Hlavní obsah

Když Dukovany nepostavíme, svět se nezboří, říká Dana Drábová

Dana Drábová ve studiu Burza.Video: Zuzana Kubátová, Seznam Zprávy

 

Reklama

Podle šéfky českého jaderného dohledu Dany Drábové by investor neměl z tendru na stavbu dukovanského reaktoru předem vylučovat žádného zájemce - tedy ani Rusko, ani Čínu.

Článek

„Já osobně bych Ruskou federaci jako zemi původu nedoporučovala, ač je ten projekt technicky vynikající. Vymahatelnost práva, zejména evropského, není v Ruské federaci jednoznačná,“ říká Drábová v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Slova premiéra Andreje Babiše o odkladu dukovanského tendru až na dobu po příštích parlamentních volbách předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost nepřekvapila. Obrat ve vládní strategii není žádnou novinkou, připomíná. Nepostavit ve 30. letech v Dukovanech novou jadernou elektrárnu by podle ní byla obrovská chyba, ale, jak říká, „svět se nezboří“ a energii Česku by pak mohly zajišťovat plynové zdroje.

Před pár dny premiér Babiš oznámil, že tendr na výstavbu dukovanské jaderné elektrárny se odkládá až po volbách. Překvapilo vás to?

Vlastně ne, není to poprvé, kdy vláda dospěla k tomu, že bude lepší nerozhodovat, odložit to, ba přímo tendr zrušit. Jako v případě vlády pana Sobotky.

Narážíte na zrušení temelínského tendru v roce 2014.

Ano.

Je s odložením tohoto projektu až na dobu po volbách ještě reálné, že se rozjede podle modelu, který se připravoval poslední dva roky?

Reálné to je. Kde je vůle, tam je i cesta.

Po volbách ale může přijít vláda s jiným složením. Nebude nová vládní garnitura celou cestu vymýšlení a schvalování způsobu výstavby muset šlapat znova? Tedy buď určit úplně nový investorský a finanční model, nebo najít politickou shodu pro originální český způsob, při němž stát objednává stavbu u polosoukromé obchodní firmy a dává jí řadu silných garancí. Nemuselo by se začít s přípravami znova od nuly?

Bude-li vůle ten blok postavit, už na tom bůhvíco k vymýšlení není. Investorský model je poměrně jednoznačná záležitost. Spojené státy jsou už vlastně jediná země, kde jaderné elektrárny stavěl soukromý průmysl. Ale ani USA už se dnes nemohou obejít bez ingerence státu, přinejmenším bez garance za úvěr.

Důvod je přímočarý. Bankovní sektor dnes chce rychlou návratnost investice. Tím ale žádný jaderný projekt neoplývá. I kdyby byl sebelépe řízený, ta investice se bude vracet přinejmenším 20, spíše 25 let. Druhá věc je, že jádro je strašně kontroverzní, zejména v Evropě. To znamená, že pro finančníky není moc přitažlivé, aby jádro financovali za rozumnou cenu peněz.

Ono se ukázalo už před šesti lety u Temelína, že není možné, aby se do takové stavby pustila soukromá firma, aniž by měla dojednaný způsob státní podpory. Ale on je trend dnes spíš opačný, ne? Jádro nestaví soukromé firmy, ale státy ve vlastní režii. Polská vláda nedávno uzavřela smlouvu s Westinghousem, Maďarsko se už dřív spojilo s ruským Rosatomem. Není to schůdnější, než když naše vláda odpovědnost za jaderný tendr přesune na polosoukromý ČEZ, ale zároveň musí do postupu promítat základní politická rozhodnutí, která jsou s tím spojená? A přebírat na sebe podstatnou část investorova rizika?

ČEZ jako firma vlastněná státem pouze ze 70 procent se musí chovat tak, aby vyhověla zákonu o obchodních korporacích. Musí mít zajištěnou alespoň rozumnou návratnost a ochranu zájmů minoritních akcionářů. Nejsem na toto expert, ale dá se to asi udělat dvěma způsoby: buď stát koupí těch 30 procent ČEZu, které nemá. Nebo ve smlouvě ochranu zájmů minoritních akcionářů zajistí.

Víme CO, nevíme JAK

Považujete premiérovo rozhodnutí o odkladu tendru na konec příštího roku nebo spíš na začátek roku přespříštího, za nezvratné rozhodnutí? Už jsem slyšela od některých členů vládního výboru pro jádro, že se na schůzce 9. prosince pokusí premiérovo rozhodnutí zvrátit. Přidáte se?

Já vám nevím, co je rizikovější. Jestli teď tendr vypsat na sílu, protože máme nějaký harmonogram. S tím, že nevíme, jak dopadnou volby. Tím pádem se dostáváme do rizika, že se tendr vypíše a příští vláda ho zase zruší. Ale pak už žádný tendr nikdy nevypíšeme, protože by do něj už nikdo nikdy nešel.

Je reálné dojednat v České republice politickou shodu na výstavbě jádra? Tím spíš, že sama říkáte, že je jádro v Evropě kontroverzní.

Víte, tohle je pro mě zajímavá věc. Současná politická reprezentace ve Sněmovně prakticky jednohlasně říká: Podporujeme jádro, potřebujeme ho. Slyším to i na vládním výboru. Víme CO, ale na to JAK, jsou už náhledy různé. Ať tady budeme mít jakoukoli vládu, bude převládající názor, že ten blok potřebujeme. Otázka je, jak se k němu dostat.

Letos se debata o Dukovanech rozštípla na otázce geopolitické bezpečnosti. Když to zjednoduším, vede se spor o to, zda máme dát přednost ekonomice projektu za každou cenu. I s možností, že reaktor postaví ruský nebo čínský dodavatel. Máte na tuhle otázku jasný názor?

Já na to mám poměrně vyhraněný názor. Není to úplně na volbě mezi geopolitikou a ekonomikou. Podstatné je, aby investor podepsal smlouvu s generálním dodavatelem, který bude pocházet ze země, kde je vymahatelné právo.

Týká se to Ruska, je tam vymahatelné právo?

Z mého pohledu právě netýká. Přece jenom vymahatelnost zejména evropského práva, podle kterého by se mělo postupovat, není v Ruské federaci jednoznačná.

A v Čínské lidové republice?

To nevím. Ale aktivita potenciálního čínského dodavatele není v České republice, ve srovnání s ostatními možnými uchazeči, nejsilnější.

Na míru Rosatomu? Hloupost

Také proto o Číňany v politickém sporu o Dukovanech až tak nejde. Mají podle vás pravdu lidé, kteří varují, že ČEZ staví pod tlakem Hradu zadávací podmínky jaderného tendru na míru Rosatomu?

Myslím si, že to je hloupost. Ten tendr, pokud se do něj mají přihlásit jiní uchazeči, musí být technicky neutrální do nejvyšší možné míry. Z toho pochází i omezení výkonu budoucí elektrárny na maximálně 1200 megawattů elektrických.

Právě limit poptávaného reaktoru do 1200 megawattů kritici považují za příklad čachru, který nahrává Rosatomu. Zatímco Rusové staví desítky reaktorů o kapacitě 1000 až 1200 MW, francouzská EDF má větší reaktor.

Limit 1200 MW je dán možnostmi dukovanské lokality. Oprávněně se předpokládá, že po nějakou dobu nový blok poběží souběžně s jedním, dvěma nebo třemi stávajícími bloky. Těch 1200 megawattů je to, co se v té lokalitě dá uchladit.

V zadávací dokumentaci tendru je jednou z podmínek účasti povinnost předvést referenční stavbu. Tedy elektrárnu do 1200 MW, která funguje v zemi se srovnatelným systémem jaderného dohledu, jaký je u nás. Kdo z uchazečů to může splnit?

Zcela jistě takový blok mají Spojené státy americké, zcela jistě ruský Rosatom, zcela jistě Čína. U zájemců z Francie a Jižní Koreje je to problematičtější, ale ne neřešitelné. Obě země mají zatím v nabídce pouze bloky s větším výkonem, ale potenciální dodavatelé z těchto zemí chtějí nabídnout do soutěže bloky s výkonem, který odpovídá našemu omezení.

Pokud by francouzská EDF měla reaktor do 1200 MW k dispozici, mohla by být v dukovanském tendru z řady důvodů - včetně geopolitických - favoritem. Tendr se měl uzavírat někdy v roce 2022, teď to vypadá, že se o vítězi rozhodne dokonce ještě později. Mohou Francouzi svůj hendikep do té doby dohonit?

Myslím, že mohou. Mají řadu reaktorů od výkonu 900 MW, mají nějaké čtrnáctistovky. Z ekonomických důvodů, což se posléze neukázalo jako úplně prozíravé, se soustředili na reaktor EPR 1650, se kterým teď budou muset něco udělat. Ale myslím, že není nemožné, aby navrhli blok, který našemu výkonovému omezení vyhoví. Nebo vstoupili do konsorcia s někým, kdo ho nabízí.

Pokud by Francouzi nabízeli vlastní menší blok, nebude moc vyzkoušený. Je možné brát v úvahu reference ze staveb jiného typu reaktoru?

Francouzi jsou trochu v ošemetné situaci. Jejich poslední stavby v Evropě, tedy Flamanville ve Francii ani finské Olkiluoto, nejsou úspěchy. Nesvědčí o tom, že Francouzi zvládají za evropských podmínek jadernou investici. Ale musíme říct jednu podstatnou věc. Flamanville a zejména Olkiluoto jako generální dodavatel stavěla společnost Arreva, dnes Framatom. Projekt Flamanville už hodně převzala společnost EDF a tam i na elektrárně Hinkley Point v Británii se ukazuje, že EDF jako generální dodavatel má přece jen technické schopnosti výrazně lepší, než je měla Arreva.

Říkáte, že bychom si měli vzít reaktor od země, kde je vymahatelné evropské právo. Tím zřejmě padá Rusko, jistě padá Čína. Měli bychom si vzít vyzkoušený reaktor, tam bude problém s EDF. Nakonec tedy zbývají jako favorité Westinghouse a KHNP z Jižní Koreje. Jenomže tyto dvě firmy jsou smluvně provázané. Jsou to vůbec konkurenti, nebo spojenci?

To bych také ráda věděla. To se ukáže až ve chvíli, kdy podají nabídku.

Nevylučujme dopředu

To znamená, že pokud bychom z tendru předem vyloučili Rusy a Číňany, máme jediného favorizovaného uchazeče, což je Westinghouse. Je to tak?

Možná, já řeknu jinou věc. Já nejsem nakloněna tomu, dopředu říkat: Někoho vyloučíme. Ale dala bych do zadávací dokumentace taková kritéria a bodové zvýhodnění, že by to z toho nakonec asi i vyšlo. Já jsem zvědavá ženská. Tím pádem, já bych se koukla na všechny ty nabídky. Ale fakt bych si pojistila zadávací dokumentaci tak, aby ta, která nebude splňovat to, o čem jsme se doteď bavili, bodově skončila někde na chvostu.

To se ale přikláníte k variantě, před kterou varuje třeba vládní zmocněnec Jaroslav Míl. Tedy přizvat do tendru všechny, nechat je za velké peníze zpracovat a předložit nabídky a pak na konci říct, že vlastně Rusy a Číňany nechceme. Připomeňme, že například účastníci zrušeného temelínského tendru Rosatom a Westinghouse vyhodili každý v korunách asi tři čtvrtě miliardy. Může si takový postup Česko dovolit?

Já to neumím úplně říct. Ale zkusila bych soutěž postavit tak, aby účastníci ze zadávací dokumentace kritéria a jejich váhu viděli. Nejenom technická kritéria.

Konsorcium není řešení

Mluví se o tom, že zájemci o stavbu Dukovan se mohou spojit do konsorcií. Ředitel středoevropské divize Rosatomu Zdeněk Šíma Seznam Zprávám v rozhovoru řekl, že pro Rosatom je přijatelné, aby Rusové dodávali jaderný ostrov elektrárny a třeba turbínový nebo řídicí systém by dodávala nějaká evropská firma. Je to varianta, při níž klesá pro Česko bezpečnostní riziko?

Pan Šíma mluví o obvyklém modelu, na který jsou prakticky všichni potenciální dodavatelé zvyklí. Ale projekt musí mít generálního dodavatele, jenž bude investorovi po podpisu smlouvy zodpovědný za všechny subdodavatele jednotlivých částí té elektrárny.

Takže pokud připustíme možnost, že přes výstavbu jaderné elektrárny může být Česká republika od země jejího dodavatele politicky vydíratelná, jak varují bezpečnostní služby nebo Ministerstvo zahraničí, tak by pak mohla být vydíratelná přes generálního dodavatele? Bez ohledu na to, jak by byl kontrakt detailně nastavený?

Když já nemám ráda tahle silná slova, vydíratelná… Ono to zase strašně moc závisí na tom, do jaké míry si investor dokáže smluvně ošetřit třeba transfer technologií, transfer znalostí, protože tím se vydíratelnost značně omezuje.

