Článek
Digitální euro není bankovní převod, nebo jen další forma kryptoměny. Je to jednoduše elektronická forma hotovosti, kterou plánuje vydávat přímo Evropská centrální banka (ECB). Stejně jako bankovka v peněžence, jen v digitální podobě.
Uložená bude v elektronické peněžence, ke které budou mít lidé přístup přes aplikaci svých bank nebo přes samostatnou aplikaci ECB. Má zaručit plnou anonymitu jako papírová hotovost.
Hlavní motivací pro její zavedení je přitom vlastně geopolitika: tedy především nezávislost na americkém kartovém duopolu Visa a Mastercard, který ovládá světový trh plateb. Kdyby americký prezident Donald Trump například náhle nařídil platebním společnostem, aby své služby v Evropě omezily, byl by to pro běžný život Evropana velký problém.
Placení kartami amerických společností je na vysoké technologické úrovni a velmi spolehlivé. Na tržním základě by proto celoevropská kartová alternativa asi nikdy nevznikla, a tak projekt digitálního eura má plnit roli určitého záložního řešení pro případ krize.
„Osekáno na podstatu se tím v tomto případě rozumí především nezávislost na amerických kartových společnostech, jejichž dominance se aktuálně zdá jako nepřekonatelná. Celoevropská kartová společnost totiž na spontánním tržním základě nevznikla (ačkoliv např. ve Francii nebo Německu mají národní kartová schémata silnou pozici),“ uvedl v komentáři pro Seznam Zprávy radní České národní banky Jan Kubíček.
Evropský parlament letos v únoru projekt formálně podpořil jako „zásadní pro posílení měnové suverenity Evropské unie“. Spuštění je však plánováno nejdříve v roce 2029, a to jen pokud testovací fáze proběhnou úspěšně.
Bankéři se bojí
V českém bankovním sektoru projekt digitálního eura zatím nevyvolal žádné speciální přípravy. Podle oslovených bankéřů se top managementy největších bank o digitálním euru baví, ale s přípravami peněženek či implementací zatím nijak nepostupují. Pro banky to nemusí být nakonec až tak velká věc, pokud u digitálního eura zůstanou limity, o kterých se mluví.
Právě výše částky, kterou budou moci lidé držet v digitální peněžence přímo u centrální banky, je zásadní pro byznys model komerčních bank. ECB uvažuje o stropu 3 000 eur na osobu. Pokud by ale digitální euro neslo úrok (což se zatím nepředpokládá) nebo byl limit výrazně vyšší, situace by se radikálně změnila.
Komerční banky dnes fungují v systému, v němž mají z různých důvodů přebytek peněz neboli likvidity (jednoduše řečeno: víc než jsou schopny rozpůjčovat na úvěry). Proto peníze, které shromáždí od vkladatelů, ukládají u centrální banky za měnověpolitickou sazbu a z toho jim plyne úrokový výnos.
Pokud ale klient převede prostředky z běžného účtu do digitálního eura, banka o tuto pohledávku vůči centrální bance přijde, a tím pádem i o úrok a zdroj svých zisků. Výsledkem je, že si centrální banky Eurosystému sníží náklady na stahování likvidity. A to je jeden z důvodů, proč se komerční banky dívají na celý projekt poněkud skepticky.
Při zrušení limitu 3 000 eur, nebo jeho navýšení, by si lidé (či firmy) mohli na účet digitální hotovosti u centrální banky převést mnohem vyšší sumy. Ty by pak komerčním bankám chyběly, respektive musely by si je půjčovat jinde. Jedná se o systémové riziko, kdy v okamžiku bankovní krize by lidé ve stresu masivně přesunovali prostředky z komerčních bank na „stoprocentně bezpečnou“ digitální hotovost u centrální banky, čímž by problémy bank a krizi ještě prohlubovali.
