Rozpor. Učitelé vidí schopnosti žáků jinak, než ukazují data

Psychická odolnost dnešních dětí? Problematická oproti dřívějšku. Schopnost učit se? Výrazné zhoršení. Zájem o výuku, zodpovědnost, znalosti? Všechno klesá.

Takovým způsobem vidí učitelé dnešní děti, když se jich zeptáte, jak vnímají u žáků dlouhodobý vývoj v čase v následujících oblastech. Ptala se na to společnost Kalibro v průzkumu pro Seznam Zprávy.

Ze 12 posuzovaných oblastí vidí větší část učitelů a ředitelů alespoň nějaké zlepšení jen u třech – a to co se týče sebevědomí, částečně pak u schopnosti žáků vzájemně spolupracovat a vyjadřovat myšlenky.

Naopak u zbytku oblastí je to alespoň tedy z pohledu pedagogů daleko horší. Vůbec nejzávažnější je to podle učitelů u psychické odolnosti dětí. Ta se zhoršila podle 74 procent odpovídajících. Podle více než poloviny učitelů a ředitelů se také dramaticky propadá schopnost žáků se učit, zájem o výuku a jejich zodpovědnost.

Důležité je ale poznamenat, že jde o vlastní hodnocení pedagogů. Tedy pouze jejich vnímání, které se nemusí tak dokonale odrážet ve skutečnosti. Dobře je to vidět u hodnocení znalostí. Jen asi 11 procent učitelů a ředitelů si myslí, že se žáci v čase lepší. Podle 27 procent z nich se nic nemění, ale 52 procent je přesvědčených, že se žáci zhoršují.

Na datech to ale vidět není. Právě Kalibro totiž v letošním roce testovalo deváťáky stejnými testy jako generaci 20 let před nimi. A děti jsou na tom skoro totožně. V matematice a přírodních vědách téměř naprosto, drobné zhoršení, i když na hraně statistické chyby, je vidět u humanitního základu a českého jazyka. Naopak výrazné zlepšení nastalo v angličtině.

„Zdá se, že učitelé a ředitelé nahlížejí na žáky přísněji, než jakou práci ve školách reálně odvádějí. Vypadá to tedy, že vnímání změny v dlouhodobém horizontu je skutečně ovlivněnou jakousi pedagogickou nostalgií,“ popisuje David Souček, ředitel společnosti Kalibro.

Když k tomu přičteme, že doba jde nevyhnutelně dopředu, a tak dětem přibývají i oblasti, které musí rovněž zvládat, tak si rozhodně nevedou špatně. V digitální a informační gramotnosti jsou dokonce čeští žáci nejlepší v Evropě.

„Tohle je tedy taková ukázka, jak je potřeba dávat individuální pohled do souvislosti s objektivně zjišťovanými daty. Určitě nelze konkrétní zkušenosti zcela přehlížet, ale je potřeba, abychom nedávali jen na dojmy,“ dodává Souček.

Několik zajímavých souvislostí přináší v tomto ohledu nová data z mezinárodního šetření TALIS, kterého se Česko od roku 2013 účastní. Mimo jiné z nich vyplývá, že čeští učitelé skoro nejméně z celého světa věří v to, že by jejich žáci mohli udělat významný pokrok navzdory svým vrozeným dispozicím.

S prohlášením, že „lidé se mohou naučit nové věci, ale svou základní inteligenci fakticky změnit nemohou“, nesouhlasí skoro v každé zemi více než polovina učitelů a ředitelů na druhém stupni. V Česku jen 36 procent, což je poslední místo na světě, a to ještě s výrazným rozestupem.

„Máme velmi nízkou profesní sebedůvěru učitelů. Jedním z faktorů může být obsah pregraduální přípravy budoucích učitelů. Čili kontrast mezi tím, na co jsou připravováni fakultami, a realitou, se kterou se pak potýkají,“ dodává Zatloukal.

Frustrace může být způsobená mimo jiné i inkluzí, na kterou jsou ze svého pohledu čeští pedagogové také málo připravovaní a nevěří si, že dokážou pracovat s různorodým kolektivem. Proto když učitelé měli dávat doporučení zákonodárcům, kromě vyššího uznání, respektu a finančního ohodnocení zmiňovali také revizi přístupu k inkluzi.

Podle ústředního školního inspektora se ale jedná spíše o záležitosti spojené s její realizací.

„Mohlo a mělo by dojít k úpravám, které celý systém zpružní, zefektivní a zjednoduší, aby se dařilo naplňovat cíl inkluze,“ dodává Zatloukal.

Podíl dětí se speciálně vzdělávacími potřebami sice v českých třídách roste, na druhou stranu čeští učitelé sami zmiňují, že je třídní klima velmi dobré. Jen osm procent českých učitelů říká, že ztrácejí hodně času, protože žáci vyrušují. Průměr Evropské unie je 19 procent.

Jestli se dá říci, že se z dlouhodobého pohledu něco na českých školách zlepšilo, jsou to obecně vztahy ve školách. Z dat Kalibra pro Seznam Zprávy vyplývá, že si učitelé chválí vztahy mezi kolegy i s vedením. Přes 37 procent pak pozoruje i posun ve spolupráci a komunikaci s rodiči žáků.

Mimochodem čeští učitelé jsou také skoro nejspokojenější v Evropě, a to včetně platového ohodnocení. Zároveň patří k těm nejprogresivnějším, co se týká práce s umělou inteligencí. Více než polovina učitelů se v posledních letech vzdělává v této oblasti, to je nejvyšší podíl z celé Evropské unie.