Hlavní obsah

Je to největší profesní výzva, říká šéf týmu, který bojuje s koronavirem

Foto: Jan Kozel , Seznam Zprávy

Brněnská Fakultní nemocnice u svaté Anny může pečovat až o 43 pacientů na plicní ventilaci.

26. 3. 11:01

„Vládne zodpovědný přístup a solidarita. Personál ví, co má dělat. Sestry jsou zvyklé na dvanáctihodinové směny. Samozřejmě, že má každý z nás strach,“ říká lékař Vladimír Šrámek z FN u svaté Anny.

Článek

Při své práci zažil nespočet těžkých případů, na jednotkách intenzivní péče každý den s kolegy bojuje o životy pacientů. Přesto vnímá Vladimír Šrámek bitvu s koronavirem jinak. „Personál má ochranné pomůcky na celém těle. Po čtyřech hodinách odchází z oddělení úplně vyčerpaný,“ říká přednosta Anesteziologicko-resuscitační kliniky v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny Vladimír Šrámek.

Právě toto zařízení dostalo pozici v přední linii pro boj s pandemií koronaviru. Nemocnice má ošetřovat nejtěžší případy, tedy pacienty na plicní ventilaci nebo s mimotělním krevním oběhem. „Je to pro nás obrovská výzva. Samozřejmě máme strach, ale věřím, že to zvládneme,“ říká v rozhovoru profesor.

Berete to tedy jako největší úkol v profesním životě?

Ano.

Jak v takové situaci přistupovat k týmu, s empatií a nadhledem?

Přesně tak. Je potřeba rozhodnost s vzájemným pochopením a pomocí. Všichni uděláme nějaké chyby, ale postupně se během intenzivní přípravy v posledních sedmi až deseti dnech lepšíme. Jsme rozhodně připravenější než v začátcích této hrozby.

Takže podle vás v českých nemocnicích nehrozí obrázky z Itálie nebo Španělska, kdy pacienti leží na chodbách?

Velmi záleží na tom, jestli pacienty přijímáte najednou nebo postupně. Je to o množství pacientů. Nejslabší článek je, pokud vám onemocní personál, nebo se dostane do karantény, i když ta teď bude pro zdravotníky pozměněná. Hlavně zdravotní sestry, to je úzké hrdlo fungování celého systému intenzivní péče. Pokud všechna lůžka budeme schopní obsadit vycvičeným personálem, tak při postupném rozložení epidemie - což snad bude případ Česka - bychom to mohli zvládnout bez válečných scénářů.

Kolik pacientů na plicní ventilaci s koronavirem nyní v nemocnici máte?

Tři.

A jaký počet budete schopní zvládnout?

Plné ARO zvládáme dobře s devatenácti pacienty. V extrémní situaci jsme schopní třicet slibovaných lůžek navýšit na 43. Takový máme počet plicních ventilátorů po celém areálu nemocnice. Dalších šest bychom byli schopní zprovoznit, i když už jsou za hranou životnosti. To by byl případ krajní nouze. Máme také přislíbené čínské ventilátory. Takže uvidíme.

Kdybyste tedy v extrémním případě měli plný stav, pomůže vám bohunická fakultní nemocnice, jak avizovala?

U nich zůstávají pacienti s lehčím průběhem koronaviru. Bude-li třeba, budou lidé na intenzivní péči rozložení do obou zařízení. Chystá se také koncept krajských center, kraje budou fungovat samostatně.

Už jsme mluvili o velké výzvě. Jak jsou připravení lékaři a sestry v první linii?

Máme zavedený epidemiologický režim, který má zabránit šíření infekcí v nemocnici, hlavně s ohledem na multirezistentní kmeny bakterií. COVID-19 je ovšem výzva mnohem náročnější.

Takže vládne nervozita?

Vládne zodpovědný přístup a vzájemná solidarita. Personál ví, co má dělat. Sestry jsou zvyklé na dvanáctihodinové směny. Samozřejmě, že má každý z nás strach. Snažíme se vyjít vstříc vysvětlováním, nácvikem, psychickou podporou. Jak jsem říkal, časový faktor bude velice důležitý. Rozhodne, jak stresová situace bude dlouho trvat a jakého stupně nabude.

Jak vůbec v těchto chvílích odpočíváte, aby se z toho člověk lidově řečeno nezbláznil?

Moc času není. Už jsem se těšil na důchod. Teď dělám 14 až 16 hodin denně, takže jsem musel přidat i oproti nejproduktivnějším letům. V tomto smyslu obdivuji hlavně náš nelékařský personál, který s pacienty s koronavirem tráví v boxech i řadu hodin. Vynásobte těžkou práci minimálně dvěma a máte práci s těmito pacienty.

V těžkém stavu se ocitnou najednou úplně sami v nemocnici, hrozí jim smrt. Je tam možnost nějaké komunikace?

Ti lidé jsou většinou v umělém spánku. Samozřejmě máme trend, aby pacienti nebyli spánkem přetěžovaní. Aby byli utlumení tak, že tolerují všechny ty nepříjemné procedury spojené s pobytem na intenzivní péči. Personál má samozřejmě snahu jim vše vysvětlit, rukama, psaním a podobně.

Jste zvyklí na těžké případy, vyhrocené situace. Čím se tato koronavirová liší?

Sestry a personál musejí pracovat v ochranných prostředcích. Máte je na očích, puse, na těle. Po čtyřech hodinách ten personál vychází úplně zničený. Máme zatím zkušenost, že to je maximum, co sestra v boxu nemocného vydrží. Pak si musí odpočinout.

Jak jste vůbec museli upravit denní režim a hygienická nařízení?

Kolektiv lékařů jsme rozdělili na tři týmy, které se v práci prakticky nepotkají. U sester a sanitářek byl již dříve nastaven dvanáctihodinový směnný provoz, takže tam nebyly organizační změny tak velké.

Nemocnice ještě minulý týden upozorňovala na nedostatek ochranných pomůcek. Jak jste na tom teď?

Adekvátní ochranu v péči o pozitivní nemocné máme. Pokud vím, jsou dodávky pomůcek do nemocnice zajištěné, ale rezerva je malá.

Jaká tedy je?

Na několik dní a máme slíbené další. Samozřejmě jsme nervózní, aby příští slíbená přišla. Pokud pacienti na plicní ventilaci nebudou tři, ale třicet, tak najednou potřebujete desetkrát víc ochranných pomůcek. Doufáme, že vláda bude schopná i takové množství distribuovat.

Musíte přesouvat lékaře a sestry z jiných oddělení?

Lékaře i sestry zatím žádné. V případě nárůstu počtu nemocných na umělé plicní ventilaci na naší klinice využijeme pomoc sester z jiných jednotek intenzivní péče, tedy rámcově do dvaceti sester.

Koronavirová pandemie postihla celý svět, dopadá na všechna odvětví. Překvapila vás nemoc něčím?

Vším.

Takže jste nečekal, že by se to mohlo v Evropě rozvinout jako v Číně?

Tušil jsem, že pokud nemoc přijde sem, bude to velké. Naštěstí přišla bez té čínské politické pasti, která tam zpočátku vládla. Když se COVID-19 rozmohl v Itálii, celá Evropa si uvědomila, že to není jako ebola v Africe. Od té chvíle víme, že budeme mít problémy.

A zvládne je české zdravotnictví?

Myslím, že ano. My Češi máme tendenci na všechno nadávat. Je tady řada chyb, ale i řada dobrých věcí. Zvládneme to, když se nemoc podaří rozložit do té dlouhé křivky trvání, která je samozřejmě nám všem také nepříjemná.

Může tak velká pandemie našemu zdravotnictví i pomoct?

Určitě. Přerovnáme si priority a nacvičíme se na vypjaté situace do budoucna.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené