Článek
S každým „legislativním kompromisem“ přicházíme o část soukromí. Argumentem je obvykle riziko terorismu či jako nyní u prodloužení normy přezdívané Chat Control 1.0, šíření dětské pornografie. Výsledkem je významný posun toho, co jsme ochotni považovat za přiměřený zásah do soukromé komunikace milionů lidí.
Co se stalo - Evropský parlament schválil prodloužení takzvané výjimky ze směrnice ePrivacy. Především americké technologické společnosti budou opět moci samy o své vůli, tedy bez soudního příkazu a bez předchozího podezření, skenovat soukromé zprávy uživatelů. Týká se to populárních platforem jako například Instagram, Discord nebo Snapchat či zpráv v Gmailu a dalších.
Nutno říci, že tato výjimka, tedy „Chat Control 1.0“, nemá tolik společného s daleko horším obludným byrokratickým návrhem „Chat Control 2.0“, který má online platformy významně motivovat k plošnému šmírování (psali jsme o tom loni v prosinci). Mezi parlamentem a národními vládami zastoupenými v Radě EU v tomto případě panují zásadní neshody a další kola vyjednávání budou pokračovat po prázdninách.
Naopak Chat Control 1.0 europarlamentem prošel - byť díky zřídka využívané proceduře, pří níž je k odmítnutí návrhu potřeba nadpoloviční většina všech poslanců. Ta se ve sněmu nenašla. Proces, který prosadila předsedkyně EP Roberta Metsola a největší frakce, lidovci, byl od těch menších kritizován. Nicméně nutno říci, že vše bylo podle práva (i když hlasování o takto kontroverzní regulaci v červenci, kdy část poslanců už není „v práci“, obvyklé není).
Evropský parlament přidal do dané legislativy pouze jednu větu, a to že: „Toto nařízení se nevztahuje na mezilidskou komunikaci, na kterou bylo nebo bude použito koncové šifrování (end-to-end encryption).“ Což je spíše v rovině politické deklarace. Praktický efekt je nulový, protože zašifrovaná komunikace z definice skenovat nejde. Europoslanci ale dali minimálně najevo, že prolomení koncového šifrování je pro ně červená linie, za kterou jít nechtějí.
Proč je to problém
Hlavní problém před pár dny schválené Chat Control 1.0 i jejího připravovaného kontroverznějšího bratříčka je ale jinde. Jde o normalizaci plošného a hromadného skenování obsahu bez nutnosti zásahu soudu či nějakého reálného podezření na šíření závadného obsahu.
Systematické šmírování tohoto typu pak může být zneužito. A to různými aktéry - třeba nepřátelskými režimy, které mohou využít bezpečnostních děr v systémech využívaných ke skenování obsahu. Nebo zaměstnanci společností, které provozují online platformy. Nebo dodavateli systémů pro sledování obsahu.
Nebo může dojít k rozšíření záběru - s argumentem, že pokud se systém osvědčil k vyhledávání dětské pornografie (jakkoli to není pravda, Chat Control reálně bezpečí dětí na internetu ani mimo něj nijak nepomohl), mohou platformy „dobrovolně“ skenovat třeba další „problematický obsah“ - terorismus, autorská práva a bůhvíco dalšího.
Co se bude dít dál?
Logicky se nabízí otázka, proč evropské instituce takto kontroverzní a polarizující předpisy projednávají, když za normálních okolností je zvykem v Bruselu jednat až do umdlení a do široce akceptovatelného kompromisu.
Evropské státy jsou v tomto dost rozdělené, ale dobrovolné skenování pomocí výjimky (tedy Chat Control 1.0) je podporované široce. Koneckonců v rámci hlasování na Radě EU i Česko hlasovalo bez problémů pro. Politický tlak na schválení trvalého řešení je poměrně značný a mít „aspoň něco“ bylo důležitější - mimo jiné i protože absence alespoň možnosti dobrovolného skenování by otevřela dveře kritice, že EU nic nedělá proti šíření dětského porna. A to i když, jak jsme uvedli výše, je tato teze dost nesmyslná.
Zajímavé je ale podívat se do budoucnosti. Po schválení Evropským parlamentem ještě bude muset jeho znění schválit znovu Rada, tam se ale asi nedá očekávat velká komplikace. Ta se ale dá naopak očekávat u soudů. Řada členských států včetně Česka má totiž v Ústavě zakotvenou důvěrnost komunikace a dá se předpokládat, že dojde k soudnímu projednávání toho, zda je plošné sledování komunikace online platformami v souladu se základními právy Evropanů.
Koneckonců k tomu už došlo - v roce 2023 podala německá organizace Gesellschaft für Freiheitsrechte a jeden uživatel Messengeru žalobu proti společnosti Meta právě z důvodu plošného dobrovolného skenování svých zpráv. Dá se očekávat, že si to lidskoprávní organizace nenechají ujít a vše skončí nakonec před Evropským soudním dvorem.
Soudní dohra
Ten mimochodem už v řadě předchozích případů rozhodl, že plošné preventivní skenování všech soukromých komunikací uživatelů určité služby narušuje základní práva Evropanů. Soudní dvůr zjevně velmi nemá rád obecné šmírování a lze předpokládat, že i k nařízení, které digitálním firmám umožňuje „dobrovolně“ skenovat obsah, by se mohl postavit v duchu svého dosavadního rozhodování. Tedy že jde o praxi, která je velmi obtížně slučitelná se základními právy.
Svým způsobem můžeme být rádi, že se tato debata vede, protože je to ukázka, že stále žijeme v demokratickém systému, ve kterém je možné vyměnit volené zástupce lidu a jejich kroky nechat posoudit nezávislé soudy. V autoritářských režimech jako Rusko nebo Čína už plošné sledování existuje dávno.
Můžeme si vypůjčit oblíbenou hlášku českých komentátorů amerického fotbalu, tedy že „konec bude, až bude konec“, která docela dobře sedí i na celou ságu okolo Chat Control 1.0. Evropský parlament teď zřejmě umožnil šmírování ze strany velkých online platforem, ale to neznamená, že se už v dané věci nebude nic dít. Je to spíše naopak.
