Tom Cruise po japonsku. Festival Anifilm měl letos rekordní návštěvnost

Už je tomu 12 let, co Tom Cruise stále znovu umíral. Řeč je o jednom z nejnápaditějších akčních hollywoodských filmů poslední doby Na hraně zítřka, jakési sci-fi verze komedie Na Hromnice o den více. Snímek inspirovaný mangou All You Need is Kill, která vyšla i česky, se nyní dočkal také japonské anime adaptace.

Novinku slavného animačního studia 4°C nazvanou Stačí jen zabíjet uvedl liberecký Anifilm, jehož jubilejní 25. ročník představil pestrý výběr z dobové i současné japonské animace. Festival skončil uplynulou neděli.

Hollywoodská verze oceňovaného komiksu byla poměrně tvrdou vojenskou sci-fi zasazenou do světa, v němž lidstvo bojuje s nebezpečnými hmyzími mimozemšťany. Hrdinkou té japonské je zrzavá kadetka Rita, která čelí bytostem připomínajícím spíše jakési vesmírné masožravé květiny. A proměnila se i atmosféra.

Snímek dokáže být akční, ale je na jedné straně odlehčenější. A zároveň akcentuje jisté vyčerpání či úzkost ze stavu, kdy se člověk opakovaně probouzí do stejné bezvýchodné situace, je jediný, kdo si pamatuje, že k tomu dochází, a vítězství má po více než 150 pokusech stále v nedohlednu.

Snímek Stačí jen zabíjet funguje sám o sobě, zároveň ale nabízí příležitost srovnávat, jak se obě adaptace staví k předloze.

Anifilm se už čtvrtstoletí profiluje jako akce, která přináší to nejpozoruhodnější ze světové animace, zároveň je důslednou přehlídkou aktuální české tvorby. I letos tu nápaditě prostupovaly a vzájemně se doplňovaly soutěžní i nesoutěžní sekce.

Ústředním tématem jubilejního ročníku byly mýty a legendy. Sekce nabídla jak průřez tvorbou studia Cartoon Saloon, zpracovávajícího ve snímcích Vlkochodci, Píseň moře či Brendan a tajemství Kellsu irské mýty, tak mnoho adaptací příběhů z řecké mytologie – od klasik typu Jáson a Argonauti po Elektru od Darii Kascheevy, jednoho z největších animačních talentů z pražské FAMU.

Celovečerní soutěžní sekce pro děti i pro dospělé se bájným příběhům také nevyhýbaly. Japonský snímek ChaO opět z produkce studia 4°C podmanivě převypravuje příběhy o soužití lidí a mořských pan, z nejvýznamnějšího festivalu animované tvorby ve francouzském Annecy si odnesl cenu poroty. Čínský film Příběh ohně zase vychází ze starobylých technik malby tuší a podobně dávný i archetypální je jeho děj o pouti na svatou horu za světlem.

I vítěz soutěžní kategorie celovečerních filmů pro dospělé, kanadský snímek Nekonečná Cookie, se dotýká tematiky soužití domorodců s novým americkým obyvatelstvem. I když způsobem vyprávění i výtvarnou formou nic starodávného nepřipomíná. Jeho autoři Seth a Peter Scriverovi jsou bratři, ačkoli jeden je bílý a druhý částečně patří k domorodému kanadskému etniku.

Oba režiséři tohoto ztřeštěného animovaného dokumentu od začátku zatahují diváky do své sebereflexivní hry, rozebírají vznik či financování samotného snímku, který stojí na výpovědích původních obyvatel. Ovšem výsledek má daleko k tradičním „mluvícím hlavám“. V namačkaném obydlí se neustále děje mnoho věcí najednou, nikdo nerespektuje, že se tu nahrávají audiozáznamy a je potřeba dodržovat klid, chvílemi tu mluví a jinak hlučí i postavičky nakreslené na hrnku na stole.

Nekonečná Cookie se zabývá kolonizací, sociálním vyloučením, ale také výstředními vztahy uvnitř samotné komunity. Jenže tvůrci závažné problémy podávají pomocí frenetických vypravěčských odboček a podobně těkavé vizuální formy, která si půjčuje z tradic kreslené grotesky i současné americké nezávislé animace.

Jako několik vracejících se motivů se tu objevuje třeba stavění vyhořelého týpí, jež ovšem připomíná spíše chaos při vzniku babylonské věže, či příhoda, jak se jeden z hrdinů chytil do vlastní pasti na divokou zvěř.

Většina příběhů končí ironickými dloubanci a velmi divným humorem. Když před několika lety zkoušel postihnout trudné momenty z historie i současnosti kanadských domorodců přední komiksový autor Joe Sacco v knize Zaplatit zemi, navzdory cenným svědectvím oproti svým starším komiksům poněkud zabředl do zhuštěné reportážní rutiny.

Tvůrci Nekonečné Cookie místo nekonečných výpovědí sází na podvratnost a sebereflexi, nebojí se střelit do vlastní nohy. A tato sázka jim vychází.

Anifilm je jedním z nejuvolněnějších tuzemských festivalů. Už proto, kolik projekcí má rodinný charakter, děti tu zažívají své první kinematografické zkušenosti, často jsou možná vystaveny titulům, na které „ještě nemají rozum“, přitom se zhusta ukazuje, že titulky či složitější vyprávění nemusí být překážkou k pozitivnímu zážitku. Například bezeslovná pásma nové evropské krátkometrážní animace bývají takřka definicí sousloví rodinná podívaná.

Vedle novinek japonské animace si letos diváci mohli užít třeba debut Vesmírná kadetka uznávaného kanadského hudebníka a výtvarného umělce Erica Sana, vystupujícího pod jménem Kid Koala. Ten se už několik dekád věnuje originální elektronické hudbě, například ve skladbě Like Irregular Chickens vytvořil pomocí scratchování a dalších vynalézavých postupů zábavné „slepičí techno“ sestávající především z podivných pazvuků připomínajících kvokání.

S podobnou hravostí, nápaditostí, ale také citem pro zachycení jemných emocí přistoupil i ke své bezeslovné celovečerní animované prvotině o dívce, kterou vychovává robot.

Letošní ročník Anifilmu navštívilo rekordních 38 tisíc diváků. Což v kombinaci s faktem, že došlo k rekonstrukci sálů místního Cinema City, kde jsou pohodlné polohovatelné sedačky, ale také se citelně snížila kapacita, občas vedlo k tomu, že ty nejočekávanější projekce byly rychle vyprodané. Příští rok by mělo pomoci otevření nově rekonstruovaného kina Varšava.

Kvalitní náhrada se přesto i letos vždy našla. Třeba při možnosti ponořit se do kouzla snímku Legenda o bílém hadovi z roku 1958, který v době dospívání rozplakal a zásadně ovlivnil pozdějšího nejslavnějšího japonského animátora Hajaa Mijazakiho. Stejně tak mohli diváci propadnout atmosféře další japonské klasiky Andělské vejce z roku 1985, uhrančivého mytického podobenství, za nímž stojí autor slavného kyberpunkového anime Ghost in the Shell Mamoru Ošii. Na Anifilmu se zkrátka opět potkávala minulost se současností velmi inspirativními způsoby.