Hlavní obsah

Koronavirus ve vzduchu rychle téměř ztrácí infekčnost, tvrdí studie

Foto: Profimedia.cz

Výsledky studie podle autorů podtrhují důležitost ochrany dýchacích cest a společenských rozestupů.

Reklama

13. 1. 6:30
aktualizováno • 13. 1. 11:45

Virus SARS-CoV-2 podle nové britské studie ztratí drtivou část schopnosti infikovat buňky do 20 minut poté, co se dostane do vzduchu. Někteří odborníci mimo okruh autorů jsou ale skeptičtí. Závěr je podle nich přehnaný.

Článek

Vědci pod vedením ředitele výzkumného centra pro aerosol při Bristolské univerzitě Jonathana Reida zveřejnili studii, v rámci níž se pokusili o simulaci toho, jak se chová virus SARS-CoV-2 poté, co se z nakaženého člověka dostane do vzduchu.

Jejich hlavním zjištěním je rychlý pokles schopnosti viru infikovat buňky. Ta má po 20 minutách ve vzduchu klesat až o 90 %, přičemž nejrychleji klesá v prvních pěti minutách.

Studie zatím nebyla recenzována, podle Guardianu šlo o první simulaci svého druhu na světě.

Výsledky podle deníku znovu zdůrazňují význam přenosu covidu-19 na krátkou vzdálenost při přímém kontaktu s nakaženým. Zároveň s tím i důležitost opatření, která tomuto způsobu přenosu mohou předcházet, jako je ochrana dýchacích cest a společenské rozestupy.

„Lidé se zaměřovali hlavně na špatně větrané prostory a na přenos vzduchem na vzdálenost několika metrů přes celou místnost. Neříkám, že se tohle neděje, ale myslím si, že největší riziko představuje blízký kontakt,“ cituje Guardian Reidovu interpretaci výsledků.

Pojmy: kapénka vs. aerosol

Při kýchání, kašli, dýchání ale především při jakýchkoli hlasových projevech produkuje člověk kapénky. Ty poté letí vzduchem. A jakmile se z nich vypaří voda, stanou se z nich aerosolové částice, které se volně pohybují. K tomuto procesu dochází mnohem lépe v chladnějším počasí, kdy je ve vzduchu méně vlhkosti.

Dosud se podle Guardianu poznatky o tom, jak dlouho virus přežije v aerosolu, čerpaly ze studií, které pracovaly s rozprašováním viru do uzavřených nádob. Ty se otáčely, aby v nich aerosol mohl poletovat. V takových podmínkách se docházelo k závěrům, že virus může v aerosolu zůstávat infekční i několik hodin. Podle autorů nové studie to ale neposkytovalo přesný obrázek o tom, co se děje, když virus v místnosti vydechne nakažený.

Proto tým vyvinul aparaturu, která jim umožnila generovat libovolné množství malých částic obsahujících virus. Ty pak vědci mohli sledovat, jak poletují mezi dvěma elektrickými prstenci, kde zároveň měřili teplotu, vlhkost a UV záření.

Reid tvrdí, že je to „poprvé, co někdo dokázal simulovat, co se děje s aerosolem při výdechu člověkem“.

Podle studie částice s virem po opuštění plic, tedy relativně vlhkého prostředí bohatého na oxid uhličitý, začnou vlhkost i oxid uhličitý rychle ztrácet. Suchost i vyšší pH (kyselost), které je způsobené úbytkem uhlíku, přitom podle vědců snižují schopnost viru infikovat buňky.

Virus podle studie ztrácel infekčnost rychleji ve vlhčím prostředí. U teploty vzduchu nebyl vypozorován žádný vliv.

Vědci zatím stihli otestovat tři varianty koronaviru a ani v tomto případě si nevšimli, že by mezi nimi byl ve sledovaných parametrech nějaký rozdíl. Omikron, který se nyní ve světě šíří nejvíc, mají testovat až „v následujících týdnech“.

Přehnané závěry, oponují odborníci

Guardian k tomu dodává důležitou reakci virologa z University of Leeds Stephena Griffina, který zdůraznil, že i větrání je při obraně proti nákaze důležité. „Bez větrání aerosoly rychle zaplní vnitřní prostory a po dobu, co v nich bude zůstávat nakažený jedinec, se budou doplňovat,“ řekl vědec, který se na studii nepodílel.

Podstatně kritičtější postoj ale má několik odborníků, kteří dlouhodobě upozorňují na nebezpečí šíření covidu-19 aerosolem. Závěry podle nich v očích lidí mohou podkopávat fakt, že covid-19 se může aerosolem šířit i na delší vzdálenosti, což už se v minulosti opakovaně prokázalo. Navíc je prý interpretace výsledků přemrštěná a aparatura použitá pro experiment podle kritiků až tak dobře nesimuluje realitu.

„Poznámka ke článku Guardianu o experimentu, jehož výsledky naznačují, že přenos na blízké vzdálenosti dominuje: Experimenty jsou skvělé, ale ne úplně realistické a nezapadají do toho, co vidíme v datech z reálného světa,“ napsal na twitter americký chemik z Coloradské univerzity v Boulderu Jose-Luis Jimenez. Upozornil na to, že je už známo mnoho případů, kdy se lidé nakazili na dlouhou vzdálenost.

Nerealističnost experimentu vytkla i další americká chemička Kimberly Pratherová, ředitelka Centra pro aerosoly a chemii životního prostředí (CAICE).

Případy, kdy se covid-19 rozšířil na velkou vzdálenost, shrnul už loni například časopis Lancet ve článku vyjmenovávajícím 10 argumentů svědčících o tom, že se nemoc přenáší vzduchem nejen prostřednictvím kapének, ale i aerosolu.

Že se to může dít i na větší vzdálenost v nevětraných prostorách, podle Lancetu dosvědčují například případy tzv. „superšiřitelských událostí“ z různých koutů světa, potvrzené případy přenosu nákazy mezi lidmi, co obývali sousední místnosti v karanténních hotelech a nikdy se přímo nepotkali.

Lancet poukazuje také na fakt, že přenos je podle dat z reálného světa ve vnitřních nevětraných prostorách výrazně vyšší nebo na přenos nemoci u zvířat v oddělených klecích spojených jen vzduchovým potrubím.

Aktualizace: Článek jsme doplnili o kritické reakce odborníků mimo okruh autorů studie.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované