Hlavní obsah

Proti ruskému plynu evropský biometan? Plán dobrý, ale zatím jen na papíře

Tomáš Voltr
Výkonný ředitel Energy Financial Group

Bioplynová stanice v Rapotíně je zatím jediná, která v Česku funguje.

Reklama

Evropa i Česko se snaží v oblasti energetiky vykročit směrem ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, jenže především v Česku situaci brzdí byrokracie, píše v komentáři výkonný ředitel Energy Financial Group Tomáš Voltr.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Akutním východiskem ze závislosti na ruském plynu je kombinace dočasného pokračování současného energetického mixu s jednáním o zahraničních dodávkách. Je však nutné najít efektivní mix alternativ, mezi kterými významné místo patří také biometanu.

Je správné, že politici hledají cestu ven ze stavu energetické nestability, nynější cíle Evropské unie jsou každopádně v tomto smyslu velmi ambiciózní. V rámci plánu REPowerEU je cílem vyrábět do roku 2030 v rámci Unie 35 miliard metrů krychlových biometanu coby udržitelnou a lokálně vyráběnou alternativu ke zhruba dvaceti procentům zemního plynu dováženého z Ruska.

Taková je vize. Její naplnění však předpokládá splnění množství dílčích potřeb. Na samém začátku je třeba zmínit prostý fakt, že aby bylo možné ambiciózní evropské cíle plnit, je nutné rozběhnout bioplynky schopné výroby biometanu.

Z vlastní zkušenosti se stavbou doposud jediné takové stanice v Česku, kterou jsme postavili v Rapotíně, víme, že nejde o snadnou záležitost. Politické reprezentace by proto měly zajistit, aby podmínky v Česku umožnily rychlejší rozvoj sektoru obnovitelných zdrojů energie.

Konkrétně v oblasti biometanu jde o oblast odpadového hospodářství. Musíme apelovat na to, aby se s odpady nakládalo patřičným způsobem. Místo skládkování musí nastoupit recyklace a energetické využití. Jen pro ilustraci – ze dvou milionů tun biologicky rozložitelného odpadu by mohlo vznikat, ale nevzniká, přibližně 90 milionů metrů krychlových plynu ročně.

Výstavba bioplynek, které produkují biometan, je náročná nejen technologicky, ale také investičně. Jenže na úrovni podpory rozvoje obnovitelných zdrojů energie v Česku prozatím zůstáváme spíše v teoretické než praktické rovině. Pro dotace na provozní podporu biometanu chybí rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o její výši a podobný stav panuje v oblasti investičních podpor.

Jako EFG se s tímto stavem už dokážeme vyrovnat díky zkušenosti s financováním stavby a provozu bioplynové stanice v Rapotíně. Dotace nezapadají do finanční strategie EFG, zkušenost každopádně ukazuje, že projekty v oblasti produkce biometanu mohou být dlouhodobě rentabilní i bez nich.

Pro ostatní investory v oboru může nejistota v oblasti dotační a investiční podpory znamenat komplikaci – přinejmenším ve smyslu prodloužení realizace projektu. Někteří investoři svoje podnikání staví na stabilitě dotačního prostředí. Pokud však prostředí stabilní není, vyčkávají.

To všechno jsou však už jen jednotlivosti, s nimiž se plán na významné nahrazení ruského plynu ekologickou variantou v podobě biometanu jistě dokáže vyrovnat. Naším společným cílem by mělo být, abychom přitom dokázali využít již existujících zkušeností z praxe.

Mnoho se toho už povedlo. Díky novele zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie je už například jasnější definice podílu distributorů biometanu na nákladech na jeho výrobu. Očividně to tedy jde. Věřím, že to již brzy půjde rychleji, efektivněji – a samozřejmě udržitelněji.

Reklama

Doporučované