Hlavní obsah

Kreuziger: Jsem rád, že zvítězil rozum. Mít olympiádu letos by byl malér

Foto: Profimedia.cz

Roman Kreuziger o tréninku v karanténě i odkladu olympiády.

26. 3. 10:00

Sen o účasti na OH končí, oheň se letos nad Tokiem nerozhoří. Kvůli Covid-19 se olympiáda o rok odkládá. Jak to sportovcům nabourá plány? Ve Výzvě odpovídal nejlepší český silniční cyklista Roman Kreuziger, kterého jsme zastihli během tréninku.

Článek

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Vzhledem k situaci ve světě očekával jste to, že se hry o rok nakonec odloží?

Abych řekl pravdu, tak asi nikdo neočekával, že by se mohlo něco takového stát, protože olympiáda je obrovská událost a nedokážu si představit, jak složité rozhodnutí to muselo být. Ale jsem rád, že zvítězil rozum a že lidé přemýšlejí o zdraví sportovců. A nejen sportovců, ale všech členů realizačních týmů, protože kvantita těch lidí je obrovská, a pokud situace nebude uklidněná, tak by to byl velký malér, takže to beru tak, že to tak je. A prostě jsou věci, které člověk v životě nedokáže ovlivnit, tohle je jedna z nich. A myslím si, že nejdůležitější je porazit tu epidemii, a pak se vrátíme všichni zpátky ke sportu.

Jel byste na olympiádu i v případě, že by byla? Zvítězila by u vás touha soutěžit, nebo spíše obavy o zdraví?

Já myslím, že to jsou takové spekulace, teď je to rozhodnutí, že olympiáda je odložená, a uvidíme. Třeba závod Paříž-Nice, který se jel teď už tři týdny zpátky, tam jsme odjeli s čistou hlavou, i když se to v Itálii už rozmáhalo, ale nikdo nevěřil, že se to posune tak rychle po celé Evropě, takže pak ty poslední etapy už byly nepříjemné. A samozřejmě ten sportovec také vidí to, že by se rád dostal domů a jak se to začíná komplikovat, tak jde výkon trošku stranou a jde do takové obrany, takže si myslím, že odložení je správné. A pak uvidíme, jestli nám to udělají za rok nebo za dva.

Jaký význam ze svého pohledu olympijským hrám přičítáte v kontextu s těmi profesionálními závody, jako je třeba Tour de France?

Tour de France je každý rok, a člověk má tak šanci realizovat se každoročně, ale olympiáda je jednou za 4 roky. I když člověk v cyklistice nemá dres jako z mistrovství světa, je to určitě čest tam startovat a ne každý den má na sobě člověk reprezentační dres, kde může reprezentovat svou zemi. Takže určitě je to stavěné hodně vysoko.

Roman Kreuziger

Český silniční profesionální cyklista. Jako jediný Čech se pětkrát umístil v top desítce celkového pořadí na Grand Tour - čtyřikrát na Tour de France a jednou na Giro d'Italia. Je také juniorským mistrem světa a mistrem ČR. Reprezentoval na olympijských hrách v Pekingu a Londýně.

Vy už jste se olympiády zúčastnil, ale o závodě v Tokiu se hovořilo jako o vrcholu vaší kariéry. Je to pro vás o těžší se s tím smířit, anebo si prostě říkáte, že vrchol kariéry si o rok odkládáte?

Já vím, že pro spoustu lidí to je horší situace, kdy nemají závody tak jako cyklisté. Pro mě je to tak, že se to o rok odloží. A na druhou stranu chci ještě závodit nějakých čtyři, pět, možná šest let, podle toho, jak to půjde. Takže to beru tak, že samozřejmě je to jeden z vrcholů kariéry, ale na druhou stranu těch možností tam ještě je a já nejsem natolik starý, aby mě rok posunutí stál tolik energie.

Jaký je to celkově vzkaz pro sportovní komunitu? Olympiáda je brána jako sportovní svátek, teď je to odložení poprvé za 124 let existence v moderní historii.

