Článek
/Od naší zvláštní zpravodajky v Dánsku/
Jestli něco dříve definovalo Grónsko, byla to rozlehlá krajina, kde panuje klid. Dnes jeho realita vypadá trochu jinak. V oblasti se objevuje stále více vojáků a lidé se znepokojením sledují zprávy. Čekají, co dalšího řekne americký prezident Donald Trump, který se v posledních týdnech nechal opakovaně slyšet, že Spojené státy ostrov zkrátka potřebují.
„My to nevnímáme s humorem – spíš s obavami a únavou z toho, že se o našem domově mluví, jako by nám nepatřil,“ vysvětluje mi Josepha Kuitse Kunak Thomsenová, která z ostrova odešla teprve před třemi lety, pravidelně se tam ale vrací a pracuje na zvýšení povědomí o Grónsku.
Během našeho rozhovoru se vracíme také o rok zpět, konkrétně do chvíle, kdy Trump po čtyřleté pauze vrátil do Bílého domu. Už tehdy se totiž objevily poznámky o tom, že by Američané měli vlastnit Grónsko a že ho odkoupí.
„Když to řekl, zasáhlo mě to asi víc, než jsem myslela. Vím, že se za nás dánští politici postavili a je to jen dobře. Ale tady v Dánsku přišla taky negativní pozornost a objevily se komentáře, které se mě dotýkaly. Lidé si z toho například na sociálních sítích dělali legraci, i mně přišly ošklivé zprávy. V jednu chvíli jsem si prostě jen zalezla do postele a plakala,“ svěřuje se.
Bolestivé pro ni bylo i sledovat, jak ošklivě o Gróňanech někteří lidé v Dánsku mluví.
Vztah mezi obyvateli ostrova a Dánskem, pod které Grónsko oficiálně spadá, není ideální. Ovlivňují ho zejména historické kroky vlády v Kodani, například sterilizace grónských žen.
Gróňanka Josepha Kuitse Kunak Thomsen na demonstraci proti Trumpovým výrokům v Aarhusu.
„Lidé mají raději sbalené věci“
I mezi dalšími Gróňany, se kterými mluvím, jde cítit směs šoku, frustrace a hlavně strachu. Těžko by se ale hledala nějaká otevřenost tužbám amerického prezidenta Donalda Trumpa.
„Budím se občas strachem, nikdy totiž nevím, co si ráno přečtu. Několik dní po tom, co to začal říkat, jsem nemohla spát. A bylo mi z toho fyzicky špatně. Je to hrozná doba nejistoty, která vlastně nevím, jestli vůbec někdy brzo skončí,“ popisuje Kista Kalila Ikila Thirstrupová, jejíž rodinu do Dánska přivedla kvalitní lékařská péče. Některé zákroky, které její matka potřebovala, se na ostrově neprováděly.
„Mám velkou část rodiny v Grónsku. Můj bratr dokonce čeká se ženou dítě. Bojí se, a i když se o tom snaží nemluvit pořád, je to nadále někde vzadu v hlavě. Někteří mi taky říkali, že už mají sbalené věci pro všechny případy.“
Trump a Grónsko
Donald Trump dával opakovaně najevo, že Spojené státy chtějí ke svému území připojit největší světový ostrov, který je autonomní součástí Dánského království. Až do konce ledna přitom odmítal vyloučit použití armády.
Představitelé jeho administrativy pak hovořili i o tom, že by mohla země Grónsko, které je bohaté na nerostné suroviny, koupit. Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu pak Trump prohlásil, že si dokáže představit cenu, která by mohla být rozumná.
Připojení Grónska k USA odmítají ostrovní představitelé i obyvatelé, a také Dánsko a další evropské země. Trump jim kvůli tomu hrozil dalšími cly, která ale později stáhl. Přestože se situace uklidnila, nadále není jasné, jaké další plány v případě Grónska americký prezident má.
Byť americký prezident alespoň prozatím ustoupil od výhrůžek na použití vojenské síly, úlevu nepřinesl ani návrh odkoupení Grónska. Trumpova slova navíc nabrala na vážnosti poté, co začátkem ledna bez ohledu na mezinárodní právo nechal americké síly zasáhnout ve Venezuele. Například od některých evropských lídrů se kvůli tomu setkal i s kritikou kvůli nerespektování pravidel suverenity.
Jeho reakcí bylo zesílení tlaku právě na Grónsko. „To není normální. To si Gróňané opravdu nezaslouží. Nic nikomu neudělali. Trump svými výroky způsobuje hodně bolesti. Pro něj to možná je zábava, ale všichni kolem mě se bojí,“ dodává Thirstrupová.
Podobné obavy zmiňuje i Gerth Sloth Berthelsen. „Mám ke Grónsku osobní vztah, vyrůstal jsem tam a mám tam rodinu. O to víc mě to, co Trump říká, zasahuje. Neberu to jako politickou hru, ale jako něco, co se dotýká lidí, které mám rád,“ vysvětluje.
Snímky ze života v Grónsku:
Vděčnost za solidaritu
S Juaakem se potkáváme na demonstraci proti Trumpovým výrokům. Hrdě nese grónskou vlajku a kouří. Přestože celá situace rozhodně není příjemná, chvílemi se usmívá dojetím a vzápětí mi vysvětluje proč.
„Mám radost, že se za nás postavilo tolik lidí. Nikdy by mě asi nenapadlo, že se někdy stane, že Američani budou chtít zaútočit na Grónsko. Ale když vidím, jakou podporu Gróňané dostávají, dělá mě to opravdu šťastným. Takže chci všem hlavně poděkovat,“ říká 53letý muž. On sám prý přišel do Dánska teprve před pěti lety, aby si našel lepší práci. Na ostrově totiž moc možností neměl, jak popisuje.
Stejně jako další Gróňané, se kterými jsem mluvila, zmiňuje i Juaak, že opravdu nejde o území s mnoha obyvateli a představa, že se za ně postaví řada evropských zemí, je pro ně opravdu cenná.
Podpora pro Grónsko je zřejmá nejen v dánské metropoli, kde do ulic před dvěma týdny vyšly desetitisíce lidí a na mnoha místech dnes potkáte vedle dánské i grónskou vlajku, ale i v mnoha evropských zemích.
Grónská vlajka v centru Kodaně.
Ve chvílích, kdy se několik států symbolicky postavilo na stranu Grónska a mluvilo o posílení bezpečnostní spolupráce, zaznívala z Česka spíše opatrná prohlášení.
Pozornost i za hranicemi pak vzbudil nákup globusu, na němž premiér Andrej Babiš (ANO) ukazoval strategickou polohu ostrova. Posléze ale řekl, že považuje Grónsko za nedílnou součást Dánska.
„Dělat z Grónska jen nějaké strategické území vůči tamním lidem je hrozná neúcta. Vážím si každého, kdo to ví. Je to pro mě ukázka lidskosti, kterou očividně Trump postrádá. Není normální, že přijdete k někomu domů a řeknete mu, že vám ho má dát, jinak mu ublížíte,“ poznamenává Juaak.
Podobně to vidí i Thirstrupová, která popisuje, že jsou Gróňané opravdu velmi srdeční. „U nás je normální, že se všichni známe. Jsme komunita, můžete přijít ke komukoliv domů a on vás přivítá. Většinou jsou lidé opravdu mírumilovní a i teď, když se za sebe pevně postavili, to dělají svým způsobem,“ podotýká.
Stejně tak zmiňuje i projev grónské ministryně zahraničí Vivian Motzfeldtové poté, co ani jednání ve Washingtonu s jejím americkým protějškem nepřinesla žádnou úlevu. „Bylo vidět, že je to pro ni hrozně emocionální. A pro nás všechny taky. Teď zas Trump dlouho nic neřekl a lidi okolo to už zajímá mnohem méně. Nás Gróňany ne. Neznamená to, že by se něco změnilo, obavy zůstávají,“ dodává.
Otázka suverenity
Ať už v budoucích týdnech uvidíme méně či více výroků amerického prezidenta o Grónsku, jedna zásadní věc už se pro ostrov změnila. A to pohled na jeho odtržení od Dánska.
Byť se Gróňané v drtivé většině vyslovují pro nezávislost, k myšlence rychlého odtržení přistupují spíše zdrženlivě. Komplikuje to zejména ekonomická situace ostrova, ale nyní i bezpečnostní otázka. Grónsko totiž nemá ani vlastní armádu a v případě jakéhokoliv úderu by tak byla zásadní dánská - a potažmo i severoatlantická - ochrana.
„Nezávislost je pořád cíl, ale teď jsme k němu prostě strašně daleko. A to se s Trumpem ještě zhoršilo. Teď má Grónsko úplně jiné problémy,“ říká Thomsenová.
Problémem jsou i další věci. „Vím, že Gróňané chtějí být nezávislí, a jednou se k tomu dostanou, ale teď na to nejsou připraveni. Bez podpory Dánska by to v nejbližších deseti, dvaceti letech nešlo – kvůli zdravotnictví, školství i lékařům. Dokud je Grónsko na Dánsku v těchto věcech závislé, nemůže být úplně samostatné,“ přidává svůj pohled Thirstrupová.
Mapa Grónska.
