Hlavní obsah

Komentář: Ministři pořád něco dědí, ze všech nejvíc Babiš

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz, Profimedia.cz

Původní sestava dědiců na snímku z června 2018.

23. 1. 15:55

Jednoho dne bude zase nějaký jiný premiér krčit rameny, že po Andreji Babišovi zdědil Národní investiční plán.

Článek

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Vlastně trend. Móda. Nebo fígl. Alibi. Spočívá v tom, že členové vlády pořád něco dědí.

Jedná se o dědictví po jejich ministerských předcích, obecně o dědictví minulosti, a co je nejdůležitější: vždycky a jedině o dědictví neblahé. Nikdy, to si všimněte, žádný ministr nezdědil nic dobrého. Alespoň to tvrdí.

„On to samozřejmě zdědil,“ našel premiér Andrej Babiš polehčující okolnost pro svého odvolávaného ministra Vladimíra Kremlíka, kterému se nepovedla zakázka na elektronické dálniční známky.

Vida – dědit se dá nejen po politických soupeřích, ale dokonce i po ministrech své vlastní strany. ANO drží dopravu šest let.

A vůbec, „to IT je hrozné dědictví, historicky vždycky tam byly problémy“. Říkal Babiš. Člen vlády s přestávkou od roku 2014. Některá dědictví se nepodaří vypořádat ani po letech, to je normální.

Ministryně Jana Maláčová zdědila nový jednotný informační systém práce a sociálních věcí. Oznámila to tento týden, aby bylo jasné, proč bude o miliardu dražší. Zděděný rozpočet totiž pochází už z roku 2016, kdy ministerstvo sice řídila jiná sociální demokratka Michaela Marksová, ale jak už víme, na to se při dědickém řízení nebere zřetel.

Jan Hamáček zase sdělil, že po předchůdcích na vnitru zdědil rušení rodných čísel s datem narození, a jedním dechem se dědictví vzdal, protože „lidé jsou na rodná čísla zvyklí a nechceme je znejišťovat tím, že budeme měnit identifikátory.“ Takhle se to dělá.

Nejvíc toho ovšem zdědil Andrej Babiš.

„Když mám konkrétně mluvit o dopravě, tak jsme zdědili situaci, že příprava stavby dálnice trvá průměrně 13 let, častokrát to sabotují ekologičtí fanatici a mluví do toho i Evropská unie.“

„Podle mého názoru dopadl státní rozpočet loni velice dobře. V médiích se totiž zapomíná na ta dědictví, která jsme zdědili.“

„Finance. Tady panu prezidentovi vadily daňové výjimky. To je další břemeno, které jsme zdědili po minulých vládách.“ Čau lidi!

Dědí se břemena. Problémy. A někdy dokonce nejen věci, ale i problémoví lidé, jako náměstci a tajemníci těch, kdo tu byli před námi.

Naopak, a to jsme zpátky u pravidla číslo 1, o dědictví po minulých politických garniturách se nemluví v souvislosti s událostmi, jejichž vyznění je pozitivní. Například u přestříhávání slavnostních pásek.

Chmuřit se, že jsme se tu sešli proto, že jsme tuhle nevděčnou aktivitu bohužel zdědili po politicích, kteří tu operovali před námi, by bylo neprozíravé. Někoho by mohlo rovnou napadnout, že se přestříhávající zbláznil.

Tím pádem součástí nemilého politického dědictví například rozhodně není ani opravené Národní muzeum, ani nově otevřená Státní opera.

„Bez naší podpory by třeba nebylo zrekonstruováno Národní muzeum ani Státní opera.“ (Andrej Babiš v letošním novoročním projevu.) „Bylo mi ctí moct říct pár slov právě v den, kdy náročná oprava právě dnes vrací naši Státní operu mezi nejkrásnější divadelní budovy v Evropě.“ (Andrej Babiš na Facebooku.) A podobně.

Rekonstrukci Národního muzea schválila vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 (Babiš nebyl v politice), pak se nic moc nedělo a další zásadní rozhodnutí pocházejí z roku 2013 (Babiš nebyl ve vládě). Rekonstrukce začala v roce 2015 (Babiš byl ministrem financí, na slavnostní zahájení se dostavil premiér Sobotka), historická budova se pro zkušební provoz otevřela v říjnu 2018 (Babiš byl premiérem deset měsíců).

Rekonstrukci Státní opery schválila vláda Bohuslava Sobotky v únoru 2016. Práce začaly o rok později, původní odhad nákladů byl přibližně 900 milionů korun, cena vzrostla na 1,3 miliardy.

„Bez umění a kultury nemůže existovat národní identita. Jsem proto přesvědčen, že v rámci našeho Národního investičního plánu musíme umění a kultuře věnovat náležitou pozornost a podporu.“ (Andrej Babiš v novoročním projevu.) „Právě jsem na otevření zrekonstruované Státní opery. Po fantastické rekonstrukci Národního muzea tu máme další obnovenou památku a jedem dál, Císařské lázně už začaly, na Invalidovně se pracuje a čeká nás Nová scéna Národního divadla.“ (Andrej Babiš na Facebooku.)

Ne, takové aktivity a výkony se zásadně v politice nedědí. Maximálně bude jednou nějaký premiér krčit rameny, že po Babišovi zdědil Národní investiční plán. Ale že by remcal na opravené Nové scéně? Ani náhodou.

Nejdůležitější aspekt dědictví mezi politiky ovšem zní: dokud je po kom co dědit, znamená to, že se politici u moci střídají. A je vyhráno. Parlamentní demokracie.

Zabránit dědění se dá jedině tak, že si moc přisvojíme na dostatečně dlouhou dobu, pokud možno v řádu desítek let. Takový Kim Čong-un se na dědictví po předchozích vládách vymlouvat nemůže.

Reklama

Doporučené