Rusku konflikt přináší benefity. Opravdový spojenec Íránu není, říká analytik

Jaké jsou teď nejpravděpodobnější důsledky amerického útoku na íránská jaderná zařízení?

To je teď dost obtížné říct, protože íránský režim asi nyní vymýšlí, jak bude reagovat. Podle podoby reakce se budou odvíjet další scénáře. Ačkoliv plány nejspíše už existují, protože Trump hrozil už nějakou dobu, že se to stane. Jaké bude mít útok politické důsledky, nevíme ani u Spojených států.

Může být Írán natolik oslaben, že to povede k pádu režimu, nebo ho to motivuje vrátit se k jednacímu stolu?

Írán původně deklaroval, že chce jednat. Jednal se zástupci evropských států, slyšeli jsme, že je ochotný jednat i se Spojenými státy. Vůle vyjednat s Američany nějakou konkrétní dohodu momentálně ale nemusí být úplně vysoká. Byl to právě Trump, který zrušil předchozí jadernou dohodu s Íránem. Byl to Trump, který vyzval k jednání, zatímco se Izrael připravoval na úder na Írán, o kterém Američané museli vědět.

A zároveň to byl také Trump, který řekl, že se rozhodne během dvou týdnů, a najednou se Spojené státy přímo zapojily do konfliktu. USA sice říkají, že svou intervenci chtějí držet v limitované rovině, ale důvěra ke Spojeným státům ze strany íránského režimu nemusí být úplně vysoká.

Rozhovor pokračuje pod grafikou.

Je tak proto zásadní otázkou, co si íránský režim vyhodnotí, že je cílem této operace. Jestli je to opravdu jen omezení či zničení jejich jaderného programu, a nebo jestli jde i o kompletní změnu režimu, což deklarují někteří izraelští politici. V tom případě by jednání nemuselo mít vůbec smysl.

Samotné útoky na jaderný program by nejspíše pád režimu v krátkodobém horizontu nepřinesly. Z historie nicméně známe některé případy, kdy vnější letecká intervence a limitovaná vojenská porážka v dlouhodobějším horizontu daný režim oslabila. Příkladem může být Miloševičova Jugoslávie.

Může se tedy ve výsledku ukázat, že americký útok oddálí nebo zamezí řešení íránsko-izraelského konfliktu?

Jakékoli poškození íránského jaderného programu, respektive vojenské i politické oslabení iránského režimu, je pro Izrael výhra. Jaké dopady bude mít útok pro jednání, záleží na tom, jak bude Írán dál postupovat.

Dovedu si představit, že si íránský režim vyhodnotí, že škody a vůle k dalšímu úderu ze strany Izraele a Spojených států jsou tak velké, že se radši vrátí k jednacímu stolu. Musí ale Írán vědět, že jde skutečně jen o jaderný program a druhá strana má o jednání zájem. A to jasné není.

Je možné, že podle Izraele současné vojenské operace probíhají tak úspěšně, že se bude snažit Írán dotlačit ještě k výraznějšímu oslabení. Sami Íránci uvedli, že nejsou příliš ochotní jednat v momentě, kdy probíhá izraelské bombardování.

Je teď tedy jasno minimálně o tom, že íránský jaderný program je po úderu silně oslaben?

Nevíme, co přesně bylo zničeno, nicméně určitě je to obrovská rána, protože jistě došlo k dalšímu poškození jaderných kapacit. Mnoho odborníků se shoduje, že bombardování může jaderný program výrazně zpomalit. Avšak existují i některé elementy jaderného programu, které není jednoduché zničit.

Írán sám deklaroval, že mohou být někde uložené zásoby uranu. Navíc má experty, kteří vědí, jak s jaderným programem pracovat. V případě konfliktu bude Írán s těmito aspekty pracovat ještě skrytěji než dříve, a bez mezinárodního dohledu.

Nicméně v politické rovině je to pro režim rána. Do jaderného programu hodně investoval. Mělo to vést k odstrašení od přímého útoku na Írán a posílení jeho politické pozice v regionu. A k tomu zjevně nedošlo.

Je reálné, že by Írán přistoupil k masivnější odvetě vůči Spojeným státům?

Íránci jsou velmi schopní vyjednavači, mohli by být ochotni se vrátit k jednacímu stolu a snažit se omezit další dopady na režim. Trump by tato jednání o dohodě mohl prodat jako úspěch.

Pokud by se ale Írán domníval, že cílem útoků je změna režimu, bude se snažit zvýšit náklady svých oponentů. A to může prostřednictvím dalších raketových úderů na Izrael, ale i skrze útok na ropnou infrastrukturu v Perském zálivu či na ropné tankery nebo zablokování Hormuzské úžiny. To by mělo dopad na světovou ekonomiku.

Možností jsou i útoky na americké základny, kterých je v zemích Perského zálivu hodně, ať už v Iráku, Kuvajtu, Kataru nebo Saúdské Arábii. Tohle je samozřejmě extrémně riskantní vývoj pro potenciál širšího regionálního konfliktu.

Trump v začátku i před nástupem do prezidentské funkce sliboval mír a že chce spíš ukončovat zapojení Spojených států v konfliktech. Jak do toho zapadá současný přímý útok?

Donald Trump nebo jeho poradci si to mohli vyhodnotit jako efektní operaci, která ukáže Trumpovu sílu a rozhodnost bez velkého riskování životů amerických vojáků. Íránská protivzdušná obrana byla z velké části zničena, Izrael si tak udržuje nad velkou částí Íránu velkou volnost v jednání. Proto hrozby pro americká letadla nemusí být zas tak velké.

Jaká je role Evropy? Byly dosud evropské snahy o jednání s Íránem neproduktivní?

Bohužel ano. Evropské státy byly důležitými aktéry předchozí íránské jaderné dohody, ale v kontextu současném konfliktu nemají příliš mnoho konkrétních pák na Írán ani Izrael. Nutně nejednají ani v souladu se Spojenými státy. Jen se snažily nabídnout prostor pro diplomacii. Diplomatické iniciativy byly důležité v tom, že aspoň nastínily, jak je možné konflikt ukončit či kontrolovat íránský jaderný program.

Šéf íránské diplomacie Abbás Arakčí se v neděli chystá odcestovat do Moskvy na setkání s Vladimirem Putinem. Írán Rusku pomohl k výrobě dronů, které používá ve válce na Ukrajině. Nastává po americkém úderu další sblížení Ruska a Íránu?

Je otázkou, co Rusko může dělat. Pro Rusko je Írán sice důležitý partner, ale ne životní. Bude se za něj stavět diplomaticky, nicméně jsem trochu skeptický ohledně toho, co může poskytnout dále. Viděli jsme, že ačkoliv byl režim Bašára Asada v Sýrii blízkým spojencem Ruska, tak si Rusko vyhodnotilo, že je režim už tak nalomený, že nemá cenu investovat další prostředky do jeho obrany. Rusko navíc není v situaci roku 2015, kdy intervenovalo v Sýrii. Jeho možnosti jsou z důvodu války na Ukrajině velmi omezené.

Vojenské zapojení Ruska na pomoc Íránu je proto nereálné?

Vzhledem k tomu, jak ruská pomoc fungovala jinde, si myslím, že to je nereálné. Rusko Sýrii poskytlo letectvo, jinde se omezeně zapojilo skrz soukromé vojenské společnosti navázané na Putinův režim. Nevím, zda by chtělo riskovat souboj s Izraelci či Američany. To, o čem se málo mluví, je, že Írán a Rusko jsou spíše pragmatičtí než ideologičtí spojenci. Spojuje je odpor k roli USA na Blízkém východě a zájmům Západu.

Nicméně pro Rusko má konflikt i potenciální benefity. Zvedá ceny ropy, což pomáhá ruské ekonomice, a zvyšuje diplomatickou cenu Ruska, protože je schopné s Íránem jednat. Bude muset být zapojeno do řešení.

V neposlední řadě se tím odvrací světová pozornost od Ukrajiny na Blízký východ. Ruské dronové útoky na Ukrajinu jsou jedny z největších za trvání války, přitom se jim nedostává takové pozornosti, jako by se jim dostávalo, kdyby neprobíhal konflikt mezi Izraelem a Íránem. Ruský primární zájem je Ukrajina a přežití vlastního režimu než osud Íránu.

V české politické reakci na útok se ukazuje hlavně pochopení pro USA. Podle českého premiéra Petra Fialy jde o pochopitelnou snahu USA zabránit Teheránu ve vývoji jaderných zbraní. Je to něčím překvapivé?

Je to předvídatelné v rámci dlouhodobější trajektorie české zahraniční politiky. Od počátku vyjadřuje podporu pro izraelské akce a podporuje izraelský pohled na situaci v regionu. Takže mě to nepřekvapilo.

Zvyšuje současná eskalace bezpečnostní riziko pro Česko či Evropu, respektive může se situace přenést ve větší konflikt či nad rámec regionu?

Dopad na bezpečnost Česka či Evropy je v tom, jaký to může mít dopad na světovou ekonomiku. A v tom, co to udělá s rolí Ruska ve světové a evropské bezpečnosti. Kdyby došlo k pádu íránského režimu, lze očekávat úprk lidí z Íránu, což by se mohlo dotknout i Evropy.