Hlavní obsah

Fakta: Proč očkovaní v nemocnicích dokazují, že vakcína funguje

Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Ilustrační foto.

Reklama

5. 11. 10:21

S rostoucími počty nakažených a hospitalizovaných stoupají také čísla očkovaných v těchto skupinách. Jednoduchá matematická úvaha ukazuje, proč to potvrzuje efektivitu vakcín.

Článek

Sociální sítě i veřejné debaty se stále častěji zaobírají faktem, že mezi hospitalizovanými jsou významnou měrou zastoupeni lidé, kteří mají dokončené očkování. Na první pohled to vypadá jako důkaz, že vakcína proti koronaviru nezabírá.

Statistiky však dokazují pravý opak. Než se do nich ale začteme, je třeba pochopit jeden důležitý faktor – a to je různá velikost vzorků.

Příklad: V hypotetickém regionu je 20 hospitalizovaných, 11 z nich má dokončené očkování.

I když by se daly dělat rychlé závěry z této dílčí statistiky, je třeba se podívat více „z dálky“. Pokud vezmeme v potaz celkovou populaci v tomto hypotetickém příkladu, kde je přibližně 90 procent naočkovaných (tedy mnohem více než je dnes v Česku), zjistíme, že náš vzorek má 320 jednotek – chcete-li počet obyvatel – a 290 z nich má ukončené očkování.

Jak tedy vypadá poměr hospitalizací nyní? Takto:

Skupina očkovaných, jejíž zástupci v nemocnicích převládají, je o tolik větší, že pravděpodobnost hospitalizace je u jednotlivce výrazně nižší. Konkrétně necelá čtyři procenta. Naopak z neočkovaných, kteří v nemocnicích modelové oblasti tvoří menšinu, je ve zdravotnickém zařízení každý třetí.

Co z toho tedy vyplývá? Na statistiky je třeba se dívat i v jejich kontextu, jinak mohou být výstupy zavádějící. V tomto případě jde o takzvaný Simpsonův paradox, který Seznam Zprávy vysvětlovaly například zde. Jeho dopady můžeme sledovat i v reálném životě, v současné době právě u hospitalizací a JIP nemocných s koronavirem.

Například od začátku listopadu bylo na jednotkách intenzivní péče hospitalizováno 58 pacientů starších 65 let, z toho 25 bylo neočkovaných. Naopak 29 mělo vakcínu ukončenou a jeden pacient měl za sebou i posilující dávku.

Vakcína má ale přece chránit před těžkým průběhem! A také že chrání. Skupina 65+ má vysokou proočkovanost, a pokud přidáme kontext, který byl vysvětlen výše, vyjde nám jiný obrázek.

Pokud by byly obě skupiny stejně velké, na jednoho očkovaného vyjde v listopadu zhruba 4,6 neočkovaných. V říjnu to bylo dokonce necelých šest ku jedné.

Podobný vztah platí i pro hospitalizace věkové skupiny starší 16 let, která je proočkovaná výrazně méně. V listopadu skončilo v nemocnicích 511 neočkovaných a 455 osob s dokončeným očkováním. Po přepočtu je dlouhodobý dopad vakcíny stále výrazný.

Svou roli u hospitalizací pak hrají i další faktory. „Očkovaní mají většinou delší dobu po ukončené vakcinaci a všichni mají řadu doprovodných chorob jako cukrovka, vysoký tlak, ischemické choroby, srdeční nemoci. Očkování u nich sice nezabránilo infikování, ale průběh je většinou mírnější,“ uvedl minulý týden pro Seznam Zprávy přednosta Kliniky infekčních chorob FN Brno Petr Husa.

Efekt vakcíny potvrdil i biochemik Jan Konvalinka: „Když máme 80procentní proočkovanost lidí nad 75 let a třetina pacientů na jednotkách intenzivní péče je v tomto věku, tak to pořád znamená, že očkování z 80 nebo 90 procent funguje. To se dá snadno spočítat.“

Vědec také přidal snadno pochopitelný příklad Simpsonova paradoxu. „Až budou mít všechny domy požární hlásiče, hromosvody a další bezpečnostní prvky, tak 100 procent domů, které vyhoří, budou mít dokonalou protipožární ochranu. A jednoduše tak můžete říct, že protipožární ochrana nefunguje, protože všechny domy, které shořely, ji měly. To je ale samozřejmě nesmysl. Absolutní čísla vyhořelých domů budou dramaticky nižší, a to se nyní děje i v souvislosti s očkováním.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované