Recenze: Daniel Craig vyšetřuje vraždu kněze. Na nože 3 je povedený film

Tak jako mnoho dobrých historek i tato začíná ranou pěstí. V úvodní scéně snímku Na nože: Probuzení mrtvého muže, který lze nově vidět na Netflixu, mladý kněz Jud Duplenticy knokautuje kolegu. Není na to pyšný, na dráhu zvěstovatele božího slova se vydal právě proto, že dříve býval boxerem plným nenávisti.

Okolí mu dává najevo, že onen kolega si tak jako tak jednu na bradu zasloužil. Leč oficiálně je třeba vyvodit důsledky. A tak se začínající pastor ocitá v malém městečku kdesi ve státě New York, kde v kostele úřaduje nenávistný, paličatý kněz Wicks obklopený hrstkou podezřelých, nicméně věrných farníků.

Jud záhy zjišťuje, že katolická církev je plná metafor o boji za správné konzervativní hodnoty a že bude těžké se udržet na této nové cestě. Vše se však radikálně změní, když uprostřed bohoslužby Wicks tak jako obvykle odchází do zákulisí načerpat sílu na pokračování své plamenné řeči. Zatímco Jud přebírá slovo a modlí se s lidem, ozve se rána. A Wicks je nalezen mrtev, probodnut rukodělnou dýkou, jejíž „rukojeť“ měl ještě včera ve vlastnictví právě nový kněz Jud.

Režisér a scenárista Rian Johnson od počátku kariéry rád variuje populární žánry a zavádí je do nečekaných končin. Ve svých prvních snímcích Zmizení a Bratři Bloomovi rozkládal na prvočinitele noir krimi a podvodnickou komedii, v aktuální sérii Na nože se o něco podobného pokouší s motivy klasických detektivek ve stylu Agathy Christie, tedy žánrem, který v současné kinematografii není tak úplně doma.

Právě popularita prvního dílu z roku 2019, v němž Daniel Craig ztvárnil geniálního a poněkud výstředního detektiva Benoita Blanca, vyvolala zájem o tato zašmodrchaná vyprávění. Ta obvykle končí v jedné místnosti, kde dojde k velkolepému odhalení.

Nejnovější třetí snímek se opět točí okolo takzvaného dokonalého zločinu. Detektiv Blanc přijíždí na místo činu – do fiktivního městečka Chimney Rock – ve chvíli, kdy je otec Jud terčem nenávisti celého okolí. Ví se, že měl s Wicksem neshody. Jeden z farníků, posedlý potřebou vše natáčet a dávat na internet, zachytil na kameru rozepři pastorů, která končí slovy „Vyříznu tě jako rakovinu“. Mladík Jud je vyřknul ve chvíli, kdy byl přesvědčený, že jeho starší kolega ničí pravé křesťanské hodnoty, že je lhář a manipulátor.

Ani další indicie nehrají v Judův prospěch. Nicméně slovutný detektiv přijíždí, aby odhalil, jak se věci skutečně mají.

Po slabším druhém dílu s podtitulem Glass Onion, který se až příliš zamotal do formálních hrátek s konvencemi tradiční detektivky, přichází Probuzení mrtvého muže jako o dost povedenější pokračování. Johnson v celé dosavadní trilogii usiluje o víc, než aby jen vzdal hold klasice a hravě narušil pravidla stanovená slavnými detektivkáři. Od začátku je tu přítomen prvek satiry, která se však právě ve druhém dílu proměnila spíše v bizarní crazy komedii.

Ztřeštěnosti se Johnson nevzdává, avšak tentokrát má silný nosný motiv. Pracuje se střetem racionality a víry, s dvojí interpretací slova „mystery“, které může odkazovat jak ke zdánlivě nerozluštitelným detektivním nejasnostem, tak k záhadě spirituální povahy, k zázraku. A sebranka výtečně obsazených farníků z Chimney Rock zase ilustruje vyhrocené společensko-politické milieu dnešní Ameriky.

Otec Wicks v podání Joshe Brolina rozdmýchává nenávist, jeho démony jsou feminismus či marxismus. A podobně je naladěná většina jeho oveček – ať už Glenn Close v roli zaslepené pomocnice, která se na farnosti stará o veškeré náležitosti, Andrew Scott coby muž odhodlaný šířit víru pomocí laciné literatury, Daryl McCormack jako trumpovský influencer, či rozvedený doktor a notorik v podání Jeremyho Rennera.

Zprvu by se mohlo zdát, že Josh O’Connor coby otec Jud má proti sobě svornou skupinu oddaných fanatiků, či naopak vypočítavých pragmatiků, pro něž je církev jen nástrojem moci. Během rozplétání případu se pochopitelně ukáže, že věci jsou mnohem složitější.

Režisér a scenárista Johnson umí napsat vtipné, vypointované dialogy, což je cítit už u prvního slovního střetu detektiva Blanca s Judem o rozdílech mezi racionalitou a vírou. Z něho mimo jiné vyplyne, že oba muži vlastně vyprávějí příběhy, ať už se týkají odhalení zločinu, nebo božího slova. A že skutečnost, jak a v jaké „víře“ daný příběh vyprávíme, má zásadní vliv na to, zda podle něj budou lidé žít v pravdě, nebo ve lži.

Snímek nakonec ústí v poměrně překombinovanou hru, která však až do konce dává najevo, jak si tvůrci toto balamutění publika užívají.

Johnson diváky dráždí už tím, že jim hned nadvakrát odepře velké odhalení z úst slovutného detektiva, na které je přitom až přehnaně dramaticky naláká. Leckoho může také rozhodit závažnější, oproti předchozím částem temnější tón, který však snadno přechází do až dryáčnické historky.

Námitky proti přílišnému formalismu přetrvávají a jsou místy opodstatněné, ale oproti druhému dílu Rian Johnson vypráví mnohem lehčeji. A v době, kdy víra v rukou náboženských i politických fanatiků získává pro mnohé spíše negativní zabarvení, si tento filmař dovede z jejích problematických aspektů dělat nevybíravou legraci, a zároveň jí ponechávat veškerou vážnost.