Hlavní obsah

Komentář: Petice lékařů je slepá, obstála by stěží před půl rokem

Martin Čaban
Komentátor

Šéf stomatologické komory Roman Šmucler je jednou z lékařských kapacit, která svým jménem podepřela petici proti vládním opatřením.

Reklama

6. 10. 2020 8:45

Při současném vývoji epidemie v Česku potřebujete hodně silné klapky na očích, abyste tvrdili, že covid-19 není vážná hrozba. Leč najdou se tací, dokonce i mezi lékaři.

Článek

Velký rozruch vyvolala čerstvá petice, v níž několik lékařů protestuje proti vládním opatřením a vyzývá vládu k mnoha zásadním krokům. Kromě jiného chtějí, aby vláda „neprodleně uklidnila obyvatelstvo“ či „upustila od dalších restriktivních opatření“. „Tento typ koronaviru nepředstavuje pro zdravé občany v produktivním věku vážnou hrozbu,“ píší dále petenti. A ještě: „Jistou hrozbu může virus představovat pro starší a chronicky nemocné občany, a to zhruba ve stejné míře jako jiné koronavirové, chřipkové a další virové infekce.“

Jelikož vedle méně známých jmen připojili své podpisy i kapacity svých oborů Jan Pirk a Roman Šmucler, o publicitu bylo postaráno. Je pozoruhodné, že tolik nepochopení lze mezi otitulovanými hlavami nalézt ještě v říjnu, po osmi měsících globálního boje s pandemií. Ale stalo se.

Ta petice je špatná z mnoha důvodů. Příliš snadné je argumentovat takříkajíc ad hominem. To udělal třeba šéf České lékařské komory, když byl vyzván, aby se komora k petici odborně vyjádřila: „Na aktivity zubaře Šmuclera, který jako ředitel zeměkoule rozumí všemu, nebude Česká lékařská komora reagovat,“ řekl Milan Kubek Deníku N.

To je přece jenom trochu odbyté. Zmíněný list totiž pod peticí mezi zhruba 45 tisíci podpisy dopočítal přes stovku signatářů s titulem MUDr. Už tento fakt by možná za reakci komory stál – nabízel by se například otevřený distanc od jejich postoje.

Ale odolejme svůdnosti argumentů k člověku – ač to vzhledem k vysokému podílu homeopatů mezi autory petice není snadné – a zkusme se držet věci.

Autoři hned zkraje textu uvádějí, že si jsou „plně vědomi vážnosti situace i zdravotních rizik“, která s sebou koronavirová krize přináší. Škoda že ve zbytku petice toto tvrzení usilovně popírají. „Mnohem větší nebezpečí ohrožení zdraví lidu však vidíme v drastických vládních opatřeních než v nemoci covid-19 jako takové,“ zní hned další věta.

Covid-19 je přitom docela zásadním ohrožením zdraví lidu. Pokud by jej vláda zcela ignorovala a nechala takříkajíc „projít“ populací, zemře podle modelu imunologa Václava Hořejšího na covid-19 zhruba 50 tisíc lidí a desetitisíce dalších by si nesly trvalé následky. To je riziko nemoci covid-19 „jako takové“, tedy bez započítání důsledků dočasného kolapsu zdravotnictví, který by podobné volné promoření populace nepochybně způsobilo. Jestli mají autoři petice v rukách modely, podle nichž bude mít omezení provozu hospod nebo zákaz divadelních představení se zpěvy horší následky, bylo by zajímavé tyto modely vidět. K petici přiloženy nejsou.

Tím se dostáváme ke druhému častému argumentu – k obavě z toho, že lidé ze strachu z covidu-19 přestanou chodit k lékařům s jinými chorobami. To není špatný argument a to riziko skutečně existuje. Nicméně těžko jej půjde snížit tím, že nový koronavirus necháme volně poletovat populací. To přitom petice navrhuje, když odmítá testování bezpříznakových lidí. I bezpříznakoví lidé jsou pořád přenašeči viru, který mohou roztrousit mezi rizikové skupiny. Pokud se autoři petice chtějí vykašlat na dosavadní kurz izolace desítek tisíc nemocných od zbytku populace a raději chtějí izolovat dva až tři miliony rizikových, mohli to do petice napsat přímo. K tomu ale odvahu nesebrali.

Pokud se lidé nemají bát chodit k lékaři, je to primárně otázka komunikace – vlády, lékařů či médií. Ti se ale všichni v rámci svých možností činí a ani ministr Prymula, ani premiér Babiš, ani lékařské kapacity (včetně Šmuclera) zcela správně nevynechají žádnou mediální příležitost vyzvat občany, aby se nebáli a zdravotní péči vyhledali.

V danou chvíli začíná vypadat jako problém spíš zajistit, aby jim péči měl kdo poskytnout. Dostupnost zdravotní péče, hlavně té nemocniční, je alfou a omegou celého boje proti covidu-19. Vládní opatření – „drastická“, chcete-li – směřují k jednomu jedinému cíli. Není jím ani uzdravení pacientů s covidem-19, ani eliminace samotného viru. Je jím snaha udržet počet nakažených na takové úrovni, kterou budou české nemocnice s případnými zálohami zvládat. Tedy zhruba na úrovni dnešní, rozhodně ne o moc výš. Mají-li autoři petice nějaký lepší nápad, jak držet čísla nakažených na uzdě, mohli se o něj podělit, leč neudělali to.

Zní to cynicky, ale z hlediska současných vládních opatření není dokonce příliš podstatná ani tolik diskutovaná a s jinými chorobami porovnávaná smrtnost covidu-19. I kdyby nemocnice dokázaly každého akutního pacienta s covidem-19 dokonale uzdravit a vypustit do světa zdravého jako rybička, problém s epidemií nebude o mnoho menší. Dokud těchto pacientů bude moc, bude lůžek v nemocnicích málo.

Nejnebezpečnější vlastností covidu-19 je právě jeho schopnost při rychlém šíření rychle plnit nemocnice, přesněji řečeno vysoké procento pacientů vyžadujících hospitalizaci. Současná data ukazují, že do nemocnice musí zhruba čtyři procenta pozitivně testovaných, a to přibližně po sedmi až deseti dnech od nakažení, přičemž v nemocnici rovněž stráví zhruba týden nebo o něco déle. Čtvrtina hospitalizovaných zaznamená těžký průběh vyžadující některou z vymožeností intenzivní medicíny.

Takže týden po každém dnu, kdy testy zjistí tři tisíce nakažených, putuje do nemocnic zhruba 120 lidí s covidem-19 (spíše více, protože málo testujeme), kteří tu stráví další týden. Třicet z nich zabere lůžka intenzivní péče. A tak pořád dál, den za dnem, dokud počet nakažených nezačne klesat.

Není potřeba atestace z epidemiologie, aby bylo zřejmé, že to české nemocnice dlouhodobě nepoberou. Na to stačí kalkulačka. Plánovaná péče už se na některých místech odkládá nyní, a pokud se z toho stane masový jev, budou zdravotní následky nedozírné. Ještě jednou – ne kvůli úmrtím na covid-19, i když i těch bude přibývat, ale kvůli úmrtím a komplikacím z jiných, kvůli covidu-19 neléčených onemocnění.

Kdyby autoři sepsali svou petici v polovině dubna, kdy vláda (včas) nevybíravě brzdila zemi při desetinásobně nižších covidových číslech a při volných nemocničních kapacitách, dalo by se to snad ještě brát jako neotřelý příspěvek do debaty. Tehdy jsme toho o covidu-19 věděli opravdu málo.

Jestliže se ale text, jak se píše v preambuli, piloval v průběhu měsíce září, kdy jsme si všichni s pohledem na čísla opakovali exponenciální funkce, je to už čirá nezodpovědnost nebo slepota. Tu mohlo způsobit pochopitelné rozhořčení nad propadem vlastního byznysu, ať už s plastickými operacemi nebo s cukrem. Ale pořád je to jenom slepota.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované