První mobil dítěte: Nelžete ohledně věku a nespoléhejte na aplikace třetích stran

V kolika letech je dítě dostatečně připraveno na to, aby dostalo svůj první telefon s připojením k internetu? Na zdánlivě jasnou otázku ale není tak jednoduchá odpověď. „Není to úplně tak, že dítě sfoukne sedm svíček na dortu a automaticky dostává svůj první telefon. Je to spíše o tom, jak je připravené na digitální svět a jak je zodpovědné,“ vysvětluje bezpečnostní konzultant David Pecl ze Security Avengers v podcastu Jsou tam všichni.

Dvě stejně staré děti tak mohou být na telefon připraveny zcela odlišně. Důležitým ukazatelem je mimo jiné i to, zda dokážou respektovat pravidla, plnit své povinnosti a přijmout zodpovědnost.

Rodiče přitom často pořizují telefon už dětem na prvním stupni především kvůli možnosti domluvit se na vyzvedávání ze školy nebo kroužků. V podobných případech nemusí být jediným řešením telefon. Podle Pecla mohou tuto funkci zastat například chytré hodinky, ze kterých dítě může rodiči zavolat.

Pokud se rozhodnete dát dítěti telefon z druhé ruky, třeba po vás, nezapomeňte zařízení důkladně vymazat a obnovit ho do továrního nastavení. V opačném případě riskujete, že v telefonu zůstanou fotografie, staré zprávy, přihlášené účty či uložená hesla předchozího uživatele.

Nejde přitom jen o bezpečnost dat. Čisté zařízení má podle Pecla význam i pro samotné dítě – může ho vnímat jako skutečně své, nikoli jako telefon, ve kterém zůstaly věci po rodičích.

Při prvním nastavení je podstatné uvést skutečný věk dítěte. U Androidu je potřeba vytvořit dítěti nejprve Google účet a následně ho přidat do Google Family. U zařízení Apple dítě nemusí mít svůj Apple ID účet, můžete zařízení spravovat přidáním do rodinného účtu. Správně nastavený věk dítěte v prvním kroku umožňuje využívat věková omezení a filtrování obsahu například v obchodech s aplikacemi nebo ve videích na YouTube.

Vestavěné nástroje v telefonech toho dnes umějí poměrně hodně. Rodiče mohou například nastavit časové limity, omezit používání konkrétních aplikací, filtrovat nevhodný obsah, zabránit instalaci aplikací bez schválení rodičem nebo zařízení lokalizovat.

Podle Pecla jsou tyto základní nástroje pro většinu rodičů dostačující. Naopak varuje před aplikacemi třetích stran, které jsou většinou placené, a které slibují velmi detailní monitoring dítěte – například sledování toho, s kým si píše, zda nehrozí kyberšikana, a jaký obsah si prohlíží.

Problémem může být nejen zásah do soukromí dítěte, ale také způsob, jakým některé podobné aplikace pracují s daty. Obsah komunikace nebo fotografie mohou odesílat do cloudu poskytovatele, který k nim následně získá přístup. Rodič tak ztrácí kontrolu nad tím, kdo do obsahu dítěte „vidí“.

„Digitální svět dítěte by měl být spíše o tom, že mu o možných hrozbách povíme. Dostane základní mantinely a pak, když se dostane na internetu do nějakých problémů, už se za námi jako za rodičem nebojí přijít,“ říká Pecl. Právě důvěra může být v krizové situaci důležitější než sebelepší monitorovací aplikace.

Když si dítě chce stáhnout novou aplikaci, nemusí jít jen o mechanické „ano“ nebo „ne“. Podle Pecla je dobré využít společné schvalování jako příležitost vysvětlit dítěti, na co si dávat pozor. „Když budeme aplikaci kontrolovat společně, je vhodné s ním probrat možné hrozby a rizika,“ vysvětluje.

Rodič může společně s dítětem zkontrolovat například:

Právě oprávnění mohou být nápovědou o celé aplikaci. Pokud například jednoduchá hra požaduje přístup ke kontaktům, fotoaparátu nebo zprávám, je namístě se ptát proč. Naopak u aplikace, která slouží například ke zpívání, je přístup k mikrofonu logický.

Některé bezpečnostní systémy dokážou pomocí algoritmů rozpoznat například nahotu nebo jiný potenciálně nevhodný obrazový obsah. Jiné pracují s věkovým označením aplikací či videí. Nelze však na ně spoléhat jako na stoprocentní ochranu.

Sebelepší algoritmus totiž může nevhodný obsah přehlédnout nebo naopak jako problematický označit takový, který ve skutečnosti závadný není. Navíc některé ochranné funkce fungují pouze v konkrétních aplikacích.

To je důležité například u komunikačních nástrojů. Některé funkce společnosti Apple pro rozpoznání citlivého obrazového obsahu fungují v jejích vlastních službách, nikoli automaticky v aplikacích jako WhatsApp, Messenger nebo Discord. Technické nastavení proto nikdy nemůže plně nahradit rodičovský dohled a rozhovor s dítětem.

Velkou kapitolou jsou pak sociální sítě. Jejich fungování stojí mimo jiné na doporučovacích algoritmech a nekonečném scrollování. „Doručují nám to, u čeho strávíme nejvíce času. To je zkrátka princip jejich fungování, tím generují zisk,“ upozorňuje Pecl.

Pro rodiče z toho plyne jednoduchá věc: není realistické očekávat, že dítě bude vždy samo schopné telefon odložit, nebo že algoritmus automaticky vybere obsah, který je pro něj nejlepší.

Místo snahy kontrolovat každý krok dítěte je proto důležité mluvit s ním o tom, jak sociální sítě fungují, proč mu doporučují určitý obsah a proč může být těžké přestat scrollovat.

Bezpečným nastavením samotného telefonu ale technická stránka nekončí. Bezpečí dítěte online nezačíná až u jeho telefonu. Důležitá jsou také domácí síť a další chytrá zařízení. Základem jsou podle Pecla aktualizovaný router, zabezpečený přístup do jeho nastavení a dostatečně silné heslo k Wi-Fi. Pokud má domácnost velmi starý router, který už roky nedostal aktualizaci, může být namístě jeho výměna.

Rodiče mají podle Pecla jen omezené možnosti, jak sami odhalit, že se dítě stalo obětí kyberšikany, vydírání nebo se dostalo k nevhodnému obsahu. Právě proto je klíčová důvěra mezi rodičem a dítětem.

Pomáhá zajímat se o to, co dítě online dělá, ale ne pouze formou kontroly. Rodič si může s dítětem občas společně pustit YouTube, podívat se na Instagram nebo se zeptat, s kým si píše a co ho na internetu baví.

„Když se dítě dostane do nějakých problémů na internetu, tak se pak za námi jako za rodičem nebojí přijít,“ shrnuje Pecl.

A pokud se dítě přece jen setká s nebezpečným nebo nezákonným obsahem, jako je dětská pornografie, existují i možnosti, jak požádat o jeho odstranění. V České republice se hlášením a řešením takového obsahu zabývá například linka STOPonline.cz.

Třetí díl podcastu „Jsou tam všichni!“, jehož hostem byl David Pecl, bezpečnostní konzultant ze společnosti Security Avengers, se zaměřuje na technická doporučení, jak nastavit první mobil dítěte, jak používat rodičovské funkce, a kde jsou jejich limity.

POSLECHNOUT SI HO MŮŽETE ZDE