Hlavní obsah

Komentář: Bude očkovací loterie? I Česko musí vymyslet, jak se doočkovat

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Shutterstock.com

Už umíme naočkovat ty, co chtějí. To je ale jenom půl úspěchu.

Reklama

17. 6. 6:30

Po logisticky impozantních velkokapacitních očkovacích centrech čeká vládu a lékaře neméně náročná drobná terénní práce s váhající populací.

Článek

„Očkování jede, do Česka se valí statisíce vakcín, a kdo bude chtít, bude do konce léta naočkovaný,“ hlásí na Facebooku premiér Andrej Babiš. Je to pravda, a i když to asi celé trvalo o něco déle, než muselo, je potřeba uznat, že vakcinace ochotné populace postupuje v posledních dnech solidním tempem. Sto tisíc a více vpichů denně se sice nestalo realitou zrovna „po Velikonocích“, jak Babiš sliboval, ale zhruba od konce května je to – kromě víkendů – standardní údaj, což je dobrá zpráva.

Poslechněte si komentář v audioverzi.

Kromě předvolebních statusů na Facebooku je ovšem potřeba na tuto skutečnost reagovat ještě jedním, mnohem méně vděčným, zato mnohem důležitějším způsobem. Neodvratně se totiž blíží doba, kdy ochotní začnou docházet. A ze všech dostupných dat (třeba od společnosti PAQ Research anebo od agentury STEM) jasně vyplývá nepříjemná věc, na kterou už narazili i očkovací premianti, jako jsou Izrael nebo USA: Až budou naočkovaní všichni ochotní, nebude ještě proočkovanost země dostatečná k dosažení kolektivní imunity. Jedině ta je přitom podle expertů tou definitivní hranicí, za níž bude možné uvažovat o covidové pandemii v minulém čase.

Hranice „stádní“ imunity není pevně daná, odborné odhady se zkraje pohybovaly kolem 60 procent proočkovanosti populace, s nakažlivějšími variantami viru postupně stoupaly, dnes se obvykle mluví o 70 až 85 procentech. Což je přece jenom víc, než čeho jsme v Česku schopni dosáhnout jen tím, že naočkujeme všechny, kteří o to v tuto chvíli stojí. Podle výše zmíněných dat by se proočkováním „ochotných“ zastavil podíl vakcinovaných někde pod 70 procenty.

Teď si vláda ještě bude moci chvíli užívat velkolepá čísla denních vpichů, ale měla by už zároveň chystat opatření, která by počet ochotných rozšířila k potřebným hranicím.

Není to nemožné. Podle PAQ Research je striktních odmítačů vakcíny v populaci 12 procent, tolik respondentů odpovídá „rozhodně ne“ na otázku, zda by se nechali „zdarma očkovat lékařsky ověřenou a schválenou vakcínou proti nemoci covid-19“. S těmi asi vláda nic moc nenadělá. Dalších deset procent ale říká „spíše ne“ a 11 procent „nevím“. Pokud by se v této pětině populace podařilo přesvědčit alespoň polovinu lidí, mohou se české vyhlídky na proočkovanost posunout až k 80 procentům.

Vyžaduje to ale důslednost v několika věcech zároveň. Předně je samozřejmě potřeba hladce doočkovat ochotné. Podle dat Ministerstva zdravotnictví nemá dosud ani registraci k očkování skoro 32 procent lidí ve věkové kategorii 55 až 59 let, ve věkové kategorii 65+ je stále pětina neočkovaných. Dnes skutečně není problém dostat se k vakcíně pro kohokoli, kdo o ni chce aktivně usilovat. Bude tu ale, zejména ve zmíněných vyšších věkových kategoriích, dost lidí, kteří se za vakcínou nikam aktivně „nepotáhnou“, ale pokud jim ji někdo naservíruje pohodlnou cestou, nechají se přesvědčit.

To je v první řadě úkol praktických lékařů, pro něž vláda, jak jsme na tomto místě psali už mnohokrát, musí vytvořit podmínky a zásobování vakcínami. Po nástupu ministra Adama Vojtěcha se zdá, že se tento problém podařilo odblokovat a Vojtěch zjevně (konečně!) začíná hledat i cesty, jak k praktikům dostat vakcíny od Pfizeru. Praktičtí lékaři s vyhlídkou na stabilní dodávky vakcín mohou aktivně obvolávat své pacienty a nabízet jim termíny, což by mělo pomoci zejména v oblastech, kde je do velkých městských očkovacích center daleko.

Druhým klíčovým úkolem je už zmíněné přesvědčení váhajících. Vládní kampaň propagující očkování není špatně udělaná. Ale podle sociologa a zakladatele PAQ Research Daniela Prokopa klade příliš velký důraz na pragmatické individuální „vysvobození“, které s očkováním přichází. Zanedbává přitom téma kolektivní imunity a společenského významu očkování, jež například přispívá k ochraně těch, kteří se očkovat nemohou.

Není vyloučeno, že vláda bude muset kvůli „doočkování“ Česka sáhnout i po nestandardních nástrojích. V některých státech USA nabízely úřady k vakcíně hamburger zdarma, v jiných se zase očkovaní stávali účastníky loterie o ceny. Po zkušenostech s Účtenkovkou ale doufejme, že podobné spíše bizarní recepty u nás nebudou zapotřebí.

Vláda by ale měla rychle, a pokud možno přesně zjistit, jaké a jak vysoké překážky mezi váhajícími lidmi a vakcínou stojí. Nelze všechno svádět na dezinformace a hoaxy, i když je to náramně jednoduché. Určitě ne, dokud stát neudělá všechno pro to, aby zboural bariéry dostupnosti (časové a místní), bariéry ekonomické (například obavy z výpadku příjmů v den očkování a den po něm) a nakonec i bariéry společenské (jasné vysvětlení širšího než jen individuálního smyslu vakcinace).

Jakkoli vypadají současná denní očkovací čísla skvěle, na pocit vítězství je ještě brzy. Po logisticky impozantních velkokapacitních očkovacích centrech čeká vládu a lékaře drobná terénní práce s váhající populací. Politikům se při ní bude hůř fotit do předvolebních materiálů. O to ale bude důležitější.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované