Hlavní obsah

Glosa: Svět bez pravidel není svobodnější. Je nebezpečnější

Miloš Čermák
komentátor
Foto: Shutterstock.com

Vlastně nekritizuju nikoho. Ani hosty, ani hospodské, ani politiky.

Reklama

11. 5. 15:00

Proč ta bouřlivá debata o otevření zahrádek, které už jsou otevřené?

Článek

Viděl jsem na Twitteru hezkou fotku. Je ze soboty, pořízena byla na zahrádce celkem známé výjezdní hospody kousek za Prahou. Oblíbené zejména cyklisty. Všechny stoly jsou obsazené. Pálí slunce a žena na fotce se ovívá kusem papíru. Když se lépe podíváte, vidíte, že je to cedulka a je na ní napsáno: „Žádáme zákazníky, aby neseděli na naší zahrádce. Hrozí nám vysoké pokuty!“

To je konec pandemie v Česku v kostce. Ani trochu to nekritizuju. Vlastně jsem přesvědčen o tom, že riziko přenosu covidu je na této konkrétní zahrádce i na většině ostatních podobně zaplněných blízko nule. A ano, vím i to, že můj názor není důležitý a že zaměňování dojmů a pojmů je jedním z fenoménů, které si z pandemie let 2020 a 2021 (snad se to obejde bez dalších roků) budeme pamatovat ještě dlouho.

Vlastně nekritizuju nikoho. Ani lidi, kteří prostě už mají chuť žít trochu normálně, ani hospodské, kteří chtějí konečně dělat svou práci. A nekritizuju ani politiky, protože jsou dnes v situaci (do níž se dostali svou vinou, ale to je jiná kapitola), v níž ať udělají cokoli, budeme na ně ječet a kritizovat je.

Každý ovšem musí uznat, že ta situace je bizarní. Odvážní hospodští „otevřeli“ zahrádky už před pár týdny, většina ostatních nejpozději minulý víkend. Vlastně jen mimořádně špatné a na tuto roční dobu nezvykle chladné počasí zajistilo, že se to nestalo mnohem dřív. Ale tahle realita jako by neexistovala – my tu dnes diskutujeme o tom, za jakých podmínek „otevřou“ hospodští zahrádky příští pondělí.

Ty podmínky jsou v tuto chvíli nesmyslně přísné: počínaje omezením počtu lidí u stolu přes zcela nevymahatelné pravidlo o odstupu metr a půl od chodníku (jak lze zajistit na zahrádkách ve městě, které jsou na chodnících, vzdálenost metr a půl od chodců?) až po povinnost hostinských „kontrolovat“, jestli jsou hosté otestovaní, očkovaní nebo po covidu. Zcela nemožné, řekne vám každý bez přemýšlení.

Rozumím argumentu lidí, kteří tento stav hájí. Říkají, že je lepší nastavit kritéria přísně, klidně tak, že je nebude možné dodržovat, protože díky tomu zůstane alespoň minimální ostražitost. Je to stejný argument, který hájí i to, že se spousta zahrádek otevřela už teď. Ti lidé zase říkají: je to bezpečnější, protože díky tomu se to stále drží v určitých mezích. Ano, víme, že to lidé nedodržují, a víme i to, že to policie ani nikdo jiný nepostihuje. Ale kdybychom zahrádky otevřely oficiálně, byť s omezením, bude v nich hlava na hlavě.

Dává to určitý smysl, osobně si však myslím, že tenhle stav je v tuto chvíli a v dnešní epidemické situaci mnohem nebezpečnější než reálná možnost návratu pandemie. Jde přesně o to, čemu se říká morální hazard. Je to výsledek pohodlnosti a zejména alibismu politiků. Zastávám názor, že jakýkoli nevymahatelný nebo nevymáhaný zákon či nařízení jsou zlo, které vede k mravnímu relativismu a nefunkčnosti společnosti jako systému.

Mám hluboký respekt před lidmi, kteří se odhodlají například k občanské neposlušnosti a vedeni hlubokým přesvědčením, že nějaké nařízení je špatné, se ho rozhodnou nedodržovat. Známe i případy, kdy občanská neposlušnost může být hybatelem důležitých změn. Ale když chybí riziko trestu a postihu, stává se z neposlušnosti parodie a zbytečná komedie.

Celá dnešní debata o nutnosti testů v hospodě či o jakýchsi odstupech od chodců je směšná. Jestli si chce vláda zachovat nějakou důstojnost, musí nastavit pravidla tak, aby je jednak bylo možné dodržovat a jednak je šlo kontrolovat. A pak tato pravidla vymáhat. Ani ne tak z obavy z rizika epidemického, jako spíš společenského.

Pocit svobody daný tím, že policie přece „přimhouří oči“, je falešný. Je to past, do které snadno můžeme spadnout, protože v pohyblivých hranicích demokracie nemůže dlouhodobě fungovat. Jak jsme zjistili za takzvaného socialismu, tyhle hranice jsou totiž pohyblivé oběma směry. Svět bez pravidel není svobodnější, je nebezpečnější.

Humbuk kolem zahrádek je zbytečný a směšný. Ukazuje, co jsme během pandemie zjistili už mockrát, a teď s nástupem jara to vlastně platí přeneseně i doslova. Že Česko je fajn země, kde se hezky žije. Ale jen když je hezké počasí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované