Článek
Česká republika stojí na křižovatce. Patří mezi nejprůmyslovější země Evropy, ale v robotizaci – tedy zavádění moderních robotů a automatizačních technologií – zaostává za státy, které v posledním desetiletí dynamicky investují do modernizace výroby. Pokud Česko nezrychlí tempo automatizace, hrozí, že jeho ekonomika postupně ztratí konkurenceschopnost, zejména v odvětvích, kde dominují nízké marže a vysoký tlak na produktivitu.
Český průmysl tvoří téměř třetinu HDP a je jedním z nejvíce závislých na lidské práci v celé EU. Současně však země čelí strukturálním problémům, jako je nedostatek pracovníků na trhu – firmy, zejména ve výrobě, dlouhodobě nenacházejí zaměstnance. Další potíží je pak stárnutí populace, které bude mít do budoucna za následek další pokles pracovní síly. Zároveň rostou mzdové náklady, což znamená, že levná práce již není konkurenční výhodou. A čím dál více se navíc objevuje tlak na kvalitu a flexibilitu výroby, která tak střídá tradiční model „levné, masové produkce“.
ČR na čtvrtinové úrovni proti Německu
Robotizace je nejen cestou ke zvýšení produktivity, ale i podmínkou udržení výroby v zemi. Bez ní budou firmy přesouvat provozy tam, kde je vyšší míra automatizace a stabilnější provozní náklady.
Robotizace v ČR je v porovnání s evropským lídrem Německem podle International Federation of Robotics na čtvrtinové úrovni (měřeno ukazatelem Robot Density) a na polovině průměru EU. Zatímco průměr EU je 219 robotů na 10 000 zaměstnanců v průmyslu, německý průměr dosahuje počtu 429 robotů na 10 000 zaměstnanců v průmyslu. Česko ale se 101 robotem na 10 000 zaměstnanců v průmyslu těžce zaostává. V porovnání se světovými lídry je pak rozdíl výrazně horší. Například Jižní Korea dosahuje v ukazateli Robot Density 1012 robotů na 10 000 zaměstnanců v průmyslu, Singapur pak 770 robotů na 10 000 zaměstnanců v průmyslu.
Podniky musí vést, stát musí umožnit
Kritická role v robotizaci leží na privátním sektoru. Jsou to podniky, které rozhodují, zda investují do nových technologií, zda automatizují výrobu a zda budou připravovat své zaměstnance na práci s roboty. Bez jejich aktivity žádný posun nenastane.
Zároveň však platí, že stát musí vytvořit prostředí, ve kterém se investice do robotizace stanou pro firmy dostupné, jasné a ekonomicky výhodné. Nejrychleji rostoucí ekonomiky v robotizaci – Jižní Korea, Singapur, Čína, Německo, Dánsko a Švédsko – jasně ukazují, že soukromé investice nerostou samy od sebe, ale potřebují silnou podporu státu.
Pomoc státu? Finanční podpora i vzdělání
Stát může zásadně urychlit robotizaci prostřednictvím jednoduchých dotací na nákup robotů a automatizace. Výrazně pomoci mohou také daňové superodpočty na robotizaci a digitalizaci či podpora modelu Rob-as-a-Service. Možností by bylo také zvýhodnění úvěrů na automatizační projekty. Pokud mají totiž české firmy soupeřit s podniky v zemích, kde tyto nástroje existují, musí mít srovnatelné podmínky.
Robotizace ovšem není jen o strojích – je také o lidech, kteří s nimi pracují. A v Česku řada souvisejících profesí, například dostatek programátorů robotů, specialistů na automatizaci, operátorů schopných pracovat s pokročilou technikou apod., prostě chybí. Stát proto musí aktivně investovat a podporovat systém vzdělávání – a to jak prvotní, tak především tzv. celoživotní učení a rekvalifikace.
Vzdělávání dospělých v Česku pokulhává
V České republice pracuje více než pět milionů lidí. Z toho přibližně polovinu tvoří generace ve věku 40-55 let, která bude na jedné straně tvořit páteř pracovní síly v české ekonomice následující dvě desetiletí, jenže na druhé straně u ní absentuje další vzdělávání. Což potvrzují nejen odezvy z pracovního trhu, ale také čísla.
Podle oficiálních statistik Eurostatu dlouhodobě patří Česko ve vzdělávání dospělých mezi nejhorší EU. Byť se v posledních letech tato oblast zlepšila, jde z pohledu státu spíše o „oportunistický přístup“. Chronicky zde totiž chybí propracovaný systém celoživotního učení, který by byl dlouhodobě udržitelný (tj. měl by zajištěné dlouhodobé financování v horizontu několika let), všeobecně přijatelný a podporovaný současně ze strany zaměstnavatelů, zaměstnanců i státu.
Budoucí systém celoživotního učení musí být navíc postaven na moderním přístupu, který bude dostatečně flexibilní a adaptabilní, a bude tak reagovat na aktuální potřeby pracovního trhu. Současně musí být přístupný a atraktivní pro zaměstnance a zaměstnavatele. Ideálně by tak měl být systém tvořen formou modulárního vzdělávání, využívajícího online formy výuky, které bude finančně dostupné a zároveň vícezdrojově financované pomocí kombinace veřejné dotace a finančních prostředků zaměstnavatelů a zaměstnanců. A aby celý systém opravdu dával smysl, měl by stát na efektivním propojení existující infrastruktury středních a vysokých škol, vzdělávacích firem a zaměstnavatelů.
Okno příležitosti se rychle zavírá
Česko má stále všechny předpoklady, aby se stalo moderní průmyslovou zemí – silnou technickou tradici, průmyslové know-how i kvalitní firmy. Co mu ale chybí, je dostatečná rychlost adaptace. Konkurenti, zejména v Asii a Skandinávii, nezpomalují. Naopak.
Pokud chce ČR udržet vysokou životní úroveň, zkušený průmysl a atraktivitu pro zahraniční investice, musí robotizaci brát jako strategickou prioritu, nikoliv jako volitelný doplněk.
Společná práce firem a státu
Robotizace zkrátka není jen technologická změna. Je to nutná transformace české ekonomiky. Firmy musí investovat, inovovat a měnit způsob výroby a stát musí tyto kroky podpořit – finančně, vzděláváním i snazším přístupem k technologiím.
Pokud se oba sektory spojí, má Česká republika šanci nejen dohnat Evropu, ale stát se i jedním z lídrů moderní výroby. Pokud ne, riziko ztráty konkurenceschopnosti bude každým rokem růst.
