Článek
Napětí na Blízkém východě se po víkendovém útoku USA na íránská jaderná zařízení okamžitě propsalo do cen energií. Cena ropy Brent vyskočila v pondělí na nejvyšší hodnotu od ledna, obavy z narušení dodávek ale záhy vystřídalo uklidnění a cena se opět vrátila na páteční úroveň.
Analytici ovšem varují, že v případě íránské odvety a ohrožení Hormuzského průlivu v ústí Perského zálivu může dojít k dalším prudkým cenovým výkyvům. Dopady by mohl pocítit nejen globální trh, ale i spotřebitelé v Evropě a v Česku.
„Cena ropy i plynu po víkendovém otevření vzrostla, ale velmi rychle se vydala zpět směrem k pátečním úrovním. Na trhu je cítit zvýšená riziková averze, ovšem k panice má situace zatím daleko,“ myslí si hlavní analytik investiční a fintech společnosti XTB Jiří Tyleček. Zdůrazňuje, že tokem nebyla zasažena ropná infrastruktura.
Podobně situaci komentuje i analytik BH Securities Timur Barotov. „Futures kontrakty Brent a WTI na cenu ropy po víkendové akci USA poskočily svižně asi o šest procent nahoru na 78,5 dolaru za barel, ale nyní se obchodují zase kolem 74 dolarů, což odpovídá úrovni z minulého týdne,“ vysvětluje.
Analytik XTB Pavel Peterka přiznává, že původně na trhu s plynem a ropou očekával ostřejší reakci. „Reakce trhů zatím byla opatrná i na akciových trzích, kde nedošlo k výrazným pohybům. Zatím. Celá situace je velmi třaskavá a existuje celá řada kanálů, kterými by se mohlo dění na trzích ovlivnit. Zapojení USA do konfliktu se ukázalo jako podstatně menší překvapení pro trhy, než jsem v neděli předpokládal,“ uvádí.
Podle analytika společnosti Purple Trading Petra Lajska znamená zásah USA proti íránským jaderným zařízením zásadní posun v celém konfliktu na Blízkém východě.
„Trhy již začaly započítávat geopolitickou rizikovou prémii – ropa Brent vyskočila jen od začátku června o více než 20 procent a zemní plyn na evropských burzách rovněž zdražil za stejné období o téměř 20 procent,“ uvedl.
Pokud bude konflikt dále gradovat, nelze podle něj vyloučit ani cenový skok ke 100 dolarům za barel ropy Brent a další zdražení plynových kontraktů, zejména těch s dodávkami v následujících měsících. Trhy se podle něj v takových situacích přestávají řídit fundamentálními ukazateli a reagují hlavně na nejistotu.
Írán je nahraditelný
Írán je třetím největším producentem ropy v rámci kartelu producentů OPEC. Lajsek upozorňuje, že patří mezi desítku největších těžařů ropy na světě a navzdory západním sankcím vyváží přes tři miliony barelů denně. Většina jeho produkce putuje do Číny a dalších asijských zemí. Podle Tylečka by byl výpadek íránské těžby ropy pro globální trh významný, ale volné těžební kapacity organizace OPEC by jej mohly s rezervou pokrýt.
Co se týká zemního plynu, toho má podle Lajska Írán obrovské rezervy, ale kvůli slabší infrastruktuře je většina plynu spotřebována na vlastním území. Výpadek íránské ropy by tak podle něj sám o sobě svět nestrhl do chaosu, ale ve spojení s případným dalším růstem napětí v regionu, jako jsou odvetné útoky Íránu nebo Húthíů, případně uzavření Hormuzského průlivu, už může způsobit vážné problémy.
„Ropu tak nyní zdražuje zejména riziková prémie, kterou nabrala kvůli konfliktu na Blízkém východě. Trh je však aktuálně dobře zásoben zejména díky USA a kartelu OPEC, který v posledních měsících masivně zvyšuje produkci. Velký nedostatek ropy na trhu tak neočekávám,“ popisuje Lajsek.
Klíčový je Hormuzský průliv
Podle Lajska představuje Hormuzský průliv klíčovou tepnu globálního obchodu s ropou – denně jím totiž proudí přibližně 17 milionů barelů, což odpovídá zhruba čtvrtině světové námořní přepravy této suroviny. I částečné narušení provozu by podle něj mohlo vyvolat prudký cenový šok. V případě úplné blokády by cena ropy Brent mohla překročit hranici 100 dolarů za barel, krátkodobě by možná vyšplhala ještě výše.
„Trh by se ocitl v podobném režimu, jaký známe z března 2022 – panika, spekulace a masivní nákupy zajištění ze strany firem. Blokace Hormuzského průlivu by však patrně byla jen dočasná – na průchodnosti tohoto místa má zájem prakticky celý svět,“ vysvětluje a dodává, že řešení takové situace by mohlo ke společnému stolu posadit země jako USA, Čína, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty.
„Otevřený Hormuzský průliv je alfou a omegou dalšího vývoje cen energií. Jeho blokáda má potenciál zvýšit ceny ropy i plynu v Evropě o desítky procent v případě, že by trvala delší dobu – několik týdnů. Nebezpečí však hrozí také v průlivu Bab el Mandab, kde mohou spojenci Íránců, Húthíové, útočit na obchodní lodě,“ uvažuje Tyleček.
Hormuzský průliv.
Na riziko uzavření Hormuzského průlivu upozorňuje i analytik Pavel Peterka. Podle něj je tato hrozba reálná, zároveň ale připomíná, že průliv je klíčový i pro samotný Írán – bez něj by byly zásadně omezeny i jeho vývozy ropy a plynu, které tvoří hlavní zdroj příjmů země už tak oslabené sankcemi ze strany USA a EU.
Hormuz je však strategický i pro další státy Perského zálivu, jako jsou Saúdská Arábie, Irák, Spojené arabské emiráty, Kuvajt či Katar. Tyto země mají silný zájem na zachování průchodnosti průlivu a lze očekávat, že spolu se Spojenými státy, které v regionu tradičně uplatňují vojenský vliv, budou usilovat o její zajištění.
Analytik Barotov tak považuje úplné uzavření průlivu za málo pravděpodobné. Írán by tím podle něj poškodil především sám sebe – poškodil by vlastní vývoz na východ, zejména do Číny, která je jeho klíčovým odběratelem i partnerem v uskupení BRICS. „Irán by navíc riskoval tvrdou reakci ze strany USA a Izraele,“ dodává.
„Jinak Hormuzský průliv je důležitý, protože se jím přepravuje přibližně 20 procent světové ropy a plynu. Úplné uzavření průlivu by narušilo vývoz ropy a plynu z Íránu a dalších států Perského zálivu, jako je Saúdská Arábie a Katar. To by mohlo mít dopad na celý svět, zejména na trh se zkapalněným zemním plynem, protože Katar dodává na trh přibližně 20 procent světového zkapalněného zemního plynu,“ říká Barotov.
Alternativní trasy jsou podle něj omezené, protože plynovody nejsou schopny zvládnout objem, který se obvykle přes průliv přepravuje. Upozorňuje ovšem, že navzdory současnému napětí zůstává aktivita komerčních lodí prozatím nedotčena a Írán bude jednat opatrně, aby si nezpůsobil zbytečné ekonomické škody. „Ovšem pokud se skutečně přistoupí k uzávěru průlivu, ceny ropy a plynu mohou ještě výrazně poskočit,“ dodává.
Dopady pocítí i Česko
Rostoucí napětí na Blízkém východě už se začíná promítat také do cen v Česku. Řidiči by tak podle analytiků měli počítat s tím, že si nyní u pumpy připlatí.
„Ceny pohonných hmot v ČR začínají růst, a to navzdory faktu, že ropa z aktuálních dodávek se ještě nedostala do rafinerií. Cenotvorba v maloobchodu reaguje především na očekávání dalšího vývoje a na vývoj cen na burze v Rotterdamu, kde už došlo ke zdražení nafty o 25 procent během dvou týdnů. Pokud napětí neustane, mohou to české čerpací stanice během několika dní promítnout do dalšího zdražení. U zemního plynu bude záležet i na počasí a stavu zásob, ale riziko růstu cen pro domácnosti a firmy ve střední Evropě rozhodně narůstá,“ popisuje Lajsek.
Také podle Tylečka už řidiči dopady napětí na Blízkém východě začínají pociťovat – ceny pohonných hmot v posledních dnech výrazně rostou. Víkendové zapojení Spojených států do konfliktu s Íránem situaci dále vyhrocuje, ceny energií však zatím výraznější růst nezaznamenaly. V příštích týdnech se ale podle něj dá očekávat, že na čerpacích stanicích si motoristé připlatí až několik korun za litr oproti cenám před začátkem konfliktu.
„Reakce komoditních trhů byla opatrná, ale můžeme očekávat v zásadě okamžité dopady na ceny pro koncové odběratele v ČR i v Evropě. Vidíme, že například ceny pohonných hmot jsou velmi pružné směrem nahoru. Tedy že při zdražení ropy či růstu nejistot v regionech, kde k těžbě ropy dochází, vidíme vcelku rychlý růst cen na totemech čerpacích stanic. Klidně i na druhý den. Naopak při poklesu cen ropy má zlevnění na čerpacích stanicích zpoždění,“ vysvětluje Peterka.
Krátkodobý výpadek dodávek plynu by podle Lajska české domácnosti zatím přímo neohrozil – zásobníky v EU jsou aktuálně naplněné z více než 55 procent, přičemž Česko je na tom ještě lépe s úrovní kolem 58 procent. Problém by však mohl nastat v případě delší krize, zejména pokud by napětí přetrvalo až do zimní topné sezony. Vyšší ceny zemního plynu už během léta nejsou ideální z jiného důvodu – právě v tomto období se zásobníky obvykle plní na zimu.
„U ropy je situace složitější – dovoz z Blízkého východu nelze nahradit lusknutím prstu. Evropa má sice nouzové zásoby, ale jejich využití je vždy krajním řešením. Navíc nelze opomenout logistická omezení – kapacita přístavů, rafinerií nebo přepravních cest není nekonečná. Ropa, která míří do Česka ropovodem TAL, však není závislá na průchodnosti Hormuzského průlivu. K nám putuje primárně ropa z Ázerbájdžánu, Kazachstánu a severní Afriky. Nedostatku ropy se tak bát nemusíme, vyšších cen však ano,“ popisuje Lajsek.
