Hlavní obsah

Komentář: Kauza Kremlík skončila, zapomeňte

Ivo Rýc
Dopravní expert
Foto: CzechToll

Palubní jednotka na výběr mýtného.

Reklama

4. 2. 2020 11:35

Teprve po zveřejnění Národního investičního plánu je veřejnosti jasnější, jak obrovským problémem je zajištění peněz pro dopravní infrastrukturu. Je tedy velmi pravděpodobné, že se politická reprezentace rozhodne pro nahrazení e-vinět mýtem mnohem dříve než v roce 2030. Více v článku dopravního experta Ivo Rýce.

Článek

Ministerstvo dopravy se stalo od počátku ledna středem pozornosti velmi vyhrocené diskuse a sporů. Nejen v médiích a parlamentu, ale i mezi ajťáky a laickou veřejností. Téma sporu dostalo řadu zkrácených pojmenování – dálniční známka, e-shop, e-viněty. Za vznik sporu se označovalo kdeco – změny na ministerstvu k 1. lednu, porušení zákona o veřejných zakázkách, manažerské selhání ministra. Jediná shoda byla v tom, že jde o významnou kauzu. Nejvýše postavenou osobou v této kauze byl – dnes již bývalý – ministr dopravy Kremlík.

V listopadu ministr veřejně hovořil o záměru realizovat změny v resortu k 1. lednu 2020. Předvídaly se personální změny, například pád prvního náměstka Čočka, ministr sám zmínil diskusi o zrušení Státního fondu dopravní infrastruktury, někteří pracovníci na ministerstvu spekulovali o povýšení. Záměr měl logiku v kontextu veřejně deklarovaného úmyslu premiéra slučovat ministerstva.

Také časování těchto kroků mělo logiku. Spor o mýtný systém sice neskončil a asi nebude hned tak ukončen, ale Nejvyšší správní soud definitivně rozhodl. A to, že sice mýtná smlouva se stala účinnou v důsledku nezákonného jednání, nicméně je platná a platná bude. Ministr si to pochvaloval, a dokonce veřejně, písemně a upřímně konstatoval – „nezákonně konali jiní!“ Podle něj zjevně pravidlo fair play „nezneužiješ porušení pravidel třetí stranou ve svůj prospěch“ patří jenom do sportu, a nikoliv do výkonu státní správy. Pokud by ho budoucí rozsudek arbitrážního soudu vyvedl z tohoto omylu, pak to jistě daňového poplatníka nepotěší.

Také zveřejnění Národního investičního plánu s prognózou budoucích investic do dopravy v řádu pěti bilionů korun bylo nepochybně impulzem pro změny. Nedostatek peněz na výstavbu a údržbu infrastruktury je chronickým problémem. A již sama informace pro finanční sektor o velikosti budoucí poptávky může některé subjekty aktivovat. ANO, pět bilionů korun! ANO, stát je zajistí a bude o nich rozhodovat!

Nikoliv posledním, ale jistě mimořádně významným impulzem byla potřeba v rámci permanentní předvolební kampaně prezentovat odhodlání odstranit bariéry zrychlení výstavby a údržby dopravní infrastruktury. Tato konkrétní bariéra má jméno byrokracie. Jsou to poslanci, kteří nechtějí schválit novelizace legislativy, jsou to přebujelé úřady, je to mnoho subjektů, které ovlivňují rozhodování o investicích a dotacích do dopravy. Proto je třeba organizační struktury zjednodušit, lépe kontrolovat přidělování peněz a efektivněji operativně řídit práce v terénu „online“.

Ajťáci na Letné

Bezprostředně po 1. lednu se ani znalcům resortu nepodařilo dešifrovat, zda nějaké změny nastanou, a když už, tak jaké a co to vůbec má znamenat. Žádné oficiální tiskové zprávy, média byla v klidu. Pouze někteří konstatovali, že ministr nesplnil, co slíbil. Bylo však jasné, že v dopravním establishmentu se něco změnilo. Ne v té viditelné části, ale v té neviditelné části vlivové. „Úspěch“ v mýtném sporu, naděje na růst dopravního trhu uvedly byznys do pohybu.

V médiích se objevila informace o předražené utajené zakázce na e-shop za 400 milionů, dávkované informace pak postupně byly o několika zakázkách, řádově za miliardu, To vybudilo pozornost médií, investigativců a hlavně politiků. Pak se přidala korupce, pro jistotu se přidaly i tajné služby, porušování práv občanů. Samozřejmě se hned našli viníci – nejmenším byl ministr, který to pouze nezvládl a neviděl porušení zákona, největším byl náměstek, jenž za to odpovídal, a teprve po něm generální ředitel, který tomu všemu poskytl „byrokratické krytí“.

Firma Asseco a ajťáci obecně byli prezentováni jako „šmejdi“, kteří něco, co má náklady tak nejvýše 40 milionů, prodají „hloupému“ státu za 400 milionů. Pseudokauza e-viněty byla na světě. Řízená akce dosáhla svého vrcholu již 20 dní po začátku roku. Zbývalo již jenom konat. Premiér bleskově odvolal ministra, který manažersky pochybil, požadoval rezignaci náměstka a generálního ředitele. Pro jistotu inicioval trestní oznámení. Stejně bleskově nominoval nového ministra a k tomu přidal informaci o snížení byrokracie sloučením dvou, případně tří ministerstev do jednoho. Nový ministr potvrdil potřebu zásadních personálních i organizačních změn ve vedení ministerstva a slíbil zvýšit efektivitu práce resortu. Premiér pak i v parlamentu slíbil, že bude dopravě pomáhat a přímo bude řídit ŘSD, České dráhy a Správu železnic.

Pseudokauza e-viněty bude ještě pokračovat, není hotovo. Smlouvu s firmou Asseco je nutno právně čistě zrušit, viníky je nutno zbavit funkcí, případně potrestat, řízení resortu je nutno o jeden stupeň centralizovat na úroveň vicepremiéra (a v některých případech až na premiéra), finanční toky je třeba efektivněji kontrolovat (a případně přesměrovat).

ANO, kauza Kremlík skončila. Zapomenout na ni však nelze. Proč? Protože takových kauz současný režim produkuje stále víc.

První, kdo z „viníků“ veřejně reagoval, byli ajťáci. Ad hoc vytvořená skupina ajťáků na protest proti dehonestaci „zfackovala“ režim důkazem, že to, co je veřejně známé, se dá udělat efektivněji s úplně jiným poměrem cena/výkon. Tedy v tom problém není, tím je to utajení. Nový ministr v reakci na tento protest oznámil, že utajení v této zakázce bude, ale pouze se to provede jinak. O předražení ani slovo i o řešení problému. Ajťák Vondráček se postavil vedle studenta Mináře. Těch 60 ajťáků s počítačem sice nemá sílu 300 tisíc protestujících na Letné, ale i tak je to síla. Proto si politická reprezentace s nimi sedla za jeden stůl.

Dále se ozvali oba úředníci, první náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček a ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury Zbyněk Hořelica. Odmítli rezignovat a svým požadavkem na řešení situace podle pravidel fair play prokázali svoji loajalitu vůči státu. Ne však vůči současnému režimu. A ten v dopravě nehraje fair play, to už nám dříve potvrdil sám exministr. Veřejně, písemně, upřímně! Problém vyřešen není, ale dá se očekávat, že vicepremiér jej rychle a efektivně vyřeší. Pokud ne, premiér mu pomůže.

Exministr se již veřejně nevyjadřuje, někteří soudí, že je nevinnou obětí. Jak se to vezme. Prokazatelně zadaný úkol nesplnil. To, že to byl jiný úkol, než se veřejnosti prezentuje, je nepodstatné. Stejně jako to, zda dostane nebo nedostane trafiku.

Pseudokauza e-viněty

Projekt e-vinět považuji za problematický, ale z jiných důvodů, než je veřejnosti nyní v lednu 2020 účelově a lživě prezentováno.

Na základě veřejně dostupných informací se nedomnívám, že SFDI nebo ministerstvo dopravy u tohoto projektu porušilo zákon nebo relevantní předpisy. Při hodnocení jakéhokoliv produktu je vždy nutno hodnotit poměr ceny a výkonu. Označit nějaký produkt za předražený jen na základě hodnocení výše ceny je naprosto neseriózní. Pokud navíc ani samotný produkt neznám a vycházím z velmi povrchní laické představy o něm (například nemohu se s jeho popisem seznámit z důvodu utajení), pak je to přímo podlost.

I přes utajení vláda, a dokonce parlament měly plnou informaci o projektu. K důvodovým zprávám pro obě instituce ministr předložil tzv. zprávu RIA, kde předpisy vyžadované ekonomické údaje jsou. Proto alibistická prohlášení o tom, že kompetentní osoby nebyly SFDI nebo ministerstvem v souladu s předpisy řádně informovány, prostě neodpovídají skutečnosti. Buď tyto informace nezaregistrovaly, nebo jim prostě nerozumí. Zpráva RIA vychází z dostupných informací a odhadů SFDI. Samozřejmě využití těchto podkladů je vždy spojeno s určitým rizikem. Toto riziko je možno minimalizovat tzv. státní expertizou. Tento institut se však v Česku nepoužívá.

Problematičnost projektu spočívá v úplně něčem jiném. A to v jeho fyzické potřebnosti. Od té se pak odvíjí i potřebnost cca dvou miliard na deset let.

Požadavky bezpečnostních složek na možnost využití projektu pro ochranu bezpečnosti občanů považuji v demokratické společnosti za legitimní a legální (po novelizaci zákona v loňském roce). Vytvoření datového skladu s neanonymizovanými daty (jak naznačují veřejně dostupné informace) by určitě nebylo v souladu s pravidly pro práci s osobními údaji. Legální je využití vstupu do existujících databází využívaných pro potřeby projektu. Tvrzení o potřebnosti neanonymizovaných dopravních dat pro dopravní statistiku neobstojí, protože ta má jiné efektivnější metody pro jejich získání. Z veřejných zdrojů je známo, že v zahraničí se problém identifikace sledovaných vozidel řeší mimo resort dopravy (kamery a získaná data patří bezpečnostním složkám nebo se použije jiný nosič identifikace než registrační značka).

Nevidím žádný důvod, proč by svou podstatou jednoduchý účetní systém měl být rozšířen o sledování dopravního výkonu a některé jeho části by měly být utajeny. Řešit rozpor mezi zájmy bezpečnostních složek a dopravou není v kompetenci ministra dopravy, navíc je to politický problém.

E-viněty jsou používány k prokázání zaplacení poplatku, což je zákonnou podmínkou užití dálnice k jízdě. V praxi se používají různé metody kontroly dodržení této povinnosti. V tomto projektu byla zvolena nejdražší varianta tzv. plošného enforcementu s vysokými fixními náklady a velmi nízkými mzdovými náklady. V roce 2019 se na poplatcích vybralo 5,16 miliardy a 16,6 milionu na pokutách. Volba té nejdražší metody kontroly evidentně souvisí s požadavky bezpečnostních složek.

Nejproblematičtější je však kalkulace životnosti projektu na deset let.

Plošné časové zpoplatnění osobních vozidel na dálnicích je hodnoceno jako nespravedlivé a diskriminující občasné uživatele (seniory, občany s nízkými příjmy, turisty ze zahraničí) v porovnání s častými uživateli (řidiči využívajícími dálnice k dojíždění do zaměstnání, občany s vyššími příjmy). Jeden výzkumný projekt o využívání dálnice ve Středočeském kraji ukázal, že občasní uživatelé zaplatili za ujetí jednoho kilometru 84 haléřů, zatímco častí uživatelé jen 8 haléřů.

V západní Evropě se tato forma zpoplatnění používá pouze ve Švýcarsku a Rakousku, kde diskriminace zahraničních turistů je záměrná. Jinak ji používají mimo Česko v omezeném rozsahu některé země ve východní Evropě. Z těchto důvodů navrhla Evropská komise v tzv. silničním balíčku povinné zavedení mýta u osobních vozidel od roku 2023. Tento návrh nebyl schválen, ale je velmi pravděpodobné, že se k tomuto problému EK v budoucnu vrátí. Důvodem je potřeba zvýšení příjmů pro investice do dálnic od individuální osobní dopravy.

Teprve po zveřejnění Národního investičního plánu je veřejnosti jasnější, jak obrovským problémem je zajištění peněz pro dopravní infrastrukturu. Je tedy velmi pravděpodobné, že se politická reprezentace rozhodne pro nahrazení e-vinět mýtem mnohem dříve než v roce 2030.

To nebude odborné rozhodnutí v rámci resortu dopravy, ale politické rozhodnutí parlamentu. Jde tedy o riziko, které nepřísluší posuzovat úředníkům. V privátní firmě by si žádný odpovědný hospodář netroufl vynaložit 1,5 miliardy bez dlouhodobé koncepce. A tu česká doprava nemá.

Jaký je tedy výsledek kauzy Kremlík?

Po osmi měsících skončil další ministr dopravy bez toho, že by naplnil očekávání.

Dva vysocí úředníci loajální ke státu a dodržující nedokonalé předpisy jsou předurčeni k odchodu z funkcí.

Na stole leží systémově problematický projekt s vysokým rizikem budoucí nepotřebnosti bez jakékoliv opory v nějaké koncepci nebo vizi.

To všechno už tady bylo.

NE, ještě bude hůře! Může se to změnit? ANO, může být lépe.

Potřebujeme změnu. Ne ministrů, ale dopravní politiky.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované