Hlavní obsah

Kdo zapaloval australské lesy? Přehled řetězových e-mailů za leden

Foto: Barbora Togel

Zpravodaj o řetězových e-mailech pro seniory.

Milí čtenáři, právě otevíráte lednové číslo zpravodaje Sherlock Senior o dezinformacích a řetězových zprávách, které se šíří českým internetem. Kdo založil požáry v Austrálii? Podle kterého ptáka se jmenuje tendence odmítat špatné zprávy? A proč se bude psát o svatbách irských homosexuálů? Odpovědi najdete na následujících řádcích.

Článek

Hoax měsíce: Požáry v Austrálii někdo úmyslně založil

Mediální událostí ledna byly velké australské požáry. Na internetu se začala šířit informace o zatčení 183 žhářů, kteří je údajně měli úmyslně zakládat. Tuto zprávu šířil i syn amerického prezidenta Donald Trump mladší: „Je vážně odporné, že by někdo něco takového udělal! Bůh žehnej Austrálii. Od začátku požárů zatkli už přes 180 údajných žhářů, kteří schválně založili oheň na 29 místech v Novém Jižním Walesu jen za poslední tři měsíce.“

Zmínění zatčení z Nového Jižního Walesu ovšem mohutné požáry nezpůsobili (HuffPost). Provinili se většinou pouze drobnými přestupky jako odhozením nedopalku a založené ohně byly menších rozměrů než rozsáhlé požáry australských lesů. Přesto však zprávě uvěřilo mnoho lidí. Proč u podobných událostí máme často tendenci vinit někoho konkrétního, ať už to jsou lidé, vlády nebo instituce?

1. Příliš složité vysvětlení

Klimatickým změnám, které se na velikosti australských požárů podepsaly, je složité porozumět. Chybí nám stručné a jasné informace a my máme pocit neúplnosti. Upřednostníme proto takové vysvětlení, kterému rozumíme – tedy že lesy prostě někdo zapálil. Ne vždy je ale ta nejjednodušší možnost zároveň ta správná.

2. Pštrosí efekt

Neradi posloucháme špatné zprávy a strkáme hlavu do písku. Odborné označení tohoto kognitivního zkreslení je pštrosí efekt. Lidé podvědomě odmítají nepříjemné skutečnosti, jako je třeba právě oteplování planety. Raději a snáze tedy uvěří variantě, že požáry někdo založil záměrně.

3. Hledání viníka

Neradi věříme tomu, že je něco pouhým dílem náhody. Proto se nám myšlenka, že požáry vznikají samy od sebe či kombinací náhodných faktorů, zdá zvláštní a nepravděpodobná. Mezi náhodnými událostmi a informacemi hledáme spojitost, přestože spolu rozsáhlé požáry a zatčení nakonec vůbec nesouviseli. Jednoduše – chceme najít viníka.

Na jaké téma si dávat pozor v únoru: sňatky homosexuálů

Od Valentýna se budou moci homosexuálové v Severním Irsku ženit a vdávat (BBC). Můžeme očekávat, že téma bude rezonovat na internetu a odrazí se také v hromadných e-mailech. Snadno totiž zapadne do oblíbeného narativu manipulátorů, kteří rádi popisují „zkažený Západ“. Zřejmě se bude psát o tradičních křesťanských hodnotách a morálním úpadku, zároveň se bude využívat takzvaný apel na normalitu (normální je rodina ve složení matka, otec, dítě). Jde o typický manipulativní postup o tom, co je a není normální, přestože na to neexistuje definice. To vše spoluvytváří obvyklou dezinformační linku, která se snaží zkritizovat Západ na základě jeho údajné morální zkaženosti.

Sherlockův tip: Rozum, nebo emoce?

Pokud je člověk pod vlivem emocí, je pro něj těžké získat odstup a podívat se na svět objektivně. Emotivní zpráva nemůže nabídnout vyváženost a nezaujatost, protože už obsahuje určitý úhel pohledu. Patří tedy mezi časté techniky manipulátorů, protože člověka ovlivněného emocemi je jednodušší o něčem přesvědčit. Na co si dávat pozor, když dojde na city?

1. Vykřičníky!

Titulek velkými písmeny, text je plný vykřičníků. Už na první pohled zpráva působí spíše jako šokující výkřik než objektivní informace. Autor nám chce předat namísto vyváženého zpravodajství především svůj názor a emoce, a ke zprávě tak tedy také musíme přistupovat.

2. Expresivní výrazy

Mnoho nám napoví také slovník autora. Expresivní výrazy, které připomínají bulvární styl (zuřit, řvát, řádit, brutální, nechutný, hrůzný) sice nemusí měnit význam zprávy, ale posouvají její vyznění, prozrazují postoj autora a naznačují jeho hodnocení. Autor by mohl využít jejich neutrální ekvivalenty a popsat zprávu nezaujatě, jeho záměrem je ale naopak v nás vzbudit emoce.

3. Šok

Nejrychlejší způsob, jak ve čtenáři vzbudit emoci, je do textu ji jednoduše popsat. Pokud chce autor čtenáře vystrašit, popíše situaci jako děsivou, hrozivou, mrazivou. Potřebuje ho rozčílit? Použije slovo šok nebo hanba. Výrazy fungují jako nápověda, jak by měl čtenář ke zprávě přistupovat – a my už o tom nemusíme přemýšlet. Zprávu tak zpracujeme přesně tak, jak autor zamýšlel. Objektivní zpravodajství však funguje obráceně – novináři nabídnou nezaujaté informace a pohled obou stran a čtenář se rozhodne o svém názoru.

Chcete se s námi potkat osobně? Připravujeme další kolo našich výjezdů, kde mají účastníci možnost nahlédnout do zákulisí naší redakce. Sledujte stránku seznamzpravy.cz/sherlocksenior, kde se postupně objevují jarní termíny. Děkujeme za pozornost a budeme se těšit opět v únoru! Vaši Bára, Jirka a tým Sherlock.

Doporučované