Článek
V posledních měsících tuhle větu slýchám od podnikatelů i manažerů častěji než kdy dřív: „Nejsou lidi.“ Nejde o planou stížnost, ale o shrnutí problému, který už dnes zasahuje výrobu, služby i veřejný sektor – a v příštích letech se bude jen zhoršovat.
Podle statistik bude už za deset let každý čtvrtý Čech starší 65 let. Z trhu práce zmizí stovky tisíc lidí. A na rozdíl od jiných krizí se to nedá „odmakat“ přesčasy nebo rychle dohnat výrobou. Toto není dočasný výkyv, ale dlouhodobý trend, který zásadně promění českou ekonomiku.
Pokud nezačneme rychleji digitalizovat, integrovat pracovníky ze zahraničí a podporovat celoživotní vzdělávání, hrozí, že do roku 2035 nedostatek lidí i dovedností ochromí českou ekonomiku.
Migrace jako první obranná linie
Logicky začínáme u toho, co můžeme udělat hned. Bez zahraničních pracovníků to už dnes nejde. V Česku pracuje zhruba 840 tisíc cizinců – každý pátý zaměstnaný, dalších 130 tisíc podniká. Pokud je však budeme brát jen jako „záplatu“ na díry v pracovních směnách, utečou tam, kde jim nabídnou víc než plat: jazykové kurzy, podporu rodiny, jasnou cestu k trvalému pobytu.
Příkladem mohou být zdravotníci z Ukrajiny, kteří do Česka přišli v souvislosti s válkou. Mohli by být pro nemocnice cennou posilou. Pokud ale po rychlém nástupu nedostanou dostatečnou jazykovou, profesní a sociální podporu, často odcházejí do Německa, kde jim nabídnou nejen vyšší mzdu, ale i lepší podmínky pro jejich integraci. Pro české zdravotnictví to znamená ztrátu cenných pracovníků i investovaného úsilí – a jasný signál, že migrační politika musí zahrnovat i systematickou podporu začlenění, nejen vydání pracovního povolení.
Technologie jako síla násobící kapacity
Když se mluví o nedostatku lidí, často slyšíme: „To za nás udělají roboti.“ Realita je ale i v tomto ohledu mnohem složitější. Automatizace sice může výrazně pomoci – od výrobních linek přes logistiku až po kancelářské procesy. Jenže v malých a středních firmách, které tvoří 99 % všech podnikatelských subjektů, je digitalizace pořád spíš na papíře než v provozu.
Příběh menší účetní firmy z Brna je výmluvný: po zavedení automatického zpracování faktur ušetřili dvě celé pracovní pozice. Ty lidi ale nepropustili – přesunuli je na kontrolu dat a komunikaci s klienty. Produktivita vzrostla o desítky procent a firma zvládla více práce bez navyšování počtu zaměstnanců. A to je právě ta síla technologií, pokud se využijí naplno.
Vzdělávání jako klíč k adaptaci
Největší riziko tedy není to, že lidé práci nenajdou, ale že na tu novou nebudou připraveni. Mění se profese i požadavky na dovednosti. To, co dřív stačilo na dvacet let kariéry, dnes zastará za pět.
V některých zemích je běžné, že se lidé ve čtyřiceti či padesáti vracejí k dálkovému studiu. U nás to zatím působí spíš jako rarita. A přitom právě flexibilní rekvalifikace – rychlé, praktické, propojené s firmami – mohou být právě tím rozdílem mezi zaměstnatelností a nezaměstnaností. Pokud tuto část zanedbáme, demografická křivka nás semele dřív, než stihneme zareagovat.
Jako princip pro budoucnost a ideální řešení v dnešní uspěchané době se tak nabízí vzdělávání online. Tuto formu studia i rekvalifikace, při které studujícím odpadá povinnost pravidelného dojíždění, nabízí například SŠ Spektrum Mladá Boleslav. Studující mají možnost získat úplné středoškolské vzdělání s maturitou nebo si rozšířit své vědomosti v rámci rekvalifikačního školení a nadstavbových oborů.
Co dělat hned teď
Čekat, až se problém projeví naplno, je hazard. Firmy i stát musí okamžitě nastartovat rychlou digitalizaci nejen ve výrobě, ale i ve službách a administrativě, otevřít promyšlenou cestu pro příchod a integraci zahraničních pracovníků a vytvořit systém celoživotního vzdělávání, který lidem umožní pružně měnit profesi a získávat nové dovednosti. Jen propojení těchto tří kroků nám dá šanci udržet konkurenceschopnost a zabránit tomu, aby se nedostatek lidí stal brzdou celé ekonomiky.
Budoucí pracovní trh tedy nebude jen o počtu volných míst, ale o schopnosti je obsadit lidmi, kteří mají správné dovednosti. Pokud se do přípravy pustíme teď, můžeme mít v roce 2035 konkurenceschopnou ekonomiku a stabilní zaměstnanost. Pokud ne, budeme se divit, jak rychle se z fráze „nejsou lidi“ stane každodenní realita – a neřešitelný problém.