Banky by v případě zavedení digitálního eura mohly přijít i o příjmy z poplatků za platby. Obchodníci by přirozeně dávali přednost digitálnímu euru, protože za jeho přijímání by podle současných plánů měli zaplatit nižší poplatky než u komerčních karet Visy či Mastercardu.
V případě poplatků by to však nebyla tragédie. Radní ČNB Jan Kubíček odhaduje, že pokud by 100 milionů Evropanů drželo v průměru 1 500 eur v digitální formě, příjmy bank z úroků by klesly přibližně o tři miliardy eur ročně, tedy pouze o 1 až 3 % jejich současných zisků.
Digitální euro bude fungovat na úplně nové infrastruktuře, která je podobná blockchainu využívanému kryptoměnami jako je Bitcoin. Blockchain funguje tak, že každou transakci „validují“ nebo schvalují či evidují všichni uživatelé, proto je tak energeticky náročný.
Potom ale existuje i varianta blockchainu, ve které je jeden centralizovaný validátor, a to je centrální banka jako v případě digitálního eura. Tento centralizovaný validátor potom může vydávat takto tzv. tokenizovaná aktiva, například státní dluhopisy pro občany, které nyní vydává ministerstvo financí.
Infrastruktura, na které by to fungovalo, by byla podobná. Digitální euro a tokenizovaná aktiva jedou po stejné „koleji“, akorát jsou to jiné vlaky. Na této infrastruktuře by stát mohl vydávat tokenizované státní dluhopisy přímo občanům s automatickou výplatou úroků přes chytré kontrakty, jednoduchým nákupem přes mobil a okamžitým vypořádáním.
Česká alternativa
Česká republika není členem eurozóny a možná bude preferovat vlastní řešení, protože zavedení digitálního eura do bank by si vyžádalo vysoké náklady. Současně není jisté, že k zavádění digitálního eura bude existovat politická vůle, aby se podařilo prosadit potřebné legislativní změny – a navíc poptávka veřejnosti po digitálním euru zatím prakticky neexistuje. Například Švédsko projekt vlastní e-koruny po vládní analýze fakticky hibernovalo, přestože byl technicky značně rozpracovaný.
Radní Kubíček proto preferuje jinou cestu: spíš než konstruovat nový systém ve stylu digitálního eura, vylepšovat ten stávající, který v Česku funguje – tedy rozvíjení okamžitých plateb.
„Rozvoj okamžitých plateb v tomto ohledu spíše chápeme jako rozvoj systému, nad kterým teprve mohou vznikat komerční řešení, jež budou okamžité platby využívat jako podkladovou vrstvu pro rychlé vypořádání obchodů mezi bankami klientů. Takže v tomto smyslu náš systém okamžitých plateb přímo k chytrým kontraktům nebo emisi tokenizovaných instrumentů nepovede,“ uvedl pro Seznam Zprávy Kubíček.
Platební systémy z povahy věci slouží jen k placení, nikoliv k evidenci obchodů s jinými aktivy, např. zmíněnými státními dluhopisy. „Ty by ale mohly být v tokenizované formě emitovány jinde, např. v DLT platformě českého depozitáře cenných papírů, nebo na veřejných blockchainech, jako je Ethereum. Možnost emise tokenizovaných aktiv pravděpodobně vznikne i na celoevropské úrovni: ECB zahájila práce na projektu Appia, který zřejmě bude, stejně jako ostatní tržní infrastruktura Eurosystému, koncipován jako podporující více měn, včetně případně české koruny,“ dodává Kubíček.
Loni ČNB poprvé ve své historii uskutečnila nákup digitálních aktiv. Investicí v hodnotě milionu dolarů vzniklo testovací portfolio digitálních aktiv založených na blockchainu. Vedle bitcoinu bude portfolio zahrnovat také testovací investici ve formě stablecoinu v amerických dolarech a tokenizované depozitum provedené na blockchainu.
Jde o tiché, ale systematické budování know-how pro případ, že by se digitální svět financí přehoupl jinam, než dnes předpokládáme.
