Článek
Eva Zažímalová bude v prosinci usilovat o znovuzvolení do čela nejstarší české výzkumné instituce. Oficiální pracovnu předsedkyně v hlavním sídle Akademie věd na pražské Národní třídě, přímo naproti Národnímu divadlu, ale neplní jen knihy a oficiální dokumenty.
Pracovní stůl totiž alespoň ze třetiny tvoří její sbírka kamenů, která se pravidelně rozrůstá. „Je to moje hobby a kameny jsem si sem přinesla, abych tu také měla něco svého,“ popisuje. Mezi nimi jsou i kousky z Havaje nebo Grónska. „Poslední přírůstek je Olomučanský koblížek od pana profesora Dvořáka z Masarykovy univerzity,“ říká Eva Zažímalová a kulatý exponát bere do ruky a ukazuje kameramanovi.
Z protější stěny pak na velký jednací stůl shlíží mecenáš Josef Hlávka, zakladatel České akademie pro vědy, slovesnost a umění.
„Josef Hlávka byla nesmírně inspirativní osobnost, proto tady máme i jeho portrét a občas vedeme diskuzi, jestli se na tom portrétu usmívá, nebo ne, ale nedošli jsme ke shodě,“ říká se smíchem Eva Zažímalová.
Eva Zažímalová
Česká biochemička a manažerka, jejím celoživotním vědeckým zájmem je účinek rostlinných hormonů, zejména auxinů.
Někdejší ředitelka Ústavu experimentální botaniky se v březnu 2017 stala předsedkyní Akademie věd, jako druhá žena v této funkci.
Černobílou fotografii válkou zničeného chrámu v Emauzích pak zapůjčil Ústav dějin umění. Na zakázku státu ji pořídil Josef Sudek.
„Mám ji moc ráda, na mě kupodivu nepůsobí depresivně, i když je to obraz zkázy,“ popisuje předsedkyně Akademie věd. Snímek pořízený zevnitř rozbořeného svatostánku zachycuje mimo jiné dvě nedotčené palmy a zvláštní světlo dopadající na trosky. „Působí to na mě povzbudivě v tom smyslu, že i ta největší katastrofa se dá napravit.“
S kamerou jsme prošli ale i místa, kam se jinak návštěvy nevodí. Třeba úzké točité schodiště, o tolik jiné než to oficiální, vedoucí od hlavního vstupu se dvěma majestátními lvy.
„Je mé oblíbené, a nejen proto, že je to o dost rychlejší cesta zdola do mé pracovny. Chodím si sem fotit za různého světla, při každém osvětlení to místo vypadá jinak. Bývá tu většinou ticho a klid a já si sem chodím srovnat nervy,“ říká s úsměvem žena, která je rozhodnutá v prosinci přesvědčit akademiky, aby ji potvrdili ve funkci i pro další čtyři roky.
