Hlavní obsah

Hampl: Schillerová vlastně přiznala, že jsou státní finance v rozkladu

Mojmír Hampl. (Video: Jiří Zatloukal, Seznam Zprávy)

 

Reklama

10. 10. 16:45

Je to asi poprvé v moderních dějinách, kdy ministr financí bez uzardění říká, že nechce, aby se zvyšovaly sazby, protože jemu by to zvýšilo náklady na obsluhu dluhu, říká partner poradenské společnosti KPMG Mojmír Hampl.

Článek

Česko i celá Evropa si začaly v poslední době uvědomovat rizika tzv. green dealu, tedy aktivity, která má za cíl evropskou ekonomiku ozelenit a učinit ohleduplnější k životnímu prostředí. „My vůbec nemáme hmatatelné představy o tom, co takový cíl, jako je uhlíková neutralita, konkrétně znamená pro náš běžný život,“ říká bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl.

Na mysli má například to, čím budeme jezdit, čím budeme topit, jaké energie budeme používat, jaké ceny budeme platit. „Tohle mi přijde skoro neuvěřitelné, že čím větší ta věc je, tak tím menší debata se vede. Uhlíková neutralita prostě spadla z nebe a teď vlastně říkáme: O tom už se nedá vést žádná debata. A to já si myslím, že je fatálně špatně,“ dodává.

Ministryně financí Alena Schillerová výrazně a veřejně lobbovala za nízké úroky, které pomohou státu levně financovat dluh. Neukazuje to na to, že ty české státní finance jsou v rozkladu?

Já tomu říkám bezelstnost Aleny Schillerové. Já dokonce ani nevím, jestli to takhle zamýšlela říct, protože poselství té její věty, kterou prohlásila myslím někde v Otázkách Václava Moravce, bylo přesně to, že jsou v rozkladu.

Řekla to podle zápisu i na bankovní radě České národní banky.

Je to tak. Já si myslím, že je to asi poprvé v moderních dějinách, kdy ministr financí naprosto jasně, naprosto bez jakéhokoliv uzardění říká, že nechce, aby se zvyšovaly sazby proto, protože jemu by to komplikovalo ten nejdůležitější, nebo ten první mandatorní výdaj, který se jmenuje náklady na obsluhu dluhu.

Co jiného je jasným vyjádřením toho, že v těch veřejných financích máme problém, než toto? Protože dluhová služba, náklady na obsluhu dluhu v této ekonomice nikdy nebyly problémem.

Nikdy to nebyla politická otázka, nikdy to nebyla veřejná otázka, protože to prostě nikoho netrápilo, protože to byla tak malá suma, že nic jiného neohrožovala. To, že se během 18 měsíců dostáváme do situace, kdy je to natolik silné politické téma, že paní Schillerová – a teď nevím, do jaké míry je to její myšlenka, nebo do jaké míry jí to někdo napovídá – to takhle bezelstně říká, jako že je potřeba, aby se inflace nebrzdila, aby ty nominální příjmy státu rostly a aby náklady na obsluhu dluhu, nominální, naopak nerostly.

Skoro bych nečekal, že někdo předloží tak hezký, já bych řekl pro všechny pochopitelný důkaz toho, že veřejné finance mají prostě problém.

Potřeba státu půjčovat si jednoznačně roste. Nevím přesně, kolik jsou schopny české banky, které jsou hlavním věřitelem státu, absorbovat dalšího státního dluhu. Nicméně logicky se bude zvyšovat podíl zahraničních investorů do českého dluhu. Něco se stane a můžou začít odcházet, což dluh ještě prodraží?

To si ani nemyslím. Myslím si, že ta kapacita trhu absorbovat dodatečný dluh pořád existuje. Ale je důležité, kolik budou investoři či věřitelé požadovat. Jaký úrok budou požadovat za to, aby dál českému státu půjčovali. To se bude měnit jednak s tím, jak se bude měnit základní úroková sazba ČNB. To je jasné, to je rozhodnutí v uvozovkách měnové politické. A za druhé s tím, jak potenciálně poroste riziková prémie této země.

V lednu si půjčoval stát zhruba za jedno procento, teď na začátku září to budou dvě procenta?

Ano. A to je to vypůjčování korunové v lokální měně. Samozřejmě kdybyste se podíval na to, jak se stát financuje v eurech, je to pořád za záporný výnos. Ale pozor, tam je to kurzové riziko.

Mojmír Hampl (46)

  • bývalý viceguvernér ČNB
  • dnes ředitel poradenských služeb pro finanční sektor v KPMG
  • před dvěma lety publikoval knihu Pro Čechy je nebe nízko
  • od roku 2004 do 2006 člen představenstva České konsolidační agentury
  • začínal jako analytik v České spořitelně

Dlouhodobě jste kritický ke green dealu, tzn. dlouhodobé snaze Evropské komise transformovat ekonomiku, aby byla zelenější, produkovala méně CO2. Pracujete převážně s bankami, pro které je to obrovské téma, protože ty banky jsou v srdci celého toho procesu. Jak to na ně dopadne? Sníží se jim výnosnost kapitálu?

Rozdělíme to na dvě části. Začnu tou první. Spíš než kritičnost ke green dealu se snažím ventilovat svoji naprostou frustraci z toho, že my o tak zásadních věcech vlastně vůbec nevedeme debatu.

My vůbec nemáme hmatatelné představy o tom, co takový cíl, jako je uhlíková neutralita, konkrétně znamená pro náš běžný život. Čím budeme jezdit, čím budeme topit, jaké energie budeme používat, jaké ceny budeme platit? Tohle mi přijde skoro neuvěřitelné, že čím větší ta věc je, tak tím menší debata se vede. Uhlíková neutralita prostě spadla z nebe a teď vlastně říkáme: O tom už se nedá vést žádná debata. A to já si myslím, že je fatálně špatně.

Za sebe říkám, že pokud uhlíkovou neutralitu myslíme vážně – a já si myslím, že je to útlumová agenda, kdy říkáme, že bychom se v Evropě měli mít léta hůř, měli bychom spotřebovávat míň a za víc – tak takový konkrétních hmatatelných věcí, jako je zákaz spalovacích motorů, budou desítky, nebo možná stovky.

A to, co já kritizuju primárně, je, že aniž bychom vedli debatu, tak rovnou říkáme: Nedá se s tím nic dělat. Tak teď se aspoň musí začít vést ta debata.

A ty bankovní dopady?

Samozřejmě, že banky jsou v centru dění, protože zejména evropské elity si uvědomily, že pokud chtějí nějaký takový plán realizovat, potřebují peníze. A banky jsou prostě srdcem ekonomiky, srdcem nebo klíčovou částí toho krevního oběhu. A tím pádem se dostaly do centra dění i jako ty, které prostě tu krev distribuují v ekonomice. Takže proto tolik pozornosti k nim.

Za sebe můžu říct, že se mi zdá, že málo věcí tak rezonuje teď jako ESG strategie, jak být v souladu s těmi principy. Ať už dobrovolně, anebo protože to chtějí investoři, anebo proto, že to chce regulace.

Ale pozor, to už je jenom implementace. Mám problém s tím, že my jsme se ještě nepobavili o tom základu, o tom, co má být ten ultimátní cíl. A jestli to skutečně široká veřejnost evropská sdílí, nebo ne.

Rozhodně česká i evropská veřejnost si to začíná uvědomovat, protože se začínají rapidně zvyšovat ceny energií s tím, jak se vypínají uhelné elektrárny. V příštích letech tedy bude jednoznačně tlak na zvýšení cen energií, které jsou pro ekonomiku zásadní a budou zdražovat vše ostatní?

A to je jeden z praktických důsledků. A znovu říkám, pokud nepovedeme debaty o tom, co to znamená, nebudeme se snažit moderovat důsledky těchto ambiciózních cílů a nebudeme se snažit je obhájit, nebo ta elita, která je vymyslela, je nebude snažit obhájit, tak si myslím, že tu debatu nadále nepovede, ale bude tou debatou řízena. A tu debatu budou řídit lidé jiní, kteří se nezakecají.

A myslím, že ty diskuze potom budou pro tradiční politické elity velmi nemilé.

Rozhodně je Česko v téhle diskuzi na evropské úrovni pasivní. Nezdá se mi, že by nějaký český politik, ať už tady v Česku nebo v Evropské komisi, nějak razantně vystupoval?

To jsem zažíval léta, když jsem jezdil do dnešního výboru. To je ta moje frustrace z toho, že vždycky jsme říkali – ještě do toho nemluvme, ještě to není hotovo.

A ve druhé fázi jsme říkali: Už se s tím nedá nic dělat, už proti tomu neprotestujme. Tyhle dvě pasivní fáze vlastně proběhly i tady. Ale tentokrát bych řekl, že v řadě zemí Evropské unie, kdybyste se podíval na debatu i v jiných zemích, a to i větších, viděl byste totéž. V zásadě, už je to upečeno, teď se pojďme jen pobavit, co to znamená. Už je to rozlité, tak jak to utřeme?

V těch bankách začne platit jako první věc povinnost, aby vlastně vykazovaly, na kolik jsou jejich úvěry zelené, na kolik jsou ty investiční fondy? To přinese obrovskou další agendu, která bude výhodná hlavně pro vás jako poradenské společnosti.

My jsme to nevymysleli.

Vy tam budete velmi participovat. Na kolik to podle vás banky zasáhne, například profitabilitu portfolií?

Tak ta nejistota je samozřejmě obrovská. Už jenom když si představíte, že nikdo nedokázal predikovat na začátku roku, jaká bude cena povolenky na konci roku, a jsme víc než na dvojnásobku té ceny.

Dělat velké kalkulace je obtížné. My jsme tady na začátku začínali inflací. Bavíme se o inflaci, která začíná čtyřkou. To není žádná hyperinflace, to není žádná katastrofa. Bavíme se pořád o relativně stabilní ekonomice, která se bude vracet ke dvojce.

Ale kvůli green dealu se tady najednou bavíme o násobcích cen. A chcete predikce? Tak to je vážně obtížné. Všichni si jenom uvědomují, že je jasné, kterým směrem jdeme a že to v zásadě znamená nějaké dodatečné náklady.

A když jste udělal takovou tu ťafku na poradenské společnosti, tak to já vždycky říkám: Když naši kolegové, kteří radí s daněmi, tak když oni mají říct komentáře, nebo by řekli komentář, tak řeknou: My jsme zákon o dani z příjmů nenapsali. Snažíme se klientům dodat tu nejlepší službu, aby těmi brankami prokličkovali co nejrychleji a bez ztráty kytičky. Tak tady je to vlastně totéž.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované