Hlavní obsah

700 vzkazů do nemocnic. Napsali i lidé, jejichž blízkým nebylo pomoci

Foto: ilustrace: GoodStudio, Seznam Zprávy, Shutterstock.com

Čtenáři po výzvě redakce Seznam Zpráv poslali nemocnicím téměř dvě tisícovky podpůrných zpráv.

Reklama

23. 12. 2021 16:55

Podívejte se, jakou vlnou solidarity čtenáři Seznam Zpráv zaplavili zdravotníky. Na výzvu redakce dorazilo přes 1500 povzbudivých vzkazů. Přečtěte si je v přehledné grafice.

Článek

„Naši milí zdravotníci (…) Měla jsem v létě bratra dva měsíce na ARO, pak na JIP. Co jste pro něj museli všechno udělat, aby mohl skončit na oddělení následné péče! On sám si připadá jako poražený, ale přitom netuší, že je vlastně vítěz! Protože jsou mnozí, kteří takové štěstí nemají… Děkuji všem, i když vás všechny osobně neznám, ale nesmírně si vás vážím,“ napsala Jana Janovská zdravotníkům do vsetínské nemocnice.

Lidé v desítkách osobních vzkazů děkují lékařům či sestrám za záchranu života poté, co si sami prošli těžkým průběhem covidu.

Redakce Seznam Zpráv před Vánoci oslovila čtenáře. Vyzvala je, ať několika větami podpoří zdravotníky, kteří při epidemii covidu-19 každý den bojují o naše životy. Jen za několik hodin dorazilo přes patnáct stovek vzkazů. Pisatelé je adresovali jak konkrétním nemocnicím, tak všem zdravotníkům v Česku.

Podívejte se v unikátní grafice, čím čtenáři na dálku potěšili zdravotníky. Datové oddělení redakce zařadilo všechny nemocnice, kterým někdo adresoval vzkaz. Víc než sedm stovek podpůrných gest bylo adresováno všem zdravotnickým zařízením v Česku.

Lidé často vzpomínali i na svůj vlastní boj s covidem. Výstižně jej popsal Karel Černý z Čelčic a poslal poděkování do prostějovské nemocnice. „V prosinci loňského roku jsem prodělal těžkou formu covidu a musel jsem být hospitalizován. Za takovou péči, které se mi dostalo na infekčním oddělení v nemocnici v Prostějově, jsem velmi vděčný a děkuji všem zdravotníkům za návrat do života. Kdo to nezažil, tak nepochopí. Nebýt našich zdravotníků, bylo by daleko více mrtvých.“

Poděkování v podobném duchu zamířilo například do ostravské fakultní nemocnice. „Ahoj všem, co mi zachránili život ve Fakultní nemocnici  v Ostravě. Speciálně (oddělením) ARO, ORIM a ECMO týmu. Úžasní lidé a bytosti. Zaslouží si nej uznání, díky nim si užívám dětí, ženy a celé rodiny, přátel a života. Držím vám moc a moc palce a posílám mnoho sil,“ napsal mimo jiné Ivo Filipčík.

Píšící také vyjadřovali díky za záchranu členů rodiny. Takto psala Gabriela Dědková:

„Děkuji, že to všechno dáváte.

Děkuji, že pomáháte zachraňovat životy.

Děkuji, že jste mi před rokem na Vánoce zachránili maminku.

Vydržte, tahle hloupá společnost vás bude ještě potřebovat.“

Vzkaz ve stejném duchu prostřednictvím webu Seznam Zpráv může doputovat i ke zdravotníkům v Uherském Hradišti. „Děkujeme za vaše nasazení, ochotu a laskavost při péči o našeho tatínka, který na jaře s covidovým zápalem plic skončil na ventilátoru. Děkujeme všem sestřičkám, zdravotníkům a lékařům z ARO oddělení, kteří ho zachránili, a my tak jako rodina můžeme oslavit společné Vánoce,“ poděkovala Michaela Kalandříková z Uherského Brodu.

Lidé také často sdělovali pozitivní dojmy z přístupu v očkovacích centrech nebo při podávání medikamentů, které mají zmírnit průběh covidu. „Chtěla bych velice poděkovat zdravotníkům z Bulovky za podání kapačky s monoklonální látkou, kdy mně určitě zachránili od těžkého průběhu. Moc děkuji a velice si vážíme vaší práce,“ napsala do pražské Bulovky Ivana Kočí.

Udělali jste, co se dalo

Některé ze vzkazů popisovaly smutné osudy, přesto pisatelé nezapomněli poděkovat lékařům za péči. Například do hradecké fakultní nemocnice. Pisatelčina maminka tam loni krátce po Vánocích zemřela: „Bylo to v době, kdy ještě nebylo očkování a maminka, ačkoliv byla zdravá, měla tu smůlu, že covid jí zničil v okamžiku plíce. Ještě dnes si vzpomínám na každodenní rozhovory, vždy ve 13 hodin, s lékaři z ARO, kdy se mnou trpělivě rozebírali každý postup léčby, co zkusí jiného, co vymysleli nového, každý milimetr zlepšení, či zhoršení, jak se mnou sdíleli mou starost, můj smutek ze zhoršení, mou radost z malinkého zlepšení, to, že se nechci vzdát naděje v uzdravení a prosila jsem je, ať jí ještě dají šanci… čas,“ popsala žena.

Její maminka však nakonec boj o život prohrála. „Několik týdnů, den co den, se mi snažili maminku uzdravit. 26. 12. začaly mamince selhávat ledviny. 27.12. 2020 nám ráno zavolali, že se můžeme přijet s maminkou rozloučit, což jsme se sestrou učinily. Ještě ten den večer maminka, ve věku 76 let, zemřela. Byl to úžasný člověk, byla to i má nejlepší kamarádka, která nám stále pomáhala, organizovala nás, létala se mnou každý rok k moři, trávili jsme s ní víkendy… Vánoce. Moc nám chybí. Jediné, co mě drží, je to, že bylo uděláno vše pro to, aby měla šanci se ještě uzdravit. Za to všechno ještě jednou mnoho díků vám všem,“ dodala čtenářka a popřála zdravotníkům krásné prožití Vánoc.

Čtenáři se v dopisech nejčastěji vymezovali proti agresivitě vůči zdravotníkům, snažili se personálu předat podpůrná gesta.

Jedno z takových odeslal pisatel, který se podepsal jako trenér z Olomouce:

„Hlavně bych chtěl říct: Nevzdávejte se, všichni už jsme unavení hlavně po psychické stránce, protože nikdo z nás nedokáže vidět ani odhadnout konec a to je na celé situaci nejhorší. Vždycky se lépe běží, když přesně víte, jak dlouho budete muset běžet a kdy bude cíl. Ale zase v takovýchto náročných situacích, které nikdo předtím nikdy nedokázal a neprošel si jimi, si člověk uvědomí, kolik je schopný zvládnout a získá hrdost pro to, kým se stal,“ napsal.

Podle něj neúnavná vytrvalost zdravotníků nakonec povede ke zdárnému konci. „Věřím, že jeden z nejlepších pocitů, které může člověk pocítit, je, když dokáže zvládnout něco tak náročného, co si nikdo, dokonce ani on sám nepřipouštěl, že by mohl zvládnout. Což je přesně naše současná situace. Nikdy nic netrvá věčně, takže i tohle jednou přestane. Nevrátíme svět zpátky na takový, jako byl předtím, ale bude nový plný silnějších lidí, kteří si budou moci říct, že to zvládli, a za pár let se o tom budou děti na základní škole učit v dějepise jako o významné situaci plné statečných lidí, co změnila svět.“

A na závěr přidal citát, který mu v náročných situacích pomáhá. „Když běžíte závod nebo šplháte na horu, vždy jsou nejnáročnější, ale zároveň ty nejdůležitější závěrečné metry. A ty když člověk nevzdá, tak zvítězí.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované