Hlavní obsah

Komentář: Dukovany nejsou modla. Vláda čaruje s čísly

Zuzana Kubátová
šéfreportérka
Foto: Jiří Sedláček/Wikipedia

Dukovany. Jejich rozšíření se věnují vláda, ministerstvo, zmocněnec, výbor, pracovní skupiny. Alternativám nikdo.

22. 7. 7:00

Vláda schválila způsob financování nového jaderného reaktoru v Dukovanech. Slibuje Čechům levnější elektřinu, o rizicích nemluví. Je to nefér. A navíc vrcholně neprozíravé.

Článek

Nový jaderný zdroj v Dukovanech zaplatí čeští daňoví poplatníci v budoucích cenách elektřiny. Tak jako zaplatí jakoukoli jinou cestu k energetické bezpečnosti. Jiné řešení není. Nové elektrárny potřebujeme a zadarmo u nás nikdo žádnou nepostaví. Nad tím nemá smysl se pozastavovat.

To je zatím jediná jistota, kterou ohledně nové české jaderky máme. Nejistoty významně převažují. Připomeňme ty základní, protože bez toho nemá smysl vládní kroky hodnotit.

Nový jaderný zdroj v Dukovanech

Postaví jej společnost ČEZ ze dvou třetin ovládaná státem.

Stát na projekt poskytne nízkoúročený úvěr až do výše 175 mld. Kč.

ČEZ zaplatí 30 % projektu z vlastních zdrojů, 70 % nákladů kryje stát.

Stát má vykupovat proud z nové jaderky za předem určenou cenu (předpoklad: 50 – 60 eur/MWh).

Stát uzavírá s ČEZem smlouvy o rozdělení rizik a odpovědnosti, první dvě se mají podepsat příští úterý. Smlouvy umožní státu kontrolu nad projektem včetně výběru dodavatele.

ČEZ má do roku 2022 vybrat dodavatele, do roku 2029 s ním podepsat smlouvu.

V roce 2036 má být elektrárna dokončena.

Čtyři otazníky

První nejistotou je cena nové jaderky. Nový reaktor má podle vládních předpokladů přijít nejvýš na 162 miliardy korun plus náklady na financování. Všechny dnes budované evropské jaderné elektrárny vycházejí dráž, někdy až dvojnásobně. Vládní kalkul vyjde snad jen v případě, že se Česko poučí z různých chyb Francouzů, Finů, Britů, Maďarů i Slováků, dalších omylů se zcela vyvaruje a na rozdíl od nich plánovaný technický rozpočet i harmonogram udrží.

Druhou neznámou je přístup Evropské unie. Obří úvěr pro polosoukromou-polostátní obchodní společnost ČEZ musí schválit Brusel. Na vyjednávání je málo času a je otázka, jak se Evropská komise k českému jadernému projektu a originálnímu finančnímu modelu postaví.

Třetí nejistotou je překotný vývoj v samotné energetice, kde probíhá technologická revoluce ve výrobě elektřiny. Cestu na trh si klestí malé modulární reaktory, které se mohou sériově vyrábět v továrnách. Pokud získají licence, mohou zrychlit a tím pádem i zlevnit jaderné projekty. Zlevňují obnovitelné zdroje, jen cena solárních panelů je desetkrát nižší než před deseti lety. Vyvíjejí se nové metody skladování energie, které posouvají limity „zelených“ elektráren. Na dosah je energetické využití vodíku. Objevila se nová ložiska a nové metody těžby i dopravy zemního plynu. A tak dál.

Čtvrtou neznámou je regulace a politické zásahy, které není Česko schopno samo ovlivnit. Jsme členy Evropské unie, v níž většina občanů tlačí na snižování emisí. A v níž významná část členských zemí z více či méně racionálních důvodů zásadně odmítá jádro. Evropská unie může nečekaně měnit poměry na energetickém trhu. A může preferovat nebo sankcionovat některé výrobní metody. To všechno by mělo na ekonomiku nových zdrojů dopad.

Tolik nutný výčet nejistot, teď se vraťme k aktuálnímu jednání vlády.

Jádro elektřinu nezlevní

Podle vládních argumentů se obří investice do nové jaderky Čechům vyplatí, protože díky ní budou mít levnější elektřinu. V podkladech pro pondělní vládní usnesení k tomu jsou konkrétní čísla. Pokud se podle nich stát zaváže, že bude elektřinu z nových Dukovan vykupovat za předem dohodnutou cenu 30 až 40 let, mají na tom spotřebitelé vydělat mezi 2,7 až 6,6 miliardy korun ročně. Kdyby stát zaručil podporu v podobě pevně stanovené ceny na 60 let, má úspora pro občany dosáhnout dokonce 7,7 miliardy korun ročně.

Jsou to fantasmagorie. A navíc argumentační faul.

Slibovanou úsporu vláda počítá k hypotetickým cenám elektřiny ve druhé půli 30. let. Ty se mají podle jejích odhadů (stojících na speciálně vypracované analýze poradenské firmy EY) v té době šplhat nad 90 eur za megawatthodinu. Čili na dvojnásobek cen dnešních. Takže korektní je říct: Pokud vládní kalkulace vyjdou, nové Dukovany nám elektřinu nezlevní, ale zmírní její zdražení. Jsou to slovíčka, ale tak, jak je používá třeba ministr průmyslu Karel Havlíček, slovíčka velmi matoucí.

Daleko horší ovšem je, že všechny výše zmíněné výpočty jsou zcela hypotetické a na vodě postavené. Kolik bude elektřina za 20 let stát, to opravdu nikdo neví. Veškeré odhady v takto turbulentním oboru jsou ošidné.

Když jdou čísla mimo

Jen si vzpomeňte: ještě před 10 lety se u nás zuřivě lobbovalo za rozšíření limitů těžby uhlí v severních Čechách. Analytici, energetici i mnozí tehdy vládnoucí politici varovali, že při jejich zachování nebudou mít české elektrárny a teplárny palivo. Realita? Uhlí je dnes přebytek, jeho spalování se nevyplácí. Dokonce i sami těžaři dnes ve vlastních zdrojích přecházejí na výrobu energie z nakupovaného zemního plynu namísto z vlastního uhlí. První příklad najdete v Sokolovské uhelné.

Energetika je prostě obor, v němž letité jistoty padají. Není jasné, co se z dnešního kvasu v oboru uchytí a co zůstane slepou uličkou. Velký jaderný projekt může být prozíravý, ale také se může proměnit v okovy, které Čechy potáhnou do energetického dávnověku. Nebo se během pár let ukáže, že je celý nereálný, protože český model neprojde v Unii. Měli bychom si v každém okamžiku být těchto rizik vědomi.

Je určitě správné, že si současná vláda uvědomuje zodpovědnost za energetickou bezpečnost země v budoucnosti, kterou dnes halí mlhy. A že loni, po šesti letech planých řečí, začala projekt velké jaderky chystat. Velký jaderný projekt vyžaduje čas.

Vyžaduje ale také velké peníze. Jen příprava do roku 2029, což je podle současného harmonogramu termín pro začátek samotné stavby, má přijít na 24 miliard korun. Tohle je naše pojistka do budoucnosti. Jistě, pojistit se je prozíravé. Ale je také dobré porovnávat ceny různých pojistek. Těch 24 miliard je vklad do energetické loterie, která vůbec nemusí vyjít.

Neupnout se na Dukovany

Každopádně je velmi nefér lakovat jaderný projekt narůžovo a opomíjet jeho zádrhely. Žonglovat hypotetickými čísly a zcela ignorovat alternativní scénáře.

Česko si musí minimálně do konce této dekády zachovat možnost od nákladného projektu couvnout, pokud se ukáže, že není efektivní. S nevratnými kroky není třeba spěchat. Připravujme je, jednejme o nich, ale mějme na paměti cenu, kterou příprava stojí.

Abychom se o velkém reaktoru i jeho alternativách mohli kvalifikovaně, racionálně a s chladnou hlavou rozhodovat, je třeba dobře analyzovat alternativní cesty. A porovnávat je s variantou velké jaderky. Čím později bychom zařazovali zpátečku, tím víc se nám to prodraží.

Na sledování oněch dalších cest by to chtělo vynaložit obdobnou energii jako na přípravu samotného dukovanského reaktoru. Dukovany mají jasný realizační tým v čele s vládním zmocněncem, pevný harmonogram a legislativní plán. Je k nim ustaven stálý vládní výbor s účastí koaličních i opozičních politiků.

Naproti tomu alternativy vláda ani Ministerstvo průmyslu vůbec neřeší. Nikoho totiž nezajímají. Veřejná debata o jádru a jeho alternativách se zvrhla do iracionálních hádek o to, jak rychle zavírat uhelné elektrárny nebo jestli mohou Dukovany stavět Rusové.

Neférová komunikace kolem jaderného projektu tomu všemu jen pomáhá. Bylo by dobré s ní skoncovat.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené