Nostalgie není cesta. Na obnovené Folkové Lipnici hraje i mladší generace

Rostislav Šíma vylepování plakátů na festival Folková Lipnice už před časem vzdal. Zanedlouho budou parlamentní volby a kampaň je tak masivní, že každý poutač se seznamem téměř 20 účinkujících po několika hodinách překryjí obličeje kandidujících politiků. Přitom Folková Lipnice, která začíná tento pátek a kde do neděle vystoupí duo Avokaduo, kapely Žamboši, Kalle, Bratři Orffové či DVA, má také svého politika: Václava Havla. Ten ji ale nepřekrývá, spíš zviditelňuje.

Někdejší disident a pak prezident republiky do jisté míry může za to, že Rostislav Šíma předloni obnovil akci, která se pod lipnickým hradem konala ve druhé polovině 80. let minulého století, kdy v československé ústavě ještě byla zakotvena vedoucí úloha komunistické strany. A kdy režim považoval písničkáře za podvratné živly.

Právě na posledním ročníku v září 1988, v pauze mezi koncerty dvou interpretů, krátce z pódia promluvil Václav Havel. Po 19 letech poprvé veřejně. Držel se mikrofonu konferenciéra Jana Rejžka, který ho přivedl před mnohatisícový dav, a hovořil o „spiklenecké atmosféře“ či pospolitosti, již na festivalu cítí. Publikem nadšeně přijatý Havlův proslov vešel do legend, také ale znamenal konec původního festivalu. Ten už se následujícího roku nekonal.

Přitom vystoupení nebylo plánované, strůjci festivalu Jarmila Poláková a Vladimír Hanzel pozvali Havla jako návštěvníka. Stavili se za ním na Hrádečku a předali mu vstupenku. Dramatik slíbil, že když nebude mít „disidentské povinnosti“, přijede.

Jeho příchod na pódium pak byl dílem momentálního nápadu festivalových protagonistů. Zmátl i přítomné estébáky, kteří tomu nedokázali zabránit. Když se před nedávnem Rostislav Šíma v rámci svého zájmu o lipnické souvislosti vypravil za někdejším havlíčkobrodským okresním velitelem Státní bezpečnosti Miloslavem Kolářským, aby zjistil, proč jeho lidé „selhali“, dotyčný se prý vymlouval, že Havla měli hlídat Pražáci a nebyla to práce jeho oddělení.

Obnovenou „Lipnici“ pořádá tento víkend Rostislav Šíma se svým týmem potřetí. Ovšem poprvé naplno. Předloni na zkoušku připravil skromný nultý ročník na jeden večer a pouze se třemi vystupujícími interprety v místní sokolovně.

Loni se už programově bohatší festival kvůli silným dešťům a nebývalému chladu uskutečnil také pod střechou. Teprve letošní ročník se koná především v amfiteátru pod lipnickým hradem, kam se v 80. letech každoročně sjíždělo pět až šest tisíc lidí na původní festival.

Pořádal jej Socialistický svaz mládeže pod účelovým názvem Písní za mír, za dramaturgií ale nestáli „svazáci“. Ti nevědomky, co Lipnice způsobí svým svobodomyslným programem, kryli zakladatelku přehlídky Jarmilu Polákovou a jejího manžela, hudebního novináře a dramaturga akce Vladimíra Hanzela, pozdějšího osobního tajemníka Václava Havla. Na Lipnici tehdy vystoupil třeba písničkář Vladimír Merta, ačkoliv měl zákaz hraní. Byl ale představen jako nejmenovaný host folklorního souboru Hradišťan. Nebo se amfiteátrem z nahrávek nesly „mírové písně“ aby podtrhly název festivalu – jednu zpíval Jaroslav Hutka, který v té době už žil v nizozemském exilu, kam odjel po šikaně od Státní bezpečnosti.

O tom všem Rostislav Šíma do svých 26 let netušil, ačkoliv od narození žije poblíž Lipnice, kam chodil do základní školy. Dokonce jeho rodiče i mnoho místních obyvatel o festivalu Písní za mír a Havlově návštěvě neměli ponětí. Ve vzpomínkách se jim často překrýval s Haškovou Lipnicí, humoristickým festivalem konaným ve stejném amfiteátru na počet spisovatele Jaroslava Haška, který ve městě roku 1923 zemřel. Šíma to zjistil později, když sbíral svědectví pro svou letošní bakalářskou práci na téma veřejné vystoupení Václava Havla na folkovém festivalu v Lipnici. Teď na Univerzitě Karlově studuje magisterský obor orální historie – soudobé dějiny.

Nevědomí místních odpovídá poznámce písničkáře Jana Buriana, který v 80. letech a znovu loni na Lipnici hrál. Podle něho to byl před čtyřmi dekádami festival, jejž si na Vysočině pro sebe uspořádali Pražáci. V tom nynější Folková Lipnice do určité míry navazuje. Když se Šíma dívá do databáze vstupenek prodaných na aktuální ročník, říká, že asi 90 procent kupujících není místních. A stejné je to s dobrovolníky, kteří se na zajištění akce podílejí.

