Hlavní obsah

Gottův přítel ze šedé zóny: Podfuk s vilou jsem mu odpustil

14. 10. 2019
Foto: ČTK

Karel Gott (vlevo) v 90. letech zaštítil nadaci pro rodiny zabitých policistů, kterou Miroslav Provod (druhý zleva) založil. Na akci byl i později zavražděný mafiánský boss František Mrázek (druhý zprava).

Miroslava Provoda, bývalého krále černého trhu s hodinkami, spojovala s Karlem Gottem vášeň pro auta i konspirace o iluminátech.

Článek

Během své kariéry se zpěvák Karel Gott, s nímž se Česko o víkendu rozloučilo, sblížil i s lidmi, kteří se občas pohybovali za hranou zákona. Jedním z nich byl Miroslav Provod. Za komunistického režimu zbohatl z nelegálního prodeje digitálních hodinek a skončil kvůli tomu ve vězení. Po sametové revoluci Provod proslul jako nájemce rekreačního areálu Vystrkov u orlické přehrady, kam rády jezdily známé figury z českého podsvětí jako Radovan Krejčíř nebo František Mrázek. Také se znovu ocitl za mřížemi, tentokrát za daňové úniky. S Gottem se Provod spřátelil na začátku 80. let, jejich vztah ale poznamenal spor o vilu v Jevanech. Dnes ale na zpěváka vzpomíná jen v dobrém.

Po smrti Karla Gotta se v některých médiích znovu skloňovalo i vaše jméno. Překvapilo vás to?

Ani ne. Uvědomil jsem si – bohužel už poněkolikáté – že někteří novináři si vysvětlují svobodu slova tak, že mohou psát naprosto cokoliv, co se jim zlíbí. Proto se i moje jméno objevuje ve spojitosti se slovy jako mafie nebo mě označují za veksláka. Veksláci prodávali za socialismu bony, já jsem ale v životě neprodal jediný bon. Prodával jsem ilegálně dovezené zboží, hlavně digitální hodinky, které tehdy byly drtivou většinou populace velmi žádané. Vekslákem jsem nikdy nebyl.

Vzpomenete si, jak a kdy jste se s Karlem Gottem seznámili?

Poprvé jsem Karla osobně viděl před 39 lety, když seděl doma u mých rodičů. Bylo mi 25, Karlovi 42. Dali jsme se do řeči o autech, pak jsem od něj v průběhu let i několik aut koupil.

To se nestane každému, že potká Gotta doma…

Dříve než já se s Karlem seznámila moje sestra. Maminka se později přátelila i se členkami jeho fanklubu, které nás také občas doma navštěvovaly. Párkrát se u nás objevil i Jan Adam, který Karlovi později dělal sekretáře.

Zmínil jste, že jste od Gotta koupil několik aut. Předpokládám, že to nebyly vozy z východního bloku.

První byl Ford XR3i. Měl jsem ho asi dva roky, pak mi ho v Jevanech naboural řemeslník, když si jel pár set metrů pro cigarety. Potom jsem měl nádherný světlezelený Mercedes v úpravě Lorinser, později BMW řady 5. Nejhezčí auto, které jsem od Karla měl, bylo Audi V8. To byl neskutečný kočár, osmiválec. Tato auta jsme převedli, jezdil jsem ale i s jinými Karlovými auty.

Prodal jste vy Gottovi nějaké digitálky?

To ne (smích). Karel se jen kdysi krátce zamyslel nad tím, jak by se dal ten můj obchod zlegalizovat. To byl ale nesmysl, protože – a zdůrazňuji, že to je pouze moje úvaha a dedukuji to jenom s ohledem na tehdejší extrémně nízkou cenu hodinek – by se musela zlegalizovat i pravděpodobně nedaněná přeprava diplomatických kurýrů mezi Hongkongem a Rakouskem.

Měl Karel Gott podnikatelského ducha?

Rozhodně měl. Měl i velmi dobré instinkty. Je hodně dobrých zpěváků a většina z nich je neúspěšných. Karel byl charismatický profík. Noblesní a pozorný jak ve vztahu k novinářům, tak k fanouškům.

Gott vzbudil občas pozornost i úvahami, že svět řídí tajemné síly, mluvil o iluminátech. Bavili jste se také o tom?

To bylo velké diskusní téma. Karel mi v tomto ohledu naprosto mluvil z duše. Jsem přesvědčený, že nad vládami států musí být ještě skupina nějakých superzodpovědných lidí, kteří řídí svět. Jsou tady tak zvláštní náhody, že věřím, že ani ilumináti, kteří hýbají světem, nejsou nejvyšším patrem světového vlivu. Nad ilumináty musí být ještě něco vyššího. Mnohem vyššího.

Jak došlo k tomu, že jste od Gotta v první polovině 80. let koupil jeho dům v Jevanech?

O tom, že prodává dům, mi řekl náš společný známý hudební redaktor. Dům se mi líbil, cenu jsem respektoval, tak jsme se dohodli. Byla to standardní transakce, nehledejte v tom žádnou abnormalitu. Karel samozřejmě věděl, že z běžného platu bych na takovou vilu nikdy nemohl sehnat peníze. Oficiálně jsem se živil jako programátor v podniku Meta, například společně s Ivanem Havlem, bratrem pozdějšího prezidenta, a moje mzda byla měsíčně asi dva tisíce korun. Karlova tolerance a pochopení mohly být ovlivněny jeho častým působením na Západě.

Z morálního hlediska nespatřoval přílišný rozdíl mezi prodejem desek a prodejem hodinek. Daň ze zisku jsem sice na rozdíl od Karla neplatil, ale věřte mi, daně bych platil velmi rád. Nešlo to.

Nebál jste se, že můžete o vilu přijít, když zůstala formálně Gottovi?

Dům byl po zaplacení několik málo let napsaný na něj. Až po Karlově autonehodě v roce 1984, kdy boural na cestě z Mnichova, jsme si řekli, že kdyby se mu něco stalo, tak dům připadne jeho dceři Dominice, a tím bych přišel o spoustu peněz. Karel si to také uvědomil a nechal u notáře sepsat prohlášení, že uznává moji pohledávku ve výši hodnoty jevanského domu. Oficiálně jsem ale vystupoval jako jeho správce. O tom, že mi dům patří, věděli jenom naši společní přátelé, právníci a rodina.

Co jste s domem dělal? Nastěhoval jste se do něj?

Nenastěhoval. Polovinu domu jsem musel zbourat, protože se v něm držela vlhkost a byl popraskaný. Nechal jsem ho podřezat a podsklepit, udělat podzemní bazén z odjížděcí střechou, stálo to tehdy všechno dalších asi pět milionů korun. Neměl jsem rozum. Byl jsem příliš mladý. Rekonstrukce pokračovala ještě v červenci 1986, kdy mě zatkli a dostal jsem tři roky za nelegální prodej hodinek. Dokončil ji můj otec.

Po návratu na svobodu jste se vily zbavil. Proč?

Bylo jasné, že po návratu si vilu nebudu moci dovolit. Přišel jsem o příjmy. V době zatčení jsem měl spoustu zboží ve vysoké ceně u mnoha různých lidí, ti mi ale po třech letech většinou už nic nedali. Už ve věznici jsem se rozhodl, že dům prodám. K prodeji vily jsem dal pokyn právníkovi ještě z vězení.

Dům ale musel prodat jeho papírový vlastník Karel Gott.

Ano, Karel se o mém přání dozvěděl od právníka a mé přání respektoval. Kupce našel můj tehdejší švagr. Dům se prodal za částku převyšující šest milionů, koupil ho státní podnik Narex.

A s Gottem jste se pak vypořádali?

Po návratu z vězení v červenci 1989 jsem si od Karla převzal peníze. Dva dny po propuštění jsem s Karlem na Václavském náměstí slavil jeho padesátiny. Zároveň jsem se ale dozvěděl, že prodej vily byl zpochybněn. Odhadce skončil ve vězení – přestože byl jeho odhad nižší než celková investice, kterou jsem dal Karlovi a vložil do rozsáhlé rekonstrukce.

Jak jste situaci nakonec vyřešil?

Právník mi řekl, že pokud si přeji, věci mohou zůstat tak, jak jsou, nebo je možné Narexu vrátit peníze a vzít si dům zpátky. To bylo samozřejmě výhodnější, protože po revoluci vyskočila cena nemovitostí prudce nahoru. Zrušení prodeje domu ale muselo proběhnout soudní cestou. Právní zástupce vše zařídil. Oba jsme s Karlem následně byli u soudu v Kolíně, soudce ale později dlouhodobě onemocněl a několik let se nic nedělo. Žil jsem v přesvědčení, že celá záležitost „zamrzla”. S Karlem jsem se ale v Praze dál vídal, byl za mnou i dvakrát na Orlíku. Nějak mi ale pozapomněl říct, že se diskrétně dohodl s Narexem beze mě a koupil dům za šest milionů zpátky, aby ho mohl následně se ziskem prodat. Soudní řízení v Kolíně ještě před vynesením verdiktu bez mého vědomí Karel zrušil. Následně dostal nabídku od Jana Moťovského a za dům dostal 11 milionů korun.

Vy jste o tom, že chce Gott dům prodat někomu jinému, předem nevěděl?

Ne. Až maminka mě upozornila na článek v Blesku, že Gott prodává vilu v Jevanech. Nejdřív jsem si myslel, že si Karel koupil v Jevanech ještě nějaký jiný dům, který prodává. Pro jistotu jsem Karlovi zavolal a přijel k němu s právníkem na Bertramku. Karel nám řekl, že mne neinformoval, protože netušil, že mám o dům ještě zájem, když bydlím na Orlíku v bývalém vládním sídle. Ale souhlasil a uznal, že mám na dům nárok. Ještě jsme se bavili o tom, že mu uhradím nádrž na nové plynové topení a že mi po návratu z Mnichova dá od domu klíče. K tomu už ale nikdy nedošlo. Svou roli mohly sehrát okolnosti mediálního útoku na nadaci Interpo.

O té nadaci je známo, že jste ji založil s Gottem a Františkem Mrázkem, který měl nálepku šéfa podsvětí.

To je pohádka vymyšlená jedním vaším kolegou, kterou pak roky někteří novináři bez kontroly pouze opisovali. Zakladatelem nadace jsem byl sám. Mrázek i Gott a několik dalších subjektů do nadace přispěli až po založení. Viděl jsem několik článků, a dokonce i prospekt, kde bylo skutečně uvedeno, že nadaci založil Karel Gott s panem Mrázkem. Je to ale nesmysl. Navíc jsem tuto nadaci nikdy ani žádným způsobem nevedl. Přenechal jsem založení účtu a finanční správu třem bývalým policistům, například bývalému řediteli policejní inspekce.

A vy si myslíte, že zprávy médií o nadaci poškodily váš vztah s Gottem?

Ano, poškodily. Někdo napsal na policii anonym. Policie musí, jak známo, prošetřit každý obdržený podnět. Bylo to v období, kdy jsem měl v nájmu areál Vystrkov na orlické přehradě a začal jsem chytat jednu ránu za druhou. V TV Nova se vzápětí objevila reportáž, že Gottova nadace Interpo, která se stará o sirotky po policistech, kteří přišli při výkonu služby o život, „pere špinavé peníze”. V nadaci ale bylo všechno v naprostém pořádku, potvrdila to analýza účetnictví i znalec z oboru ekonomie, následně to potvrdil i soud. TV Nova se po vynesení rozsudku nemusela omluvit jenom proto, že soud konstatoval, že žádná nadace nemá a nemůže mít čest, a tudíž nemohla být ani nadace Interpo poškozena na cti. Zprávy v médiích Karla pochopitelně vyděsily, přestože mě znal natolik, že si musel být jist, že bych něco takového nikdy neudělal. Primárně mu ale záleželo na tom, aby jeho mediální obraz zůstal bez poskvrny. Od té doby jsme se přestali stýkat.

Nikdy jste se už potom nesetkali?

Když Karel před několika lety onemocněl rakovinou, napsal jsem Karlovi dopis. Dozvěděl jsem se tehdy od známého pražského právníka, že jeho kamarád pracuje v zahraničí v neoficiálním výzkumu léčby nádorů, a naznačil mi, že možnosti léčby rakoviny jsou ve skutečnosti podstatně dál, než se oficiálně uvádí. Z výzkumného pracoviště se jeho kamarád později se svými poznatky dostal k práci pro americkou kosmickou agenturu NASA. Bylo jasné, že se jedná o nestandardní léčbu, kterou nenabízela žádná klinika v republice. Z obsahu dopisu jednoznačně vyplývalo, že Karel léčbu obdrží zdarma. V tom dopise jsem Karlovi také napsal, že jsem se na problém s jevanským domem už dávno povznesl, že už se na něj nezlobím. Dopis mu domů dovezla manželka známého hudebníka. Bohužel Karlovi se dopis do rukou nedostal. Jsem si tím stoprocentně jist. Hodně mě to mrzí. Vím, že by zavolal.

Zasloužil si Gott pohřeb se státními poctami a ve svatovítské katedrále?

Proč ne? Všichni máme nějaké své tajné hříchy, Karel je měl samozřejmě také. Většina národa ho vnímá trochu idealisticky, trochu jako skutečného poloboha, ale proč to kazit. Nikdo jiný už tu nikdy nebude mít před domem milion svíček. Nikoho už nikdy nebude milovat devadesát procent společnosti. Přeji si, ať se o Karlu Gottovi i za dvě stě let mluví jako o největším Čechovi. Žádný velvyslanec pro naši zemi nikdy neudělal tolik jako Karel Gott se svým zpíváním. A za to si přece zaslouží, aby se mu i něco odpustilo.

Doporučujeme