Od Ruska jsou daleko. Přesto si nebezpečí uvědomují každý den

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zvláštní zpravodajky v Dánsku/

Malebné žluté či cihlové domy jsou pro přístavní město Dragør příznačné. Ve všední den dopoledne tu nenarazíte na moc lidí. Klid je tu podobně jako v dalších dánských městech hlavní prioritou.

I sem ale v poslední době stále více prosakují obavy z ruské agrese. Nejistotu do města přinesly zejména loňské přelety dronů nad nedalekým letištěm v Kodani.

„Když jsem viděla zprávy, že se tu pohybují nějaké drony, bylo mi divně. Začala jsem mít trochu strach. Nikdy by mě to nenapadlo, tady byl vždycky fakt klid. Nic se tu nedělo. Ale v tom dobrém slova smyslu,“ usmívá se na mě zeširoka čtyřiašedesátiletá Astra.

Potkávám ji nedaleko místního centra. Je na procházce se psem a popisuje se jako znalkyně místních, ostatně v Dragøru prý žije už posledních 20 let.

Nad přístavem je slyšet jen křik racků, jinak tu vládne ticho, které narušuje občasný hukot letadel z kodaňského letiště.

Další incidenty s drony se ovšem v krátkém sledu objevily i na dalších místech v Dánsku. A pochybnosti o tom, kdo chaos v dopravě rozpoutal, nezůstaly dlouho. Dánsko označilo drony za součást „hybridního útoku“.

Vláda oficiálně neuvedla, kdo za přelety dronů stál, ale premiérka Mette Frederiksenová prohlásila: „Existuje pouze jedna země, která je ochotna nás ohrožovat, a to je Rusko, a proto potřebujeme velmi silnou odpověď.“

Minimálně mezi lidmi tato odpověď přišla. Obavy z možného ohrožení se přenesly do každodennosti a krátce po přeletech dronů se objevila v médiích upozornění na to, že by si lidé měli pro každé případy vytvořit zásoby.

To udělala i Astra. „Četla jsem, že si máme raději připravit různé věci. Já nakoupila rýži a balenou vodu. Beru to hodně vážně, i když moje děti si z toho dělaly i legraci. Ale když vidím, co se děje na Ukrajině, říkám si, že to může potkat úplně každého,“ vysvětluje.

„Normálně mám spíš prázdnou spíž. Teď tam mám tašky s rýží a vodou a pokaždé, když to vidím, si připadám trochu paranoidní,“ dodává pobaveně.

Také další lidé v Dragøru mají poměrně jasno v tom, kdo za incidenty stál. „Hodně dobře si pamatuju, když jsem viděl poprvé ty zprávy o dronech. Je to kousek odsud, takže mě to rozhodilo. A taky jsem si hned řekl: Dobře, Rusové jsou tady,“ popisuje osmadvacetiletý Frederik, učitel z místní školy.

Přestože Kreml tato obvinění rázně odmítl, celou další řadu přeletů či pádů dronů zejména ve východní Evropě vlády spojovaly s Ruskem. Další sabotáže zaznamenaly i jiné země, které silně podporují Ukrajinu.

„Já si vážně nemyslím, že zítra přijedou Rusové a obsadí nás. Vím, že takové přemýšlení mají státy, které jsou jim blíž a mrzí mě to. Ale ta představa, že vám zasahují do života, přestože jsou tak daleko, je divná. Jako byste nikdy nemohli být v bezpečí,“ dodává Frederik.

V něčem může naléhavost, se kterou v této severské zemi k potenciální hrozbě přistupují, působit zvláštně vzhledem k její poloze. Na rozdíl třeba od pobaltských států, které se mohutně opevňují, nesdílí Dánsko s Ruskem hranici. Nemá za sebou ani zkušenost s okupací ruských vojsk.

Přesto je to právě Kodaň a její premiérka Mette Frederiksenová, kdo stojí v čele podpory napadené Ukrajiny i podpory zbrojení v Evropě.

Světová média pak zaujal jeden z výroků premiérky, kdy v souvislosti s navýšením výdajů na obranu pronesla, že nastal čas začít „nakupovat, nakupovat a nakupovat“.

„Pokud nemůžeme získat to nejlepší vybavení, kupte to druhé nejlepší. Teď záleží jen na jedné věci, a tou je rychlost,“ vzkázala svému ministrovi obrany. A stejně tak vyzvala i další evropské státy, ať berou situaci vážně.

Tento postoj není zřejmý jen z prohlášení vlády, ale shoduje se na něm i velká část společnosti. Nedávné průzkumy ukazují, že většina Dánů například podporuje, aby se na Ukrajinu poslaly evropské mírové jednotky.

Ani v ​​Dragøru nebo Kodani tomu není jinak. Každý člověk, kterého potkávám, souhlasí, že je třeba se postavit za suverenitu Ukrajiny. A když se ptám lidí na Rusko, odpovídají rychle a bez váhání. Jako by to bylo téma, ve kterém už si všichni udělali jasno.

„Tady nikdo nepochybuje o tom, že to, co dělá Rusko na Ukrajině, je odporné. Když to začalo, všichni kolem mě projevili velkou solidaritu. Myslel jsem, že válka už do dnešní doby nepatří a opravdu mi láme srdce to sledovat,“ vysvětluje mi Mikkel.

A spolu s tím se pak pojí i rázná odvaha být připravený, pokud by se situace zlomila. „Já jsem byl před dvěma lety jako dobrovolník na vojenském výcviku. Vnímám to jako svoji povinnost a jsem za tu zkušenost opravdu rád,“ dodává.

Dánsko od začátku ruské totální invaze v roce 2022 přispělo Ukrajině přes 10 miliard eur, což odpovídá téměř 3 procentům jeho hrubého domácího produktu. Například Španělsko naopak podle Kielského institutu, think-tanku, který příspěvky sleduje, poskytlo 1,48 miliardy eur, což představuje méně než 0,2 procenta jeho HDP.

Také nedaleko Dragøru je několik vojenských zařízení, po silnici tady občas projíždějí vojenská vozidla. To je něco, čeho si lidé všímají mnohem více než kdy dřív.

Kvůli tomu se pak mísí dva pocity - vděčnost za to, že země jen nesedí a nečeká, současně ale taky obava z toho, jestli to přece jen neznamená, že je hrozba mnohem blíže, než si uvědomují.

„Mně nevadí, že jsou tu vojenská auta. Bohužel to k životu patří. Jsem ráda, že naše země něco dělá. Neumím si představit, že by se vůbec pochybovalo o tom, jestli je to dobře, nebo špatně,“ vysvětluje Astra.

Jak ale plyne ze všech konverzací, dříve by takový pohled nebyl samozřejmý. Něco se v Dánech zlomilo právě se začátkem války na Ukrajině. Severská země dlouhodobě platila za jednu z těch pacifističtějších a odpovídala tomu i data o výdajích na obranu.

„Nesdílíme historickou zkušenost, kterou mají Češi nebo pobaltské státy. Přesto Rusko vnímáme jako jedinou skutečnou hrozbu – pokud vynecháme environmentální a klimatická rizika, na lidské úrovni je pro nás Rusko jedinou skutečnou hrozbou. V Dánsku nemáme teroristickou hrozbu ani žádný jiný extremismus – pravicový či levicový. Je tu jen Rusko,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy přední dánský bezpečnostní expert Alexander Høgsberg Tetzlaff.

„Dánsko je malá země s velmi vysokou životní úrovní a pevně zakotveným způsobem života. I malá hrozba pro náš životní styl je pro nás problém. Politici – od úplné levice po úplnou pravici v dánském parlamentu – se v tomto tématu prakticky všichni shodují. Neexistuje žádný úhel pohledu, ze kterého by bylo možné Rusko podporovat. To podle mě také vysvětluje, proč mají Rusko a jeho hybridní aktivity tak těžkou pozici – prostě jsme vůči nim hodně vysazení,“ dodává.

Situace je teď ale ještě komplikovanější i kvůli tomu, že podpora Spojených států, jakožto nejzásadnějšího spojence Evropy, už není tak samozřejmá jako v minulosti. A v případě Dánska to platí možná ještě více v souvislosti s nároky amerického prezidenta Donalda Trumpa na Grónsko, autonomní území spadající pod Dánsko.

Přestože Trump ještě v průběhu ledna svá prohlášení zmírnil, v některých Dánech zůstává pachuť i dále.