Letos třiatřicetiletý Šíma roky pracoval jako vysočinský dokumentarista pro Paměť národa, jež shromažďuje vzpomínky účastníků historických událostí minulého století. Když se roku 2019 vypravil za členy někdejší Havlíčkovy mládeže založené koncem 80. let mladými lidmi, které spojoval vztah k nezávislé kultuře a odpor k tehdejšímu komunistickému režimu, často odkazovali na Havlovo lipnické vystoupení jako svou inspiraci. Díky těmto rozhovorům Šíma poprvé zjistil, že se folkový festival v Lipnici konal.

Dokumentaristické pátrání ho následně přivedlo k Jarmile Polákové i dalším protagonistům, které vyzpovídal pro Paměť národa nebo v rámci příprav své bakalářské práce. Když hovořil s Polákovou, přišla řeč také na to, jak by lipnický festival mohl vypadat po čtyřech desetiletích. Hypotetická otázka Šímu inspirovala a rozhodl se, že na ni zkusí odpovědět v praxi. Jeho teoretická bakalářská práce má tak svým způsobem experimentální část, kterou ale místo studijních vedoucích na univerzitě zhodnotí návštěvníci festivalu a čas.

„S Jarmilou Polákovou jsem se shodl, jak by měl festival dnes vypadat,“ říká Šíma. Neměl by být jen hudební, ale s bohatším doprovodným programem. A tím směrem se také teď ubírá s letošní architektonickou procházkou po městě, promítáním absolventských filmů studentů Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati, čtením básníků, výstavou či divadelním představením z veršů, které pro své dcery psal Ivan Martin Jirous.

Není to poprvé, kdy se Šímův dokumentaristický průzkum propsal do skutečnosti. Když z rozhovorů s protagonisty Havlíčkovy mládeže zjistil, že v létě 1989 uspořádali pochod z Havlíčkova Brodu k rodnému domu spisovatele Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Borové, Šíma akci před pěti lety obnovil a dodnes ji organizuje. Na pochod roku 1989 dohlížela Státní bezpečnost, která mezi účastníky infiltrovala svého agenta a po skončení akce vyslýchala asi 30 lidí.

Šímou obnovené pochody končí koncerty folkových písničkářů v Havlíčkově Borové. Na tom letošním zahrál jeho vrstevník Jan Senft, který si říká Člověk krve. Senft vystoupí také na letošní Folkové Lipnici, kde však není jen pouhým hostem. Spolu se Šímou sestavuje dramaturgii festivalu.

Také Rostislav Šíma se věnuje hudbě. Hrál na bicí s řadou hardcorových kapel z Havlíčkobrodska či Jihlavska, o folk se však začal zajímat, teprve když slyšel nahrávky Člověka krve. „Byl to pro mě mezník,“ vysvětluje, jak ho zaujaly. 

Zatímco Senft je prý „větší staromilec“ inklinující ke klasickému folku, Šíma prosazuje alternativnější písničkáře a hudební formy. Přesto se na výběru interpretů většinou shodnou. A oba přístupy se prolínají.

Letos v Lipnici zahraje třeba mladý „klasický dylanovský“ písničkář Metoděj Klokočka a jako hlas z druhého břehu zazní ambientní, elektronický experimentátor Miloš Dolinský, vystupující pod názvem Černý tesák. Ten zaznamenal úspěch v hitparádě Radia 1 Velká sedma, kde se jeho skladby držely sedm týdnů.

Že hrát si na nostalgii po 80. letech nebude cesta, si Šíma uvědomil po nultém ročníku, na který pozvali písničkáře Václava Koubka a Vladimíra Mertu, jako konferenciéra pak Jana Rejžka. Všichni tři jsou spojeni se „starou“ Lipnicí. Mladší generaci folkařů zastupovalo jen duo Šimanský & Niesner, jejichž hudba však vychází z amerického folku a blues poloviny minulého století.

Teď se poměr otočil. Šíma sice zve interprety spojené s někdejší folkovou vlnou pozdního socialismu, podstatnou část programu ale tvoří o generaci i víc mladší hudebníci. Pro pořadatele je důležitý „mezigenerační průřez“. A také jistý koncept, aby na sebe jednotliví vystupující přirozeně navazovali svou „lyrikou“, jak říká, a jejich střídání na pódiu neznamenalo ostrý střih. Z účinkujících na původní Lipnici letos zahraje Dagmar Voňková. Přijede rovněž jednasedmdesátiletý Jiří Smrž, který se jako sólový písničkář prosadil po roce 1989 a je držitelem dvou cen Anděl.

Nebudou je ale už sledovat tisícihlavé davy jako v přeplněném amfiteátru před čtyřmi desetiletími. Rostislav Šíma počítá s nižšími stovkami návštěvníků. Ani nechce dosahovat „závratných čísel“, říká. Za strop považuje tisícovku lidí, protože při větším zájmu publika by to pro něho znamenalo práci na plný úvazek. Takto by Rostislav Šíma, který je nyní zaměstnán jako produkční v humpolecké galerii 8smička, život trávit nechtěl. Spíš chce, aby pořádání Folkové Lipnice nadále plynulo z radosti a nadšení.