Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přehlídka nazvaná Čekání se koná v konírně Sovových mlýnů, potrvá už jen do příští neděle 8. června. Zahrnuje dvě desítky obrazů, stejně jako malbu sprejem na sklo. Všechna díla pochází z poslední doby nebo letošního roku, uvedl šéfkurátor muzea Jan Skřivánek.
Třiačtyřicetiletá Gažiová pochází ze slovenské Spišské Nové Vsi, od začátku milénia však žije v Praze, kde se školila v ateliérech Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění a Jiřího Davida na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. První samostatnou výstavu měla v roce 2005. Od té doby získala několik ocenění včetně loňské Ceny Medy Mládkové, jejíž porota ocenila, že umělkyně otevírá důležitá společenská témata.
Podle svých slov se Gažiová poslední dobou víc věnovala kurátorství či uměleckému výzkumu, podílela se například na přehlídce Vesmír je černý v Moravské galerii nebo projektu Manuš znamená člověk v Kunsthalle Wien, nyní už ale opět tvoří.
Čekání představuje cyklus obrazů. Téma autorka zvolila pro jeho velké rozpětí. Znamená pro ni pozastavení, zklidnění, pozorování situace osobního nebo společenského charakteru.
Obrazy v Museu Kampa jsou jemné, bez hrubé textury, s mnoha odstíny. Jeden představuje pohled zezadu na unavenou postavu s jednolitým pozadím. Gažiová tak podle svých slov vyjadřuje pohled do budoucnosti. „Postava ji může vnímat tak, že ona už nemá moc sil, a zároveň tak, že se ptá, co bude s generacemi po ní,“ říká autorka.
Jemné motivy sprejuje i na sklo, přičemž vrstva, která je poslední na malbě, musí být na skle první. Výsledek pak vytvářejí tři vrstvy skleněných tabulek na sobě. „Pomocí šablon a sprejů tvořím několik vrstev, které jsou dopředu rozmyšlené,“ objasňuje Gažiová. V případě obrazu nazvaného Ranní Nuselský most musel být podle Jana Skřivánka do šablony vyřezán každý lísteček stromu.
Šéfkurátor připouští, že výstava Gažiové představuje v dramaturgii Musea Kampa určitý krok stranou. Instituce častěji připomíná umělce starší 70 let, kteří strávili část života v exilu. Její zakladatelka Meda Mládková se snažila o podporu tvůrců za železnou oponou.
Výstava Gažiové přesto do celkového rámce zapadá. „Ve své tvorbě se dotýká bolavých témat naší minulosti i současnosti a umí být nesmlouvavě přímočará i politicky angažovaná. Přestože pracuje s výraznou zkratkou a zjednodušením, dovede rozehrávat mnohovrstevnaté příběhy, které se zabývají tématy sociálního vyloučení, války i terorismu,“ shrnuje Skřivánek.
Zatímco dříve autorka odkazovala k rasové a genderové problematice, vraždám nebo třeba teroristickým útokům v Moskvě a Beslanu, na nejnovějších pracech je cítit „jisté ztišení“, míní kurátor. „Městské a příměstské krajiny působí až impresionisticky a jejich atmosféra je prodchnuta spíše melancholií než akcí a polemikou. I tam, kde se nabízí číst jednotlivé výjevy jako odkaz k té či oné události ze zpravodajství, se autorka takovéto interpretaci brání,“ uvádí v průvodním textu k výstavě.
Gažiová se loni stala druhou laureátkou Ceny Medy Mládkové určené současným výtvarníkům. Ocenění vzniklo u příležitosti 20. výročí otevření muzea v Sovových mlýnech na Kampě. První držitelkou sošky byla Eva Koťátková v roce 2023.
Ladislava Gažiová má za sebou samostatné výstavy i účast na těch skupinových. Čekání představuje její první větší přehlídku po devíti letech. V roce 2016 se představila v Galerii Jelení.
V rozhovoru pro server iDnes.cz autorka objasnila, že používání spreje a šablon je sice obvyklou streetartovou techniku, sama se ale například graffiti nikdy nevěnovala. „Někteří lidé si myslí, že jsem dělala graffiti nebo street art, ale není to pravda. Nepatřím mezi tyto kruhy a neovládám tyto věci. Inspirace tímto stylem tam spíš není, jen jsem si odtud převzala techniku sprejování,“ uvedla.