Já bych řekl, že sportovci vypadnou trošku z takové svojí komfortní bubliny, kdy opravdu žijí jenom tím sportem. Trénink, nějaký atletický stadion nebo někde na kole a pak se vrátí domů, regenerace a odpočívají. Myslím si, že mají možnost dělat i jiné věci, užít si rodiny. Anebo nahlížet na to trošku jinak a uvědomit si, že jsme šťastlivci tím, že můžeme dělat sport jako práci, ale že je i spousta jiných věcí. A pak si myslím, že až se k tomu vrátíme naplno zase, tak si to ten člověk bude o to víc užívat. A vážit si toho.

Používám virtuální trenažér

Jak celá ta situace změnila váš trénink? My jsme vás během jednoho vlastně zastihli.

Já jsem právě na trenažéru, protože jsem ráno měl takový domácí gym, kde mám posilovací stroje, snažím se posilovat střed těla a pak samozřejmě musím udržovat nohy v nějaké kondici, takže mám činky, abych mohl procvičovat sílu. A teď jsem právě ve virtuálním světě, projíždím se tady New York parkem, takže je to hodně zajímavé, je to velká novina. Samozřejmě nejde nahradit pět šest hodin na kole venku, ale musím říct, že dneska jsem 11. den v karanténě, jezdím na tom téměř každý den a nikdy bych nečekal, že ty trenažéry a virtuální svět může být takhle zábavný a propojit komunity lidí z celého světa.

Já na to narážím, protože jste v nadsázce napsal na své sociální sítě: „Karanténa den devátý, dnes jsem se projel okolo Innsbrucku a připomněl si předloňské mistráky světa. Ráno ovšem budíček v 5:45. Takhle to není možné, holky, ale aspoň že dobrá snídaně, občas je to ostřejší než 6 hodin v sedle.“ Platí pořád těch 6 hodin?

Upřesním to, že snídani jsem ženě dělal já, takže tím, že jsme vstávali brzo, tak se snažím jim věnovat naplno. Ale určitě těch 6 hodin člověk vypadne právě z toho nekomfortního do svého komfortního, kde si objede svůj trénink, má svůj klid. Kdežto takhle, když je člověk doma, tak je to občas s těmi holkami náročné, protože jsou zvyklé sportovat nebo chodit do školky. A když je máte doma už 11. den, tak občas toho rodiče dokážou přerůst a myslím si, že jsme jednoznačně s Věrou unavenější než ony.

Jak zvládáte karanténu? Řada lidí si stěžuje na to, že nevědí, co mají dělat, propadají třeba chmurám, tak jak to zvládáte vy?

Já bych řekl, že to je o tom si najít denní rutinu, kterou člověk dodržuje. My jsme si to nastavili s ženou tak, že se společně nasnídáme, pak buďto jeden cvičí, nebo jde na trenažér a pak se prohodíme. Teď bohužel tím, že jsme v karanténě, tak nemůžeme ven, ale v sobotu mi končí, takže si myslím, že od neděle aspoň na nějaké procházky do lesa s dětmi a psíky půjdeme, takže to bude určitě další zpestření. A pak uvidíme, jak se to bude vyvíjet, protože, jak říkám, tady v těch okamžicích člověk neví, co se bude dít žádný další den, tak je potřeba to brát den ode dne a neplánovat. Což je pro mě poměrně složité, protože já samozřejmě mám program většinou na dva tři měsíce dopředu daný, ale teď je to prostě ze dne na den.

Co podle vás bude rok 2020 znamenat pro vrcholový sport? V jaké stavu ho zanechá?

Já bych řekl, že na tohle se ptát je strašně brzo. Třeba během tří čtyř týdnů budeme vědět víc. A jsem přesvědčený o tom, že uvidíme i třeba, jestli právě Tour de France bude v letošním roce, jestli bude posunutá, jestli vůbec budeme závodit, nebo nebudeme. Já si myslím, že tohle se všechno bude vyvíjet v příštích týdnech. A na konci dubna nebo spíš začátkem května budeme vědět, jak to bude vypadat. Jak říkám, není to jenom o tom sportu, ale jde o to, aby se celý svět znovu nastartoval včetně ekonomiky, až přejde ta pandemie, aby se ukončila ta bublina a vrátilo se to do normálu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené