Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Konec sportu na dva týdny? Nevěřím ani za mák

Glosář Jaromíra Bosáka o opětovném vládním přerušení sportovního dění.

Reklama

9. 10. 2020 12:15

Tak, mládenci a děvčata, zastavit, stát, seberte si kuličky a vezměte si s sebou i důlek. I tak se dá překládat jedno z nových opatření ministra zdravotnictví. Mám na mysli to, které nově zastavuje organizované sportování.

Článek

Smůlu mají profesionálové i amatéři. Ti, kteří se pohybují v otevřeném prostoru mimo haly, sice mohou trénovat, ale na zápasy mohou zapomenout. Aby bylo jasno hned na začátku. Tohle není filipika proti opatřením, která mají zpomalit či zastavit šíření koronaviru. To v žádném případě.

Dva moji kamarádi, o něž se velmi bojím, leží v nemocnici na přístrojích s hodně vážným průběhem čínské chřipky, několik známých je uzamčeno v karanténě doma a dobře jim věru není. Takže je snad jasné, že tenhle virový import neberu ani trochu na lehkou váhu.

Přesto mi to nedá. Zatímco trasování a testování v téhle republice kulhá na obě nohy, lidé odpovědní za chod Česka, především premiér, jsou najednou prakticky nezvěstní, nebo se vůbec neorientují v problému covid - myslím, že prezident Zeman je příkladem nade vše, prvoligové fotbalové kluby udělaly maximum pro to, aby svým hráčům zajistily podmínky pro další fungování.

Píšu o fotbale, protože k němu mám nejblíže a snad o něm a jeho zákulisí po třiceti letech praxe něco málo vím. Hráči jsou de facto v karanténě, probíhá neustálé testování, přísný režim panuje i na trénincích či cestách na hřiště soupeřů.

I tak ale spadly závory čekající na to, kdy se asi tak objeví koronavirový nákladní vlak. Vůbec se nedivím představitelům klubů nebo Ligové fotbalové asociace, že jsou zaskočeni a mírně řečeno zneklidněni postupem páně plukovníka. V jejich případě nejde o žádnou volnočasovou aktivitu, nýbrž o práci, z níž žijí, za kterou jsou placeni.

Ale nejen oni, také tisíce dalších lidí navázaných na chod klubů. Zkrátka zcela regulérní byznys. V české kotlině na nejbližší dobu zcela zapovězen. Zatímco zápasy Evropské Ligy nebo utkání reprezentační se hrát mohou, česká liga nikoli. Jsem sám, kdo tomu zase tak moc nerozumí?

Pořád se jedná o fotbalové utkání X proti Y. Ano, jde o násobně vyšší částky než se dají získat v ligové soutěži, UEFA všemi způsoby tlačí na to, aby se evropské soutěže, dělající z evropské fotbalové federace velmi bohatý subjekt, hrály a dohrály bez nějakých velkých prodlev. Tak se prostě bude hrát. Na ligu, holoubci, zapomeňte, je to rozkaz!

Navíc je tu ryze praktická otázka. Jak na tom asi budou české kluby v Evropské lize, pokud nebudou moci odehrát žádná utkání v domácí soutěži? Nemyslím, že zrovna dobře. Což se může odrazit na jejich ekonomické situaci za několik měsíců. Tím pádem se také nejspíš zmírní zájem zahraničních klubů o některé hráče předních týmů české ligy, jelikož tito nebudou vidět v jarních zápasech, a příjmová složka v účetních knihách tudíž nebude příliš zajímavá.

Tím spíš, že panu Prymulovi těch zmíněných čtrnáct dní nevěřím ani za mák. Současná vládní garnitura je pro mne tak jako tak nedůvěryhodné náhodné spolčení dost divných lidí toužících po moci a benefitech s ní souvisejících, takže jsem možná poněkud zaujatý. Ale na dva týdny to zkrátka nevidím. Z mého pohledu může tím pádem jít o problém opravdu gigantických rozměrů.

Profesionální fotbal je trestán za to, že nastavil a dodržoval velmi striktní pravidla. Takřka vůbec nejpřísnější v republice. Ano, sport není víc než lidské životy, ale právě na fotbalovém poli zparchantělému viru pšenka opravdu neroste.

Jistě, objevilo se několik nakažených hráčů, ale většinou šlo o bezpříznakový průběh. Sice se musela odložit některá utkání, ale nešlo o nic, co by mělo ligovou soutěž ohrozit. Stále nějak nechápu, v čem je fotbal v otevřeném prostoru rizikovější než naplněný supermarket.

Utrum má i fotbal amatérský. Už poslední sezona se nedohrála, letos to chvilku vypadalo docela dobře, ale pauza je už zase tady. Jestliže by se neměl dohrát ani tento ročník, mám obavy z toho, že řady „čutálistů“ opět prořídnou. I u nás v Šestajovicích už jsme museli přijmout to, že někteří už bývalí spoluhráči na jaře během několikaměsíční pauzy řekli pá pá.

Kdopak by se věnoval činnosti, které chybí očekávané víkendové finále? Je to jako když si dáte práci s vymýšlením dokonalého rande a děláte na něm od pondělka do pátku. Nakoupíte něco kvalitních potravin, bublinky nemohou chybět, doma vyšůrujete, chlupy z nosu vytrháte, navoníte si snad i ponožky, vyberete tu nejlepší možnou muziku, naučíte se pár moudrých citátů nalezených na Google, gauč překontrolujete - a přesto se „zápas“ nakonec nekoná z důvodu fyzické nepřítomnosti partnerky a vy si zkrátka musíte nechat zajít chuť na hrátky ve dvou.

Kdyby šlo opravdu o dva týdny, asi byste to neřešili nijak dramaticky. Za pár dnů se naskytne další šance na to uhrát doma tři body. Jenže výše už jsem poznamenal, že tyto řádky opět píši s tušením toho, že zámek bude na řetězu delší dobu než ohlášených čtrnáct dní.

Malé obce a vesnice mají několik středobodů společenského života. Hasiče, myslivce, někde rybáře a prakticky všude fotbalisty. Jestliže nadšení otroci kopacího míče zmizí z lokální mapy, bude neveselo truchlivo. Jasně, amatérské týmy nemohou nabídnout taková bezpečnostní opatření jako kluby profesionální, jejich hráči musí chodit do práce, nemohou si dovolit žít v přísné izolaci a nebezpečí přenosu nákazy je tudíž násobně vyšší než u profíků.

Z tohoto pohledu dokážu pochopit omezení činnosti. Ale nemělo by to trvat dlouho, jinak se organizovaný sport na vesnicích rychle dostane do kómatu. Dva týdny vydržíme trénovat bez toho, že bychom hráli mistrovská utkání, to se dá zvládnout. Ale delší doba je noční můrou.

I proto, že si moc nedokážu představit, kdy a kde by se soutěže dohrávaly. My těžko můžeme absolvovat rytmus neděle – středa – neděle. To pracovní a rodinné povinnosti zkrátka nedovolí. Možná přijde zásah shůry a místo přípravných zimních turnajů by se dohrávaly soutěžní zápasy. Ale to jen tak přemýšlím nahlas, jak by se dala zachránit sezona v případě delšího lockdownu.

Nejsou to veselé myšlenky. Na jednu stranu se připravuji na zápas českého výběru ve Skotsku a na Slavii s Leverkusenem, na straně druhé je velká nula na straně ligových zápasů. A na večerním tréninku se mi sešlo šest lidí místo čtrnácti či šestnácti jako obvykle.

Někteří asi nevidí důvod jít se potit bez perspektivy zúročení v mistráku. Ani to pivo po tréninku není lákadlem, jelikož hospoda zavírá v osm a to se prostě nedá stihnout. Profíci si sice zatrénují, ale hlavně v menších klubech aby zase začali pomalu přemýšlet, jestli fotbalisty pošlou v dohledné době na pracovní úřad, protože je nebudou mít z čeho platit.

Ne, není to veselá doba, to ani náhodou. Chovat se zodpovědně je jediná šance, jak vrátit život k normálu. O tom není možné vést spor. Ale používat zdravý rozum také není úplně od věci. Co to zkusit?

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené