlivu na celkové hodnocení hrají klíčovou roli takzvané měkké faktory, tedy atmosféra na pracovišti, pracovní zázemí a přístup nadřízených,“ vysvětluje Španěl.

Ke spokojenosti bílých límečků může podle Španěla přispívat jeden zásadní benefit, na který ty modré prakticky nemají šanci dosáhnout – možnost práce z domova. Zaměstnanci ji vnímají veskrze pozitivně a často se objevuje i mezi návrhy, co by měl zaměstnavatel zlepšit.

„Možnost práce na dálku je bezpochyby jedním z faktorů, který rozdíly mezi kancelářskými a manuálními profesemi zvýrazňuje. Z našeho průzkumu Trendy v benefitech vyplývá, že u tzv. bílých límečků umožňuje zaměstnavatel práci z domova přibližně 49 procentům lidí, zatímco v průmyslu a výrobě je to zhruba 11 procent. U téměř 46 procent zaměstnanců v těchto oborech navíc povaha práce práci na dálku vůbec neumožňuje,“ potvrzuje Machová.

Zároveň ale podle ní platí, že u manuálních pozic není práce na dálku klíčovým očekáváním, mnohem větší důraz kladou na stabilitu, finanční ohodnocení a férové nastavení pracovních podmínek.

Častým kamenem úrazu je podle analýzy také nedůvěra vůči vedení, které je v recenzích pracovníků téměř dvakrát častěji zmiňováno negativně než pozitivně. Nejčastěji si lidé stěžují na neférový přístup, špatnou komunikaci, nedostatečné uznání nebo aroganci.

Lidem však vadí také neplacené přesčasy, přetěžování nebo pocit nahraditelnosti. Nadřízený přitom hraje v určování atmosféry na pracovišti klíčovou roli. Důležitý tak pro zaměstnance zůstává pracovní kolektiv, který patří k jednomu z nejlépe hodnocených faktorů. Řada respondentů přiznává, že právě kolegové jsou hlavním důvodem, proč ve firmě i přes nespokojenost s platem, benefity nebo vedením zůstávají.

„Loajalita českých zaměstnanců tak směřuje primárně ke kolegům a samotné náplni práce, nikoliv k instituci nebo firemní značce,“ upozorňuje Španěl a dodává, že to platí napříč bílými i modrými límečky. U manuálních profesí ale kolektiv často kompenzuje horší podmínky ještě výrazněji.

„Spokojenost zaměstnanců souvisí i se širším nastavením pracovních podmínek a řízení – tedy s organizací práce, předvídatelností směn, férovým přístupem nadřízených a kvalitou komunikace. U manuálních profesí se navíc často kombinuje fyzická zátěž, menší flexibilita a někdy i omezenější možnosti posunu. Pokud se k tomu přidá pocit, že pravidla nejsou nastavena transparentně nebo že vedení nenaslouchá, může se nižší spokojenost dál prohlubovat,“ potvrzuje Machová.

Výrazné rozdíly jsou vidět také mezi kraji a některé výsledky mohou být poměrně překvapivé. Zaměstnanci v Ústeckém nebo Karlovarském kraji, který premiér Andrej Babiš před pěti lety označil legendární hláškou „úplně nejhorší, historicky ve všem“, se cítí v rámci Česka spokojenější. Oba regiony se přitom dlouhodobě potýkají s vysokou nezaměstnaností.

Společně s Libereckým krajem má tento trojlístek spokojenější zaměstnance než řada ekonomicky silnějších regionů.

Podle Španěla to může zdůvodňovat mimo jiné například vyšší nezaměstnanost. „Naše data naznačují, že v regionech s vyšší nezaměstnaností jsou zaměstnanci za práci celkově vděčnější – dobře vidí, kolik lidí v okolí ji nemá, a svůj vlastní standard proto vnímají pozitivně,“ myslí si. Lidé si zde váží rozmanitosti práce, dobrého kolektivu a relativně slušné mzdy a benefitů.

Pražané si ve spokojenosti stojí stejně jako na Liberecku, cení si rozmanitosti nabídek i kolektivu. Méně spokojeni jsou však s prémiemi a benefity, které jsou ve světle vysokých životních nákladů slabší.

„Praha trpí dlouhým dojížděním řady zaměstnanců, vysokými životními náklady a stresem z rychlého tempa,“ vysvětluje Španěl.

Jihomoravský kraj si podle něj vyšší skóre vysloužil především tím, že Brno slouží jako takový IT hub, lidé ale vnímají nižší prémie a benefity. V Olomouckém kraji a podobných oblastech je pak z výsledků znát efekt nižších mezd, slabších benefitů a omezených kariérních možností, což vnímají především modré límečky v průmyslu, službách a logistice.

Na chvostu žebříčku je pak Jihočeský kraj, který podle indexu zaostává především v oblasti mezd, prémií a benefitů.

Podle Machové mohou uvedené faktory do budoucna ovlivnit nedostatek lidí v některých oborech. Trh práce je podle ní dnes velmi citlivý na kvalitu pracovních podmínek a lidé stále více porovnávají nejen výši mzdy, ale i flexibilitu, pracovní prostředí a celkovou kulturu firmy.

Upozorňuje, že pokud některé obory nemohou nabídnout podobnou míru flexibility jako jiné, je o to důležitější pracovat s tím, co nabídnout mohou, tedy se stabilitou, férovým ohodnocením, bezpečností práce nebo kvalitním vedením.

„Rozdíly mezi jednotlivými profesemi tu vždy budou, protože charakter práce je odlišný. Klíčové ale je, aby se zaměstnanci cítili respektováni a aby měli pocit, že jejich práce má hodnotu. Právě to může v dlouhodobém horizontu rozhodovat o tom, zda se lidé pro daný obor rozhodnou, nebo z něj odejdou,“ dodává.