Hlavní obsah

Kauzu Depp vs. Heard vyhrál lepší herec

Martin Svoboda
Filmový publicista
Foto: Profimedia.cz

Výsledek sporu Depp vs. Heard? Možná bude lepší zapomenout.

Reklama

3. 6. 11:15

Prý máme za sebou soudní spor dekády. A verdikt byl jednohlasný. Jenže realita je o kus složitější a jakkoliv bychom z kauzy Depp vs. Heard rádi vyvozovali velké věci, spíše dokazuje, že nedokážeme odolat mediálnímu cirkusu.

Článek

Máme za sebou soudní spor dekády a je třeba se ptát: Bylo to vůbec k něčemu dobré? Sledovali jsme jen veřejný cirkus dvou toxických celebrit, nebo se odhalila nějaká užitečná pravda? Johnny Depp zatím (ještě nejsou dořešena odvolání) jednoznačně vyhrál, Amber Heard nepřesvědčila porotce, že její tvrzení jsou dostatečně podložená. Chabou cenou útěchy jí je „pokuta“ za několik výroků Deppových právníků. Zvítězil ukřivděný muž, nebo padouch? Budeme to někdy vědět?

O. J. pro jednadvacáté století

Teprve se ukáže, jestli se případ Depp vs. Heard stane pro budoucnost stejným mikrokosmem naší doby, jako byl začátkem 90. let soud O. J. Simpsona. Dnes je nekontroverzní věřit, že porota tehdy došla ke špatnému závěru, když afroamerického sportovce zprostila obvinění z vraždy své manželky. Důkazy se zdály zdrcující tehdy a zdají se ještě víc zdrcující dnes, verdikt byl tedy šokem pro většinu veřejnosti. Tedy pro většinu bílé veřejnosti. Mediální cirkus a politizace tehdy došly do takového extrému, že porotci nehlasovali ani tak o Simpsonově vině, jako spíš o rasové dynamice ve Spojených státech. Jak bravurně zobrazuje dokumentární freska O. J.: Made in America, mnozí rozhodnutí soudu dodnes vnímají jako „pomstu“ afroamerických porotců za historii útlaku: „Ano, my víme, že to udělal. Ale po letech, kdy jste nás nespravedlivě zavírali, dnes my necháme spravedlnosti uniknout bohatého černocha, jako jindy unikají bohatí běloši.“ Není pravděpodobné, že takto vypočítavě porotci uvažovali vědomě, podle pozdějších vyjádření ale propadli okamžiku a zcela uvěřili tomu, co se s odstupem zdá nesmyslné. Tak ale veřejná spravedlnost někdy funguje a takový stín O. J. na historii vrhá.

Depp vs. Heard je dost možná ještě komplikovanější případ, protože úplná pravda není a nejspíš nikdy nebude stejně zřejmá (nebo alespoň vysoce pravděpodobná) jako v případě Simpsona. Ten svou ženu buď zabil, nebo nezabil, na to můžeme mít jasný a uzavřený názor. Jenže jak přesně zvážíme míru viny zde? Mluvíme tu o velmi komplikovaném vztahu dvou velmi chybujících lidí, kteří se k sobě navzájem chovali příšerně, a my máme nyní zvážit, kdo z nich překročil hranici a jaké následky si za to zaslouží. Samozřejmě aniž bychom byli na místě a mohli plně posoudit veškeré nuance.

Jedna věc je důvěřovat rozhodnutí soudu, ale jak je zjevné po naší exkurzi do devadesátek, soudy v lepším případě adekvátně posoudí legalitu situace, nikoliv její moralitu, a mnohdy nezvládají ani to. Dozvěděli jsme se tedy názor poroty na to, zda Heard dokáže prokázat svá tvrzení, což je však pouze špička ledovce morální komplexity celé situace.

Depp i Heard před našima očima lhali a manipulovali. Sebou navzájem, soudem a v neposlední řadě námi. Depp například krom popírání samotných obvinění přišel s příběhem, že za jeho kariérní pád mohou takřka výhradně obvinění jeho manželky. A nikoliv jeho problémy s alkoholem, nespolehlivé chování na place, mizerný výběr rolí a unylé výkony posledních 15 let. To je zkrátka absurdní, o strmém sešupu Deppovy kariéry se mluví přinejmenším od roku 2010, kdy žil ještě ve svém předchozím manželství. A Heard přinejmenším falšovala některé důkazy, přeháněla v popisech některých skutků svého bývalého manžela a vyhýbala se vlastnímu násilnému chování vůči Deppovi.

Kdo vyhraje?

Sledovali jsme dva lidi, jak se veškerou vinu snaží hodit na toho druhého, ačkoliv většina lidí „ví“, že v nějaké míře jsou vinni oba. Smyslem celé anabáze tedy bylo zjistit, kdo u soudu předvede lepší rétorický výkon a vyhraje tuhle „hru“. Heard nebojovala za všechny týrané ženy a Depp nebojoval za všechny týrané a ukřivděné muže. Mnohem spíš jde o dva zhrzené partnery, kteří v sobě probouzejí to nejhorší, navzájem si ublížili a mají veškeré úmysly v tom pokračovat. A protože se jim podařilo udělat z toho událost světového společenského významu, nám nezbývá, než se k tomu nějak postavit. Jsme totiž daleko za hranicí povzdechu: „No tak na to prostě nekoukej!“ Každý, kdo se této kauze zvládl vyhnout, je o kus šťastnější člověk, její přesahující vliv to ale nemění.

