Hlavní obsah

Jak vnímají brexit přímo ve „vstupní bráně z Evropy do Británie“?

Foto: Seznam Zprávy

Křídové útesy v Doveru, na jejichž okraji nedaleko od města pár dní ležela plachta s nápisem „Pořád milujeme EU“.

31. 1. 6:00

Cihlové domky, všudypřítomné mrholení, majestátní hrad tyčící se v mlze na kopci a jako bonus pláž. Na první pohled působí Dover jako anglické maloměsto z příručky. V kontextu britských přímořských měst je Dover ale přece jen v něčem speciální – leží jen 34 kilometrů od francouzského Calais a představuje hlavní mořskou spojku Británie s Evropou.

Článek

Místní se tváří, že je dnešek stejný jako všechny ostatní dny. Postupně zjišťuji, že některé události tu prostě prožívají jinak – méně vyhroceně – než v Londýně. A brexit není výjimkou. „Promiňte, k tomu vám nic neřekneme. My jsme to ani nějak nesledovaly,“ řekla mi dvojice žen, nejspíš matka s dcerou, v kavárenské franšíze na hlavní třídě k odchodu Velké Británie z EU.

Laskavé odmítnutí se několikrát opakuje a já se pomalu začínám bát, jestli ve městě, které bezprecedentní historická událost nejspíš nezajímá, mám vůbec šanci pochodit. Pokračuji tedy směrem k moři, k přístavu, který je pro skoro čtyřicetitisícový Dover důležitým styčným bodem. Jde mimo jiné o největší přístav pro trajektovou dopravu v Evropě.

„Naděje v mladší generaci“

U doverské Town Hall, gotické stavby z dvanáctého století, potkávám Fionu. Na dotaz, jestli by mi zodpověděla pár otázek k brexitu, odpovídá nejdříve úsečně. „To radši ne, jsem tak naštvaná,“ řekla mi čtyřicátnice v zářivě zelené bundě. „Z toho odchodu nadšená vážně nejsem. Pro mě to znamená velkou nestálost a nejistotu. Mám jisté zdravotní postižení a věci teď pro mě budou o dost složitější,“ přiznala.

Podle Fiony je brexit spíš takové náhodné rozhodnutí. „Británie je sama proti sobě. Kdyby šlo o dobře promyšlenou a hned od počátku dobře podávanou věc, kdyby byla jasná pravidla a o čem se vlastně vyjednává, tak fajn. Ale ono ne. A o tři roky později – kdo vlastně chápe, co se tu děje?“ rozohnila se. Podle ní ale mohou vzít časem situaci do svých rukou představitelé mladších generací, zejména ti, kteří v době referenda svůj hlas ještě odevzdat nemohli. Ti by časem mohli chtít zpátky do EU.

„Znovunalezená svrchovanost“

O pár ulic dál se dávám do řeči s Ianem, stříbrovlasým pánem, který zrovna hlídá svého vnuka Jamieho. Brzy se ukazuje, že jsem našla protipól Fiony. „Brexit pro Británii znamená znovunalezenou svrchovanost. Možnost vytvářet si vlastní pravidla, vlastní zákony. To je hlavní důvod, proč jsem od samého začátku byl pro,“ řekl mi s tím, že o správnosti brexitu nikdy nepochyboval.

„Pochyboval jsem spíš o tom, jestli se k němu vůbec dostaneme. Ale lidé se v posledních volbách vyjádřili dost jasně, že už chtějí mít hotovo,“ pokrčil Ian rameny. Předčasné volby ovládli konzervativci v čele s premiérem Borisem Johnsonem a hlavním heslem „Dokončíme brexit“. „Chceme mít svou zemi pevně ve svých rukou. Chceme, aby zákony Británie vytvářeli britští politici, kteří se za ně pak zodpovídají Britům,“ popsal Ian.

I přesto, že se Fiona s Ianem v názoru na odchod z Evropské unie rozcházejí, oba vidí vliv brexitu přímo na Dover spíš negativně. Podle Fiony bude velký problém s kolonami v přístavu. „Tady nepomůže nějaký provozní blok, to je jenom zaparkování problému jinam, ne jeho řešení. Dover je vstupní brána z Evropy do Británie,“ shrnula. Ian se zase obává budoucnosti doverského obchodu. „Pokud ale bude vůle, půjde to. Nebo jinak – jestli bude chtít EU,“ dodal.

Foto: Lieven Smits/Wikimedia

Hrad Dover ve chvíli, kdy zrovna není zahalený v mlze.

Dočasný banner

Vysoko nad rušným přístavem, do kterého za malou chvíli mého pozorování vjely desítky kamionů, se tyčí dominanta Doveru. Stejnojmenný středověký hrad, největší v Anglii, který na křídových útesech nechal postavit král Jindřich II. Historickou památku před pár dny zastínila jiná, leč dočasná atrakce.

Liberální demokrat Antony Hook na okraj bílých útesů nedaleko města nechal položit plachtu o rozloze menšího rodinného domku. Banner viditelný pouze ze vzduchu nesl prostý vzkaz: „Pořád milujeme Evropskou unii.“

Odcházející britský europoslanec za jihovýchodní Anglii k zafinancování rozlučkového psaníčka založil crowdfundingovou kampaň. Během jednoho dne na realizaci tohoto tichého, leč prostorově náročného protestu vybral pět a půl tisíce liber. A v příštích dnech dalších skoro deset tisíc.

„Ta plachta tam měla zůstat napořád. Ale místní ji dali pryč, nesouhlasili s tím a nelíbí se jim, jak funguje komunální politika v Doveru, která se na tom z poloviny podílela,“ vysvětluje mi třiadvacetiletý Kester, kterého jsem potkala cestou z přímořské promenády. „Proto se lidé takhle místní radě pomstili.“

50 : 50

Kester má z odchodu z EU strach. Je nezaměstnaný a brexit mu ještě sníží šance najít si práci. „Ale celou věc jinak vnímám spíš stylem padesát na padesát. Na jednu stranu vnímám pozitivně to, že bude Británie nezávislá, brexit podle mě ale také zapříčiní nepokoje. Nelíbí se mi, že se zavřou hranice. Že nechceme být otevření všem lidem,“ postěžoval si.

Samotný Dover opuštění evropského bloku podle něj potopí. „Dover není zrovna výstavní část Anglie, je tu vysoká zločinnost, různé třecí plochy. A až přijde brexit, stane se z nás pustina. Jak sociálně, tak ekonomicky. Když sem skrze přístav nebude nikdo jezdit, místní přijdou o výdělek. Bude z nás živoucí muzeum,“ dodal.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené