Hlavní obsah

Komentář: AstraZeneca je otloukánek. Vinu nesou i politici

Miloš Čermák
komentátor
Foto: Giovanni Cancemi, Shutterstock.com

„Nebrat AstraZeneku“ se stalo moudrem, které se bez většího vysvětlení šířilo mezi takzvaně zasvěcenými.

Reklama

16. 3. 12:30

Máme desítky milionů důvodů šlápnout při vakcinaci na plyn, a ne brzdit. Závod s virem musíme vyhrát.

Článek

Když byl skoro osmdesátiletý tatínek mého kamaráda minulý týden na prvním očkování proti covidu, lékař mu prý dvakrát zopakoval: „To je ta dobrá vakcína, nemusíte mít žádné obavy!“ A to aniž by otázku týkající se druhu vakcíny od svého pacienta dostal. Tatínkovi mého kamaráda to ostatně bylo jedno, byl rád, že vůbec očkování dostane.

A to je v kostce celý dnešní problém s vakcínou od AstraZeneky. V počátcích výzkumných prací loni na jaře, kdy se jí ještě říkalo oxfordská vakcína, byla nejnadějnějším kandidátem na očkovací látku, která lidstvo „zachrání“ před pandemií. Na podzim se to otočilo. Na cílové pásce byl první německý tým, který vyvinul vakcínu pro Pfizer. A navíc se ukázalo, že použil jinou, inovativnější metodu než vědci z Oxfordu.

V Evropě se dnes očkuje především třemi vakcínami. Vedle Pfizeru a AstraZeneky ještě látkou od Moderny. V Americe AstraZeneca ještě čeká na schválení, naopak zelenou už dostala vakcína Johnson & Johnson. Ta má zřejmě o něco nižší účinnost než ostatní vakcíny, ale její výhodou je, že se podává jen v jedné dávce. Některé země v Evropě nadto „experimentují“ s dalšími vakcínami, zejména ruskou nebo čínskými.

Ať chceme, nebo nechceme, vytvořily se tři kategorie vakcín. Ta „luxusní“, kam patří Pfizer a Moderna, pak jakási „spotřební“ kategorie, kam dnes spadají AstraZeneca a Johnson & Johnson, a nakonec kategorie „s otazníkem“ – v ní mohou být vakcíny velmi dobré a zachraňující životy, ale zatím neprošly procesem, který si západní svět nastavil jako standardní.

Je to nešťastné, a to hlavně kvůli metodě, kterou jsme si pro cestu z pandemie vybrali. Politici udělali celkem rozumné rozhodnutí, že bude platit pravidlo „očkuje se vším, co je schválené a k dispozici“. Zjednodušeně řečeno nevznikne trh, kde si „zákazníci“ budou vybírat, ale stanoví se pravidla, v jakém pořadí a podle jakého klíče se bude očkovat. A každý dostane takovou vakcínu, jaká na něj „vyjde“, i když právo ji odmítnout samozřejmě nikomu upřít nejde.

Je v tom zřejmý a srozumitelný problém. Protože vakcíny vyvíjely různé týmy různým způsobem, je jasné, že se od sebe liší. V účinnosti, v síle a četnosti vedlejších účinků, ve způsobu očkování. Bylo by určitě jednodušší předstírat, že jsou všechny úplně stejné, případně vůbec nemluvit o tom, která je která. Ale to nejde. Žijeme ve světě, kde transparentnost a informovanost jsou vysoce ceněnými hodnotami. Nemůžete jen tak najednou říct lidem: Naočkujeme vás látkou X a vy nezkoumejte, co za tím je.

Druhá zřejmá a srozumitelná věc je, že lidé vždycky chtějí to nejlepší. Je to přirozené. Zejména v západním světě, kde dnes nejsme zvyklí něco „fasovat“, aniž bychom se zajímali o kvalitu. Když nám někdo řekne, že „vakcína A je lepší než vakcína B, ale obě vás ochrání před hospitalizací“, tak nám to nestačí. Chceme vědět, proč náš soused dostal A a my se musíme „spokojit“ s B.

Je to podobný problém, jaký se ukazuje i při uplatňování mimořádných opatření proti pandemii. Covid s většinou z nás „nezatřásl“ dostatečně silně, abychom pochopili, že jde o zdraví, o život a do určité míry i o budoucnost naší civilizace. Přeneseně řečeno nejsme v situaci, kdy člověku prchajícímu z oblasti ohrožené katastrofou stačí nasednout do prvního letadla. Ne, my stále máme pocit, že bychom měli odletět první třídou na nějaké fajn místo, když je ta možnost k dispozici.

U vakcín se navíc perou dva protichůdné proudy. Zaprvé – očkovacích látek je stále nedostatek a přísně se reguluje, kdo má na vakcínu nárok. A zadruhé – část lidí očkování odmítá. Panuje strach z toho, že pokud jich bude hodně, může to ohrozit eradikaci viru. V katastrofickém scénáři to může vést ke vzniku mutací, proti kterým nebudou imunní ani ti naočkovaní.

No a právě existence různě kvalitních vakcín tohle nesmírně komplikuje. AstraZeneca byla v kontinentální Evropě od začátku trochu „otloukánkem“. Měla méně sexy příběh vzniku než očkovací látka od Pfizeru. A paradoxně její největší výhoda, že klade mnohem menší nároky na logistiku a skladování, ji v očích nezasvěcených lidí deklasovala. Když je tak nenáročná, neznamená to, že je méně „vědecká“ a hůř funguje?

„Nebrat AstraZeneku“ se stalo moudrem, které se bez většího vysvětlení šířilo mezi takzvaně zasvěcenými. Pomáhali tomu i lékaři, často bez zlého úmyslu, jako třeba ten, který očkoval tatínka mého kamaráda. Pomohla tomu bezesporu média, která problémy této vakcíny dobře vyhmátla a zveličila.

A řekl bych, že velký díl odpovědnosti mají i evropští politici. Ti za sebou mají selhání EU, která pro členské země nezajistila dostatečné množství vakcín minimálně ve srovnání s Británií, USA a Izraelem. Navíc se potýká s propady nasmlouvaných dodávek a s farmaceutickými firmami je ve sporu. Potenciální problémy jedné z vakcín se pro ně staly dobrou šancí, jak odvést pozornost od vlastních selhání.

To je podle mě celý důvod dnešní „aféry AstraZeneca“, která kulminuje tím, že 11 zemí už zcela zastavilo očkování touto vakcínou a další to zvažují. Pokud máme k dispozici všechna data (a to nejen od výrobce, ale i od evropského regulátora EMA), pak k tomu není důvod. Případy zdravotních problémů způsobených krevními sraženinami u lidí naočkovaných vakcínou jsou statisticky srovnatelné se stejnými obtížemi v běžné populaci. To alespoň tvrdí data, která nikdo nezpochybnil.

Nežádoucí účinky určitě nelze bagatelizovat a je třeba je bedlivě sledovat i zkoumat u všech vakcín. Stejně tak nelze předstírat, že všechny vakcíny „jsou si rovné“, protože nejsou. Ale Evropané, rozmazlení svou komfortní zónou, by si měli uvědomit, že nejsou v obchodě s klobouky a že si nevybírají pokrývku hlavy na dostihy. Jsme ve výjimečné situaci a každý den umírají tisíce lidí zbytečně.

Pandemie nám připomněla, že riziko je součástí života. Že můžeme být stokrát pojištění a že naše bezpečí mohou hlídat miliony úředníků, ale že riziko existuje stále. A chytrý či vlastně jediný možný postoj ke světu je vždy zvažovat riziko a benefit. V tuto chvíli je jednoznačné, že větší benefit má pokračování vakcinace i s AstraZenekou.

Už zítra to může být jinak, ale zrovna tak se zítra mohou objevit nová data týkající se jiných vakcín. Není to důvod šlapat na brzdu. Máme naopak mnoho důvodů šlápnout na plyn: jsou to desítky milionů naočkovaných lidí bez vedlejších účinků a hlavně bez vážného průběhu covidu. A také to, že běžíme závod se schopností viru mutovat, která se ukazuje jako dost vysoká. Musíme ten závod vyhrát.

Nemám žádný návod, jak by demokratická, neautoritativní část světa měla tenhle problém vyřešit. Ale tím nejhloupějším výsledkem by bylo, kdyby někde ve skladech měly ležet zásoby jakékoli účinné a bezpečné vakcíny.

Nebo ještě jinak. Pokud by bylo řešením zavést „dvourychlostní“ systém, který problematické vakcíny nabídne pouze těm, kteří o ně mají zájem, budu první, kdo se k naočkování AstraZenekou přihlásí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované