Chudoba v Česku. Když statistiky vedou do slepé uličky

Zprávu Poverty Watch převzala řada médií. „Je to smutný český unikát,“ napsaly třeba Hospodářské noviny.

„Sociální deprivace způsobená životem v chudobě má dopad na fyzické i duševní zdraví,“ upozorňuje hned v úvodu zpráva, kterou sepsala česká pobočka iniciativy EAPN (Evropská síť proti chudobě). Přibližně 660 tisíc lidí se podle ní dostalo do dluhové pasti a čelí exekucím. Přes milion lidí trpí bytovou nouzí nebo je ohroženo ztrátou bydlení, případně drahými nájmy. Příjmovou chudobou trpí 13 procent domácností.

Jednou větou: „V Česku žije asi milion lidí na hranici chudoby, velké množství lidí se ale zároveň nachází i těsně nad touto hranicí,“ uvedla zpráva Poverty Watch s vysvětlením, že značná část lidí se do potíží propadla během covidu a po zdražení energií. Na tiskové konferenci upřesnil předseda EAPN Karel Švarc, že „velkým množstvím“ jsou „podle odhadů až dva miliony lidí“.

Vážnost situace zdůraznil Český rozhlas: „Neuvěřitelných 30 procent lidí v této zemi nejenže nedokáže nic uspořit na stáří, ale nemohou si být ani jisti, že se druhý den probudí ve své posteli,“ odvysílal v novinářské zkratce.

Přesto experti z akademického prostředí nechtějí zprávu komentovat, obvykle s odůvodněním, že iniciativa proti chudobě nepřesně interpretuje zdroje, jejichž hodnotu někdy ani nejde ověřit. Navíc jsou její informace v rozporu s důkladným šetřením, kterou na zakázku Eurostatu provádí Český statistický úřad.

Někteří z expertů odkazují na studii rektora vídeňské Ekonomické univerzity Christopha Badelta, který čelil obdobné zprávě Amnesty International, podle níž Rakousko dostatečně nebojuje s chudobou a nechává hladovět 316 tisíc dětí.

Profesor Badelt vysvětlil, že nedorozumění způsobila samotná definice chudoby. Ve vyspělých zemích se chudoba určuje relativně, ve vztahu k obvyklé životní úrovni. Pokud jsou příjmy domácnosti pod 60 procenty mediánu (medián je úroveň příjmu, kterého dosahuje polovina rodin), pak je domácnost ohrožena tzv. příjmovou chudobou. Podle Eurostatu se to týká 10,2 procenta Čechů, tedy skutečně více než milionu.

Tyto osoby ovšem nelze podle Badelta označit za chudé, protože definice mluví pouze o „ohrožených“. Navíc se s takovou „chudobou“ ani nedá bojovat, protože i v nejblahobytnější společnosti pod 60 procenty mediánu někdo zůstane, uvedl rektor v deníku Presse.

Nejasnosti s „příjmovou chudobou“ si uvědomuje i Eurostat, proto vytvořil definici „ohrožení chudobou a sociálním vyloučením“, kde vedle nízkých příjmů sleduje také „materiální a sociální deprivaci“ (týká se 4,8 procenta Čechů) a „nízkou pracovní intenzitu“ (4,5 procenta). Celkem je chudobou podle širší definice ohroženo 11,8 procenta Čechů.

Přesto profesor Badelt není spokojen ani s tímto přístupem. Tradičně se přece za chudé považují lidé, kteří nemají dost peněz na jídlo nebo topení, připomněl. Nemožnost dostatečně vytápět nebo si každý druhý den dopřát maso k obědu patří ke třinácti kritériím „závažné materiální a sociální deprivace“, které stanovil Eurostat. Jednotlivci, kteří jsou znevýhodněni v sedmi případech z nich, jsou tedy skutečně chudí – samozřejmě za předpokladu, že svůj stav popisují reálně.

Takových lidí je ovšem v Česku 211 tisíc, tedy něco přes dvě procenta populace. Ze třinácti kritérií Češi dopadli nejhůře u nemožnosti pořídit si nový nábytek (27 procent), kde se ocitli nad evropským průměrem. Osmnáct procent si nemůže dovolit týdenní dovolenou mimo domov ani uhradit neočekávaný výdaj 13 600 korun.

Z pohledu aktivistů či politiků, kteří soustředili svůj zájem na pomoc chudým, jsou takové výsledky svým způsobem nešťastné, protože zpochybňují jejich úsilí. Česko patří podle Eurostatu mezi pět evropských zemí, kde lidé trpí „závažnou materiální a sociální deprivací“ nejméně, protože potíže má maximálně každý padesátý občan. Riziko příjmové chudoby a sociálního vyloučení ohrožuje Čechy tradičně nejméně ze všech.

Autoři zprávy Poverty Watch se ovšem proti Eurostatu vymezují. Podle nich by například byla věrohodnější statistika, která by srovnávala příjmy zdejších domácností s mediánem příjmů v celé Evropě. „Problém s definicí chudoby dle Eurostatu spočívá v tom, že mediánový příjem je v Česku obecně nízký,“ upozorňují. Kdyby evropští statistici postupovali podle návrhu EAPN, bylo by chudobou ohroženo 1,8 milionu obyvatel Česka.

Profesor Badelt nutnost bojovat s nebezpečím chudoby nepopírá. Těm skutečně chudým je třeba pomáhat dávkami, důležitější je ale prevence u těch domácností, které by mohla chudoba postihnout. Především jim zajistit lepší dostupnost vzdělávání a zdravotnictví, i lepší nabídku práce. Pokud se ovšem bude vládní strategie opírat o nepřesně interpretované statistiky, kolik lidí už do chudoby spadlo, a rozšíří svou pomoc na domácnosti, které pomoc vůbec nepotřebují, „pak ji tyto statistiky přivedou do slepé uličky“.

Jak upozornil v tuzemském případě Daniel Prokop z výzkumné agentury PAQ Research, přesně takovému riziku čelí i zdejší sociální systém. „Na příspěvek na bydlení už má nárok velká část lidí. Byl bych i pro omezení skupiny, která na něj má nárok. Dnes je ta skupina široká,“ popsal v ČT jeden z příkladů špatného nastavení systému. A doporučil pomoc zaměřit ke skutečně nízkopříjmovým rodinám.