Hlavní obsah

Rapeři unesli český film. A okouzlili Vary

Vít Schmarc
Novinář
Foto: Bontonfilms, Seznam Zprávy

Adam Mišík jako raper? Funguje to překvapivě dobře. Film Banger patří k letošním festivalovým senzacím.

Reklama

9. 7. 16:30

Varským programem letos duní hip hop. Věnují se mu tři domácí snímky, největší úspěch u kritiků přitom sklízí Banger Adama Sedláka.

Článek

Špatně se nedaří ani dokumentu Štěpána Vodrážky o kultovní rapové formaci PSH: Nekonečný příběh, který aktuálně bojuje o prvenství v divácké soutěži festivalu. Ve světle obou úspěšných snímků pak trochu zaniká třetí do party, Vodrážkův hraný kraťas Yung Michal, který je součástí pásma krátkých filmů Pragueshorts ve Varech. Klučina s ofinou a vizáží mamánka sní svůj sen o tisícovkách followerů u fastfoodové fritézy někde na pražské Skalce, což mu nebrání natáčet machrovací videa o přicházející slávě.

Výchozí situace filmu Yung Michal (opět v režii zmíněného Štěpána Vodrážky) je atraktivní a současná. Bere si na paškál něco, co k rapové subkultuře mladých střelců (odtud ona slangová zkomolenina slova young – mladý) neodmyslitelně patří – humorné napětí mezi velikostí gest a reálnou životní situací teenagerů, kteří už se vidí jako alfa samci a ředitelé vesmíru, jimž vydělává miliony hudba, „merch“ a sociální sítě. Kult bizarních raperů ale Yung Michal nijak nezneužívá k zesměšnění hlavní postavy. S ironií zachycuje jeden její všední pracovní den u friťáku, který nakonec všechno změní.

Velikost snů a malost reality tu nejlépe vystihuje rapový oltářík umístěný na obří digestoři a situace, kdy si Michal vypůjčí z kasy hotovost, aby se s ní potají mohl vyfotit na Instagram. Vodrážka tuhle historku pojímá v duchu civilní crazy komedie, do které se občas vloudí toporná herecká stylizace některých vedlejších aktérů, připomínající laciné neduhy zdejších žánrových filmů. Katarze, v níž Michal přijme fakt, že fanoušků možná může mít tisíce, ale důstojnost má jen jednu, je ovšem výtečná a trefuje dobře hranu mezi ironií a respektem ke svérázné subkultuře snílků se zlatými „chainy“ (tedy nepostradatelnými řetězy) kolem krku.

Do víru noci

Režisér Adam Sedlák se do Varů vrací čtyři roky poté, co v soutěži uvedl svůj debut Domestik. Bytový body horor o cyklistovi, který chce za každou cenu víc, představoval na české poměry netradičně suverénní audiovizuální tvar, který se bohužel rozpadal dramaticky, psychologicky i herecky. Sedlákův druhý film Banger se sice do soutěžních výběrů nevešel, ale to rozhodně nebrání, aby se na festivalu stal jednou z nejvíc diskutovaných událostí.

Do hlavní role Alexe, oblíbeného pražského dealera bílého prášku, obsadil režisér zpěváka Adama Mišíka, který tak jde proti typu sladkého popového hošíka. Alex sice vydělává prodejem drog, jeho skutečnou ambicí je, podobně jako v případě Michala, získat slávu na poli rapu a dát vale starému životu. Cesta se zdá být umetená – stačí nahrát hit (neboli banger) se slavným kolegou. Tím je v tomto případě ostravská reklama na zářivé zubní náhrady Sergei Barracuda.

Všechno se ale zkomplikuje. Alexův producent a kolega má v sobě tolik prášků, že by to položilo středně velký hudební klub, Sergei chce za svůj „feat“ 5000 eur ještě ten večer a Alexova holka se rozhodla, že toho má dost a ráno si chce vyzvednout věci a psa. Dvojice hrdinů se tak musí po hlavě vrhnout do víru noci, sehnat peníze, zaplatit Sergeie, nahrát banger, v jehož textu Alex možná až příliš vyhrožuje pomočením svých nepřátel, a dát všechno do pořádku.

Sedlák natočil českou odpověď na zběsilé pouliční krimi thrillery amerických tvůrců bratrů Safdieových. Podobně jako v jejich filmech Dobrý časy a Drahokam i v Bangeru sledujeme hrdinu, který se ocitá na hraně a jedná pod časovým i existenčním tlakem diktovaným okolnostmi. Svým posláním je pohlcený do té míry, že jedná zkratovitě a každým dalším krokem zvětšuje průšvih, do nějž se dostává vlastní vinou. Banger je točený výhradně na iPhone, ve velkých detailech, v extrémním pohybu. Film sám působí jako stav mezi euforickým raušem a permanentním záchvatem stresu, při kterém není čas stát na místě.

Horečnatý úprk byty a kluby, ve kterých se Alex snaží prodat značně nařezanou dávku kokainu, a získat tak dost peněz na Sergeiovu hostovačku, má nespornou energii a přirozenost tónu, jaká není v českém filmu stále zvykem. Pohled do drogového podsvětí nepůsobí vnějškově (jako třeba v případě Perníkové věže), divák se naopak ocitá až po krk v extázi, ve stísněné záchodové kabince, kde se rýsují ostré verbální lajny.

Snaha lapit publikum uvnitř křiklavé a klaustrofobní noční můry je do značné míry úspěšná. Frenetické prostřihávání děje virálními videi a krátkými ukázkami z Barracudových klipů působí organicky. Film díky tomu mluví plynule současným slangovým jazykem s rychlou kadencí a schová si i dost prostoru na absurditu, když třeba scénu s mícháním levného kokainového koktejlu invenčně řeže výjevy z Čapkova Pejska a kočičky a AZ kvízu. Absolutní respekt si zaslouží autenticita Marsella Bendiga, jehož permanentně sjetý sidekick má dokonale načasované hlášky a působí jako aktualizovaná verze kultovní zhulenecké kreace Jiřího Macháčka ze Samotářů pro generaci, která už ujíždí na tvrdším „matroši“.

Přes všechen respekt ke spádu, přirozenosti a drzosti Bangeru jde ale jen těžko přehlédnout, jak film svůj ADHD styl, přívaly hlášek a zběsilé přesuny vlastně využívá jako hustou kouřovou clonu k zamaskování nedomyšleností a dramaturgických nedostatků. Adam Mišík hraje Alexe tlumeně a uvěřitelně, nicméně tahle postava lavírující na hraně slávy a zapomnění, bezskrupulóznosti a morálky svým jednáním příliš uvěřitelná není, hlavně co se motivací týče. Dokud se pohybujeme na poli naspeedované jízdy noční Prahou, jde to omluvit žánrovou nadsázkou. Film nicméně od diváka žádá, aby odpověď „dělá to proto, že jedná v afektu“, používal až příliš často, zejména v závěru, který už pracuje s čistě tragickými následky Alexovy touhy po slávě za každou cenu.

Ať už je moralita jakkoli skrytá ve stroboskopech a dalších a dalších rychlopalných konverzacích, dramaticky film stále nápadněji kulhá a závěrečná temná rána působí vykonstruovaně. Sny mají svou cenu, sláva jde stranou, když jde o život, a řezat drogy je špatné, o tom žádná. Přesto má Banger největší odpich, když tyhle věci extra neřeší a řítí se nočním městem jako auto bez brzd.

Při všech nedostatcích je ale povzbudivé sledovat, jak se Vodrážka i Sedlák bez křeče, pošklebků a nadřazenosti otevírají tématům, kterými mohou oslovit i mladší publikum, pro nějž je chození do kina na současné tuzemské filmy nejspíš trochu trapárna neboli cringe.

Yung Michal (Česko, 2022, r. Štěpán Vodrážka)

Banger (Česko, 2022, r. Adam Sedlák)

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované