Článek
Už podruhé od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu z roku 2022 zahájila milánská La Scala sezonu inscenací ruské opery. V jednom z nejslavnějších operních domů světa obecenstvo tuto neděli večer 12 minut vestoje tleskalo po uvedení Lady Macbeth Mcenského újezdu, opery skladatele Dmitrije Šostakoviče, kterou svého času zkritizoval sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin.
Podle agentury AP se režie ujal dvaačtyřicetiletý moskevský rodák Vasilij Barchatov. Příběh znuděné manželky obchodníka Kateřiny Izmajlovy, která kvůli nevěře spáchá vraždu a skončí na nucených pracích na Sibiři, výrazně aktualizoval. Příběh přesunul z venkova 19. století do Moskvy v 50. letech století minulého. V jeho verzi tak například na svatební hostinu místo policejních strážníků vjede sovětský kamion a dvě postavy umírají v plamenech. „Operu jsme zasadili do města, kde Šostakovič žil,“ vysvětlil scénograf Zinovyj Margolin.
Kateřinu v La Scale zpívala americká sopranistka Sara Jakubiak, jednu z menších rolí strážníka ztvárnil český barytonista Jiří Rajniš. Tři a půl hodiny dlouhou inscenaci dirigoval hudební ředitel milánské opery Riccardo Chailly. Ten příští rok skončí ve funkci, a tak to podle italské agentury ANSA bylo zřejmě naposledy, kdy slavnostní gala v La Scala zažil s taktovkou v ruce.
Agentura AP připomíná, že když v roce 2022 zahájila La Scala sezonu inscenací opery Boris Godunov od Modesta Petroviče Musorgského, protestoval proti tomu ukrajinský konzul. Podle něj by vzhledem k válce bývalo bylo lepší vybrat jiné dílo než právě operu o ruském carovi. Varoval, že Rusko využívá svého kulturního dědictví k tomu, aby po světě šířilo obraz sebe sama jako velmoci.
O rok později v zahajovací inscenaci sezony La Scaly, kterou byla opera Don Carlos od Giuseppa Verdiho, pro změnu účinkovala ruská sopranistka Anna Nětrebko. Tu předtím Praha či New York odmítly kvůli jejím vazbám na ruského prezidenta Vladimira Putina.
Zahájení sezony La Scaly, která funguje od roku 1778, patří v Itálii k nejsledovanějším společenským událostem roku.
Nynější nedělní zahájení sezony v La Scale zase doprovodil takzvaný flash mob, tedy blesková davová akce skupiny italských aktivistů, kteří drželi evropské a ukrajinské vlajky. Jejich cílem bylo „podpořit ukrajinský lid a upozornit, že Rusko a jeho prezident Vladimir Putin ohrožují svobodu a evropskou demokracii“.
Zahájení sezony La Scaly patří v Itálii k nejsledovanějším společenským událostem roku, pravidelně se ho účastní špičky politiky, kultury i byznysu. Letos mezi nimi nechyběli ministr kultury Alessandro Giuli nebo milánský starosta Giuseppe Sala.
Představení pro zhruba 2000 lidí bylo vyprodané, podle deníku Financial Times lístky stály až 3200 eur, v přepočtu téměř 78 tisíc korun.
Rozhodnutí opět začít ruskou operou už dopředu hájil nový intendant opery Fortunato Ortombina. Podle něj má La Scala na ruskou hudbu historické vazby. „Hudba je nadřazená jakýmkoliv ideologickým sporům. Šostakovič a obecně ruská hudba mají nad ruským lidem větší moc než Vladimir Putin,“ argumentoval.
Podle režiséra inscenace Vasilije Barchatova by lidé měli rozlišovat mezi osobními politickými názory a kulturní identitou. „Kdo otevřeně podporuje ruskou vládu, musí si být vědom možných důsledků. Něco úplně jiného by ale bylo diskriminovat ruské umělce jen kvůli tomu, kde se narodili,“ řekl.
Slavnostní zahájení nové sezony La Scaly s inscenací opery Lady Macbeth Mcenského újezdu vysílala a streamovala italská televize.
Titul byl vybrán také s ohledem na skutečnost, že v srpnu uplynulo 50 let od skladatelova úmrtí.
Dmitrij Šostakovič vytvořil Lady Macbeth Mcenského újezdu s libretistou Alexandrem Preisem podle stejnojmenné povídky Rusa Nikolaje Leskova. Opera měla úspěch jen krátce, než ji v Moskvě roku 1936 zhlédl sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin. Brzy poté v komunistickém deníku Pravda vyšel Stalinem zřejmě nadiktovaný nebo objednaný úvodník, jenž na skladatele ostře zaútočil.
Opera následně na desítky let zmizela z repertoáru. Poslanec Nejvyššího sovětu a držitel titulu Hrdina socialistické práce Šostakovič se pak až do smrti trápil tím, kolik musí ve své umělecké kariéře dělat kompromisů.