Vy byste si dovedla představit, že bychom stavěli jadernou elektrárnu s Ruskem a dokázali bychom tendr a smlouvu s dodavatelem zpracovat tak kvalitně, že bychom vydíratelní nebyli vůbec od nikoho?

Osobní názor? Já bych Ruskou federaci jako zemi původu nedoporučovala, ač je ten projekt technicky vynikající.

Malé reaktory velký zdroj nenahradí

Pojďme se ještě podívat na alternativy dukovanské stavby. Pokud se bude tendr odkládat, dojde ke stavbě v době, kdy už by mohlo být jasno o nové jaderné technologii, což jsou malé modulární jaderné reaktory. Myslíte, že je možné, že z nich někdy ve třicátých letech může být náhrada za velké jaderné projekty?

Ne, nemyslím. Podle mě to bude vhodný doplněk k velkým reaktorům, ale nenahradí je, aspoň ne v první polovině tohoto století.

My jsme spolu o malých modulárních reaktorech v tomto studiu mluvili předloni, tehdy jste se k nim stavěla hodně skepticky. Mezitím ale vývoj této technologie trochu pokročil…

Ale musím říct, že se v tom neděje nic zvláštního, co bych neočekávala. Pořád jsme asi 10 let předtím, než bude stát nějaká demonstrační jednotka projektů, které by měly Českou republiku zajímat. Tím nechci říct, že to nemáme pečlivě sledovat, protože malé reaktory skutečně mohou být pro některé využití vhodným doplňkem těch velkých.

Pro jaké využití?

Pro to, pro co byly původně zamýšleny, to znamená pro teplárenství. Protože my velmi intenzivně řešíme výrobu elektřiny, ale zároveň máme 40 procent domácností závislých na centrálním zásobování teplem. A uhlí postupně nebude k dispozici ani pro teplárny. Když jsem před drahnou dobou končila studia na jaderné fakultě, tak se malým reaktorům věnovala velká pozornost právě pro teplárenství, elektřina se u nich považovala trochu za vedlejší produkt. Ale skončilo to jako obvykle na ekonomice, protože uhlí bylo tehdy tak zatraceně levné, že nemělo smysl v tom pokračovat…

Já jsem ale zatím neviděla žádnou seriózní studii, jestli má smysl budovat malé reaktory pro kogenerační výrobu tepla a elektřiny nebo jestli má smysl pro zemi s takovou infrastrukturou, jakou má Česká republika, topit raději elektřinou dodávanou velkými elektrárnami. Tohle by se také mělo seriózně zhodnotit.

Bez jádra to nepůjde

V Evropě se teď vede velká debata, zda je možné uskutečnit vysoké cíle na snižování emisí bez jádra. Bude to možné?

Evropa, která z poloviny žádnou velkou afinitu k jádru nemá, čím víc dochází k tomu, že to možné nebude. Potenciál obnovitelných zdrojů je jedna věc, ale pozor na to, o jakém potenciálu vlastně mluvíme. Ten teoretický je jistě velký. Ale my se musíme dostat k odpovědi na otázku: Máme technologie, které jsou použitelné a spolehlivé v každodenním životě? A kdybychom na to měli technologie, což se třeba v průběhu třiceti čtyřiceti padesát let může změnit, zaplatíme to?

Tím se od teoretického potenciálu přes technologický a ekonomický dostáváme k tomu využitelnému. To už zase zatím při našich znalostech a schopnostech pro obnovitelné zdroje taková hitparáda není. Ale bude se to vyvíjet. Zatím takové pokroky, které by mě vedly k optimismu, nevidím.

Takže Česku opravdu nezbude nic jiného než problém s velkou jadernou elektrárnou nějak vyřešit? Pokud se tedy nemáme úplně oddělit od evropského trendu snižování emisí?

To tak úplně není. Když se ten blok nepostaví, byla by to, myslím, veliká chyba. Ale když se nepostaví, svět se nezboří. Co uděláme? Postavíme plynové elektrárny. Energetická strategie tak, jak ji určují naše podmínky, říká: Elektřinu budeme v 21. století vyrábět kombinací tří zdrojů: jádro, obnovitelné zdroje, plyn. A bavíme se o tom, jaký podíl bude ta která možnost mít. Takhle jednoduché a takhle složité to je.

Reklama

Doporučované