Bylo by hezké moct nakonec vyjmenovat kladné aspekty. Nějaká poučení, kroky k lepší budoucnosti. Říct si, proč to vše stálo za to. Ten seznam ale moc dlouhý není a v tuto chvíli máme mnohem víc důvodů se obávat, že bylo napácháno mnohem víc škody než užitku.

V první řadě jsme během soudu byli svědky obrovského množství misogynie vůči Heard. To by byl fakt, i kdyby se nakonec prokázalo, že je masovou vražedkyní. Rychlost, s jakou drtivá většina společnosti skočila na stranu Johnnyho Deppa, prozrazuje velkou touhu objevit případ, kde se je možné zastat ukřivděného muže. Absurdní pseudopsychologické rozbory jejího „hraného“ vystupování zcela ignorovaly podstatu celé situace, kdy oba klienti jsou týmem svých právníků vedeni k co nejlepšímu „hereckému výkonu“. Heard byla falešná, samozřejmě, a stejně falešný byl Depp. Jenže Depp se ukázal charismatičtějším, přirozenějším a lépe připraveným. Skoro jako by byl před patnácti lety nejúspěšnějším hercem planety s nejlepšími právníky za zády! Je také třeba připomenout, že Deppův tým žalobu záměrně podal ve státě Virginia, mimo jiné aby měl jistotu, že záznam bude veřejný. Každý akt obou stran byl vysoce kontrolovaný a Depp možná vypadal, jako týpek, co mluví od srdce, ale rozhodně jím nebyl. Přesto veškerou kritiku za „šarádu“ sklidila Heard.

Lidé, kteří se jindy zapřísahají presumpcí neviny a vyčkáváním na rozhodnutí soudu jako jediného směrodatného ukazatele, měli najednou jasno. Petice za odstranění Heard z jejích roztočených filmů se podepisovaly po milionech. Ne že by to člověk nemohl dělat, pokud mu svědomí říká, že má dost informací udělat si názor, mnozí tu ale udělali razantní úkrok oproti své obvyklé argumentaci. Pokud někdo žil v bludu, že cancel culture je úkaz vyskytující se výhradně na straně progresivního názorového spektra, ztratil nyní munici. Každý ideologický tábor si rád „zaruší“, když to inklinuje jeho přesvědčení.

Pro dobro věci?

Samozřejmě je třeba se obávat, jaký bude mít kauza dopad na trvající výkřiky při každém obvinění, že „ona si to vymyslela“ nebo „ona přehání“. Je třeba zdůraznit, že pokud Heard svá tvrzení zcela vyfabulovala a Depp se na ni nedopustil žádného násilí, půjde ze statistického hlediska o velmi výjimečný případ. Ženy si málokdy obvinění vymýšlejí a pokud ano, v drtivé většině případů je to promptně odhaleno a případ ani nekončí u soudu. Hypoteticky bychom o tom nyní měli být ujištěni – pokud je Heard úplná lhářka, byla odhalena. Systém funguje! V praxi samozřejmě tušíme, že kauza bude využívána jako munice těmi, kteří chtějí zpochybňovat sexuální a domácí násilí, proti čemuž je třeba razantně vystoupit.

Pokud uvažujeme o Deppovi jako o oběti Heard, můžeme snad doufat, že soud povede k produktivní diskuzi o násilí na mužích. Toto téma se stále otevírá jen složitě a je samozřejmě žádoucí, aby se všechny oběti domácího násilí, muži a ženy, nebály ozvat. Je ale otázka, nakolik tomu může pomoct tato specifická situace, kdy byly obě strany vystaveny nesnesitelně detailnímu intimnímu výslechu, v němž se navzájem pokoušely zesměšnit, ponížit a morálně zlikvidovat. Existuje obava, podpořená některými studiemi, že sledovat takto medializované vystoupení oběti spíše odrazuje se přihlásit, protože si nechtějí samy sebe představit u soudu a zažít stejné obnažení. To je potenciální negativní důsledek této kauzy, ať v ní straníme komukoliv.

Zodpovědná tu je pak Deppova strana, která se rozhodla celý soud prezentovat maximálně veřejně. Pokud Depp zcela věřil své nevině a/nebo si byl jistý vítězstvím, dává to z jeho strany smysl – soud je pro něj nakonec velkým osobním a možná i kariérním vítězstvím, předně proto, že strhl na svou stranu veřejnost. Vítězství pár milionů dolarů tu je pro něj druhořadé. Depp by tento soud pomyslně vyhrál, ať by byl verdikt jakýkoliv – velmi brzy bylo jasné, že právě on odejde s důvěrou většiny společnosti. Z hlediska běžných případů ale odčerpání jakéhokoliv soukromí a intimity z průběhu řízení může víc obětí odradit než povzbudit.

Situace se ještě komplikuje, pokud předpokládáme, že Heard a Depp se dopustili násilí na sobě navzájem, což se, upřímně řečeno, jeví jako ta nejvíce pravděpodobná varianta. Soud totiž nenabídl žádnou alternativu pro oběti, jež jsou zároveň pachateli, než pokusit se toho druhého naprosto pokořit a porazit, jednu z oněch rolí mu veřejně přisoudit, o druhou ho připravit a sám se vzdát veškeré zodpovědnosti. Život ale není tak jednoduchý jako hollywoodské filmy, ani jako hollywoodské soudy. Jak se s odkazem Depp vs. Heard vypořádáme jako společnost, se teprve uvidí.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované