Hlavní obsah

Jaroslav Kmenta: „Goťák“ a markeťák Babiš

3. 10. 2019
Foto: Profimedia.cz

V roce 2007 se na mě Mistr rozzlobil, když jsem se ho ptal na kontakty s lidmi kolem mafiána Mrázka. Což mě nijak neodradilo od toho, abych si brzy nato koupil dvojalbum jeho hitů, vzpomíná novinář Jaroslav Kmenta.

Jako by premiér Babiš neznal dobře Gottovy písně, z nichž víme, že Mistr chtěl „z tónů stavět most“. Protože „zloby bylo dost“.

Článek

Karel Gott v sobě skrývá víc než jen populární písně. Gotta je možné vnímat i jako zrcadlo naší rozporuplné historie a rozdělené společnosti.

Jako kdyby odrážel obě naše extrémní polohy: být přesvědčeným komunistou a pak také tak trochu disident. Stát v jedné řadě s padouchy a pak se na chvíli převléknout za dobráka.

Zpěvák v roce 1977 podepsal Antichartu, jejíž text předčítal 4. února v Divadle hudby, čímž potvrdil svou pověst prorežimního umělce. Ještě téhož roku však také nazpíval píseň Kam tenkrát šel můj bratr Jan. Text byl lidmi vnímán jako odkaz ke smrti Jana Palacha, který se v roce 1969 upálil na protest proti okupaci Československa a proti společenské letargii.

Když píseň vyšla v roce 2005 na jednom albu v reedici, Karel Gott v bookletu potvrdil, že to bylo věnování Palachově památce: „Tak to také textař Zdeněk Borovec vymyslel. Ale tenkrát jsem to nemohl nahlas říkat… Já jen věděl, že s touhle písní nesmím zlobit na jevišti. Proto jsem ji taky zazpíval jen jednou v televizní show Karel Gott v Lucerně.“

Karel Gott byl podporován komunistickým režimem, ale zároveň se mu zprotivil tím, že v jednu dobu zamýšlel zůstat na Západě. Mistr Karel Gott byl milovanou celebritou komunistických pohlavárů, ale také po něm šla Státní bezpečnost, když prověřovala jeho známosti s veksláky, kteří mu dělali banku na výměnu valut.

Karel Gott byl populární hvězdou české hudební scény i po revoluci. V roce 2009 mu po právu udělil prezident Václav Klaus medaili Za zásluhy. Avšak v devadesátých letech také skočil na lep mafiánovi Františku Mrázkovi a stal se z jeho iniciativy předsedou Nadace Interpo, která se měla starat o sirotky zabitých policistů. Až později se ukázalo, že to byla jen marketingová akce kmotra Mrázka, aby si zajistil vstřícnost u policie, která vyšetřovala jeho podvody a vraždy, za kterými stál.

Teď chce Karla Gotta marketingově využít premiér Andrej Babiš. Jeho vláda mu chce vystrojit státní pohřeb, ačkoli to dosud byla výsada exprezidentů. A i to má svůj historicko-politický rozměr a rozporuplnost. Premiér Babiš kolaboroval s komunistickým režimem. Jako agent Bureš podle záznamů spolupracoval s totalitní policií StB. S tou StB, která Gotta kdysi vyšetřovala kvůli údajným valutovým machinacím.

Celá řada z nás si do Karla Gotta projektuje svůj život. Někdo na jeho písních vyrůstal v šedesátých a sedmdesátých letech, další generace v něm spatřovala únik z normalizační reality osmdesátých let. Porevoluční generace se s ním sžívala jako s fenoménem doby: Zlatým slavíkem, který „to opravdu nečekal”, a také jako s Včelkou Májou.

Já osobně ho mám spojeného se svou první pěveckou zkušeností doma v obýváku, kdy jsem vedle gramofonu zpíval „kávu si osladím o trochu víc…“ A také když jsem se jako mladík na gymnáziu procházel se svou dívkou a zpívali si u toho nádhernou baladu Hrátky s láskou. O mnoho let později – v roce 2007 – se na mě Karel Gott rozzlobil, když jsem poprvé upozornil na jeho pletky s veksláky a s lidmi kolem zavražděného kmotra Mrázka.

Když jsem se ho v listopadu 2007 dotazoval, jestli může vysvětlit, proč byl v osmdesátých letech „tajně“ majitelem jeho vily král veksláckého obchodu s hodinkami Miroslav Provod, Mistra to velmi popudilo. „Neznám důvod, proč bych měl teď něco vysvětlovat. To se vysvětlilo, hotovo, tečka. Končím. Ještě něco o muzice máte? Jaké bylo vlastně vaše jméno?“ odpověděl.

„Jmenuji se Kmenta. V novinách se věnuji převážně kauzám z politiky nebo policie. Proto zkoumám i minulost Mrázka,“ odpověděl jsem mu. „Aha. Tak až budete na oddělení kultury, tak vám budu rád odpovídat,“ sdělil mi Gott a zavěsil telefon. Kolegům pak v jiném rozhovoru řekl, že jsem čiré zlo.

Ale ani to mě od Gotta neodradilo. Krátce poté jsem si koupil jeho dvojalbum s vybranými hity a na rodinných oslavách jsme se s kamarády předháněli, kdo lépe zazpívá Být stále mlád.

Karel Gott byl podle mého názoru umělec, který kdyby nežil v komunismu, vynikal by ve svém oboru zřejmě i kdekoli jinde. Kdyby se narodil ve Velké Británii, troufám si říct, že by se dočkal možná i titulu sir. Ale protože žil padesát let v totalitě a jen třicet let v demokracii, bude mít navždy znamení rozporuplnosti, které mu však vypálila spíš doba a společenské poměry než on sám.

Karel Gott si zaslouží pohřeb se státními poctami, nikoli však státní pohřeb. Karel Gott si zaslouží úctu, nikoli však oslavu vytvořenou marketingovou divizí Babišova kabinetu. Středečním mimořádným zasedáním vlády dělá Babiš vše proto, aby Gottův odkaz pošramotil – minimálně u té části společnosti, která uznávala jeho pěvecké kvality, ale která ho zároveň v mravní rovině viděla jako symbol bývalého režimu či zasloužilého a později národního umělce.

Jako by premiér Babiš neznal dobře jeho písně, z nichž víme, že Karel Gott chtěl „z tónů stavět most“, protože „zloby bylo dost“.

Autor je redaktorem časopisu Reportér.

Doporučujeme