Napadla mámu. Mladých digitálních závisláků přibývá

Tereza Martínková byla přesvědčena, že její čtrnáctiletá dcera jednak tráví na mobilu příliš mnoho času, jednak že normální domluva a snaha přivést ji k jiným činnostem - bez mobilu - nijak nefunguje. „Nezajímalo ji nic jiného, než co si o ní myslí spolužáci, později i úplně cizí lidé. Hlavní bylo, jak na ostatní působí. Nebo dokázala celé hodiny řešit, proč jí někdo ze spolužáků neodepsal na vzkaz, když si ho zobrazil.“

Jenže když se jí pokusila smartphone zabavit, situace se vyhrotila a skončila fyzickou přetahovanou, kterou matka dívky popisuje v úvodu textu.

To, jak reagovala čtrnáctiletá školačka, jsou projevy závislosti. Není v tom zdaleka sama a podíly takto ohrožených mladých lidí se navíc stále zvyšují.

Nekontrolované používání mobilu může vést k závislosti pochopitelně nejen u dětí. Jenže výzkumy ukazují, že právě děti, a zejména pak dospívající, jsou ohroženi digitálními závislostmi nejvíc.

Podle Mezinárodní výzkumné studie o zdraví a životním stylu dětí a školáků (HBSC) v r. 2020 jich je 13 procent, zatímco před čtyřmi lety to bylo devět procent, navíc jsou ohroženější mladí lidé do 24 let.

Největší podíl osob v riziku digitální závislosti je ve věkové skupině 15–24 let (18 %) a 25–34 let (devět procent). S věkem pak podíl osob v riziku zase klesá.

Jak je vidět, nejde jen o rizika vyplývající z nadměrného používání sociálních sítí a internetu obecně, ale také o nadměrné hraní digitálních her.

Zaměříme-li se na nejmladší generaci, konkrétně u hraní digitálních her jsou velké rozdíly mezi chováním chlapců a dívek. Zachycuje je následující graf.

Ve všech věkových skupinách je vidět, že chlapci jsou v této oblasti více než dvakrát více ohroženi závislostí než dívky. Jenže pozor, u dalších forem digitální zábavy, jako jsou třeba sociální sítě, je zase poměr obrácený.

„Psychická závislost označuje potřebu užívat drogu opakovaně nebo trvale k vyvolání příjemných a k odstranění nepříjemných a zatěžujících prožitků. Tento stav se projevuje v případě nedostatku předmětu závislosti jako úzkost vyvolaná neodolatelnou touhou a člověk se snaží si tento předmět závislosti jakýmkoli způsobem opatřit,“ vysvětlují Veronika Kubelová, Lenka Malířská, autorky studie věnované závislostem na mobilních telefonech už v roce 2009.

Lidé trpící závislostí na mobilu nejsou schopní vzdálit se od svého telefonu na delší dobu než několik minut. Nevypínají ho ani v noci a neustále kontrolují, jestli nezmeškali hovor, nebo zprávu. Spolu s tím, jak závislost pokračuje, komunikace takového člověka se minimalizuje pouze na styk zajištěný prostřednictvím telefonu.

Problémy plynoucí z digitálních závislostí se projevují například v podobě partnerských konfliktů, zanedbávání jiných zájmů, spánkových obtíží, zdravotních problémů (bolestí zad, hlavy, syndromu karpálního tunelu) a někteří lidé mají potíže různého druhu v práci či ve škole.

Odborníci předpokládají, že příčiny vzniku závislosti na telefonu a SMS zprávách mohou být dvě: sociální zábrany, které člověku znemožňují normální mezilidské kontakty a takzvaný nedostatek potvrzení vlastní hodnoty od ostatních lidí.

Konflikty v rámci rodiny se projevují třeba i násilnickým chováním dětí směrem k rodičům. Kupříkladu situací zmíněnou v úvodu, kdy se dívka vrhla na tašku, kam matka dala její mobil. Jiný případ popsal pro Českou televizi otec, který se snažil omezit čas, jenž trávil na mobilu jeho syn. Chlapec se ve snaze dostat se zpět ke svému mobilu dokázal probourat skrz zeď.

Jak vlastně rozpoznat předpoklady pro vznik závislosti na mobilním telefonu? Roli hraje délka používání telefonu během dne, krátká doba od okamžiku probuzení, než je mobil poprvé použit a komunikace na sociálních sítích jako nejčastější aktivita provozovaná prostřednictvím telefonu.

A data opět ukazují, že závislost na mobilním telefonu dlouhodobě vykazují častěji adolescenti (15-16 let) oproti starším lidem, osoby s nižší mírou fyzické aktivity (méně sportující) a pociťující více stresu.

Podobné zkušenosti jako Tereza Martínková v úvodu popisují i další rodiče. Nejčastěji jim vadí, jak je používání mobilních telefonů hojně rozšířené - do té míry, že nemít chytrý telefon může vést až k vyloučení z třídního kolektivu.

„My nemáme zrovna peněz nazbyt, proto jsem hodně těžko nesl, když se syn trápil a cítil se jako outsider, protože ostatní spolužáci měli mnohem lepší zařízení než on. Je velmi bystrý, rychle se učí, nemá potíže se školou, přesto se do ní netěšil. Za hlavní hodnotu v jeho třídě se považovalo, kdo má nejnovější iPhone,“ vypráví Ondřej Tichý.

„Neměl jsem přesnou představu, co dělat, ale když jsem tohle téma otevřel na třídní schůzce a chtěl vědět, jestli by nestálo za to spojit síly a s dalšími rodiči třeba v tom, že bychom děti drželi od mobilů dál, nebo jim je třeba nepovolovali nosit do školy, část rodičů se vůči mně postavila silně odmítavě. A smutné bylo, že ti, co souhlasili se mnou, raději mlčeli, nebo se připojili k těm hlasitým.“

Tyto situace vystihují i autorky studie o závislostech Veronika Kubelová a Lenka Malířská: „Zvláštním jevem pak může být vlastnictví mobilního telefonu pro jiné účely než pro komunikaci. Například jako znak příslušnosti k sociální skupině či znak sociálního statusu. Mobil tak představuje pro člověka symbol jeho sociální příslušnosti, úspěchu, potřebnosti, žádoucnosti.“

Mezi nejčastější argumenty rodičů, aby děti používaly chytré telefony, se objevuje silná obava o bezpečnost potomků. Chtějí vědět, kde jsou, kdykoli jim zavolat, pokud už jim skončilo vyučování. Velmi silně je zastoupeno i přesvědčení, že to je dobré pro budoucnost dětí a jejich vzdělání. Anebo, že pokrok zkrátka nejde zastavit.

Na druhou stranu se často otevírá otázka, zda mají mít děti povoleno používat mobil o přestávkách ve škole. „Jen málo témat vyvolává tak radikální a zároveň protichůdné reakce jako otázka používání mobilních telefonů žáky základních škol. Nejen mezi samotnými školami, ale také mezi čtenáři Seznam Zpráv, kteří o tématu hojně diskutují,“ popsali jsme nedávno.

Jenže jak se ukazuje, školy a případné zakazování mobilů o přestávkách, na problém nemají prakticky vliv. Děti nemají větší potíže se soustředěním kvůli používání mobilů o přestávkách. Neprokázala se ani souvislost s horším odpočinkem či únavou, zjistil například výzkum Masarykovy univerzity v Brně, který vznikal ve spolupráci s institucemi z dalších 18 zemí.

Výzkumy ukazují, že děti ve školním věku o přestávkách běžně komunikují se svými spolužáky, každou přestávku nebo většinu přestávek se takto baví skoro 90 procent z nich. Necelých 40 procent školáků stíhá takto často i nakouknout do mobilu, nejčastěji kontrolují sociální sítě.

Mimo školu je situace vážnější a za pozornost stojí, že v Česku se vysoké procento dětí setkává se škodlivým obsahem a reportují i negativní zkušenosti z online prostředí.

„V porovnání s ostatními zeměmi jsou české děti v online prostředí vystaveny i relativně vysokému podílu zpráv se škodlivým obsahem: s informacemi o sebepoškozování se v nich v Česku setkalo 18 procent dětí (evropský průměr je 10) a například se zprávami útočícími na nějakou skupinu lidí nebo jednotlivce přišlo do kontaktu 25 procent dětí, zatímco evropský průměr činí 17 procent. České děti se také často setkávají s nenávistnými zprávami – vyšší expozici těmto obsahům mělo jen Polsko,“ uvádějí autoři a autorky výzkumu EU Kids online.

Redakce zná totožnost všech výše citovaných rodičů. Jména jsou pozměněna kvůli zachování anonymity a ve snaze předejít možnému zhoršení situace.