Hlavní obsah

Kde se vzal návrh na změnu hongkongského extradičního zákona? Na začátku byla vražda

18. 6. 2019
Foto: ČTK, ČTK

Protesty v Hongkongu.

Trojský kůň, ohrožení autonomie slíbené v roce 1997 a nejhorší věc, co se Hongkongu od zmíněného roku stala. Obyvatelé Hongkongu protestují proti novému návrhu extradičního zákona. Kde se návrh vzal a proč z něj mají lidé obavy?

Článek

Správkyně Hongkongu Carrie Lamová sice oznámila, že schválení extradičního zákona, který upravuje podmínky vydávání osob podezřelých z trestné činnosti do cizí země, zákonodárci odložili a veřejnosti se omluvila. Definitivně ale zákon ze stolu hongkongská správa nesmetla. Protesty v ulicích Hongkongu tak neubírají na síle. Dokud nebude „trojský kůň“, jak někteří demonstranti návrh označují, zcela zamítnut, neplánují obyvatelé Hongkongu ulice vyklidit. Přidávají se i hlasy volající po rezignaci hongkongské správkyně.

Krátce před tím, než se v roce 1997 Hongkong vrátil z rukou Velké Británie pod čínskou správu, schválilo tehdejší vedení britské kolonie stále platný extradiční zákon. Podle něj má Hongkong vzájemné smluvní dohody o extradici s dvacítkou zemí a s dalšími více než třiceti při procesech úzce spolupracuje.

Tehdejší hongkongské vedení také záměrně rozhodlo, jak pro The Washington Post přiznal poslední britský guvernér Hongkongu Chris Patten, že extradice nebo právní asistence se nebudou týkat „centrální vlády a ani žádné jiné vlády Čínské lidové republiky“ a do zákona to zaneslo.

Současné vedení Hongkongu, značně nakloněné centrální vládě v Pekingu, ale tvrdí, že vyloučení Číny záměrné nebylo a jde o díru v zákoně, které mohou využívat zločinci. Návrh nového zákona tak je interpretován jako napravení nedostatku.

Podle nového zákona by se extradiční žádosti států, se kterými nemá Hongkong aktuálně vzájemnou smluvní dohodu, posuzovaly individuálně. Do hry o vydání stíhaných na svoji půdu by se tak dostal právě i Peking.

Podle kritiků ale taková změna ohrožuje nezávislost justice v Hongkongu a potažmo jeho autonomii. K té se Čína v roce 1997 zavázala politikou „jednoho státu a dvou systémů“ a Hongkong si má zvláštní status udržet až do roku 2047.

Proč nyní?

Protestům v ulicích a návrhu nového extradičního zákona předcházela vražda na Tchaj-wanu. Mladý pár z Hongkongu se vloni na ostrov vydal na dovolenou, z ní se ale vrátil jen devatenáctiletý mladík. Svou dvacetiletou přítelkyni na Tchaj-wanu zavraždil. V Hongkongu se k vraždě přiznal, nemohl za ni ale být souzen. Nestala se na hongkongském území, jak vyžadují tamní zákony.

Zároveň ho ale úřady nemohly vydat na Tchaj-wan, protože s ostrovem, který Čína považuje za své území, nemá smlouvu o extradici. Podle navrhovatelů nového zákona je vražda mladé dívky, která podle zahraničních médií v době, kdy se stala, plnila pouze strany bulvárního tisku a nikdo se jí příliš nezabýval, jasným důkazem již zmíněné hrozby, že se z Hongkongu může stát útočiště pro zločince.

Vedení Tchaj-wanu v únoru ale oznámilo, že by o vydání mladíka nepožádalo ani po schválení nového extradičního zákona. Odmítlo, že by podepsalo dohodu, která by ostrov vnímala jako součást Číny. Případ, který tak má ilustrovat nebezpečí stávajícího systému, by nebyl vyřešen ani za fungování nového, upozornil americký list The New York Times (NYT).

Jak by nový zákon fungoval?

V současnosti Hongkong rozeznává 46 zločinů, za které může být pachatel vydán do jiné země. Prozatím odložený zákon počítá s 37, patří mezi ně vražda, ublížení na zdraví, sexuální násilí nebo únos. Vyškrtnuty by měly být kategorie zabývající se primárně finanční kriminalitou, s výjimkou například korupce.

Spáchaný zločin musí splňovat několik základních podmínek, aby mohl být jeho pachatel vydán z Hongkongu do jiné země. Minimální trest musí čítat alespoň sedm let vězení, skutek musí být kvalifikován jako trestný čin v Hongkongu i v konkrétní zemi, která žádá o vydání, žádost nesmí mít politický podtext a v cílové zemi nesmí pachateli hrozit trest smrti.

Spor o politickou motivaci

Jedna z hlavních kritik extradičního zákona míří právě na bod o politickém podtextu. Jak uvedl NYT, v tomto ohledu nebude muset žádající stát prokazovat, že žádost o vydání není politicky motivována, ale sám podezřelý bude muset v případě obav prokázat, že politicky motivována je.

O případné stížnosti na politickou motivaci zároveň nebudou rozhodovat nezávislé hongkongské soudy, jak upozorňuje například Hongkongská advokátní komora ve svém prohlášení, ale správce Hongkongu, který má poslední slovo. Pozice, kterou nyní zastává Carrie Lamová, je volena z Pekingu, a osoba v čele hongkongské samosprávy tak může podle kritiků snadno podlehnout pekingskému tlaku.

Odpůrci zákona se tak bojí, že by zákon mohl způsobit svévolné zatýkání osob nepohodlných čínskému režimu. Pod vedením stávajícího čínského prezidenta Si Ťin-pchinga už ostatně dochází k nabourávání hongkongské svobody. Obavy přiživují i případy z nedávné minulosti, kdy centrální vláda z města unášela knihkupce, kteří prodávali knihy nedostupné na území pevninské Číny.

Doporučujeme