Něco na těch papričkách je. Vrací se superhrdinové Red Hot Chili Peppers

Kdysi dávno hudební fanoušci po hospodách vedli nekonečné diskuze o tom, která rocková kapela byla ve své době nejlepší. Beatles, nebo Rolling Stones? Led Zeppelin, nebo Deep Purple? Nirvana, nebo Pearl Jam? Ve 21. století už podobné debaty trochu ztrácejí smysl. V rocku se neděje nic zase tak zajímavého na to, aby to vůbec stálo za hádku. Hlavní důvod je ale jiný – na otázku po nejpopulárnější rockové kapele 21. století se všichni shodnou na jednom jméně: Red Hot Chili Peppers. Hovoří pro ně statistiky prodejnosti i počty rádiových hitů. Peppers se drží na vrcholu už tři dekády a nová deska Unlimited Love má být důkazem, že do důchodu se ještě nechystají.

Z party rozjívených spratků z Los Angeles, kteří v osmdesátých letech hráli nazí jen s ponožkami nataženými na penisy, se Peppers dávno přetransformovali do rockové instituce, která nepotřebuje vydávat desky každý rok. Když už se ale zavřou do studia, obyčejně spolu s dvorním producentem Rickem Rubinem, je z toho pokaždé událost.

Na jejich nové skladby se nejspíš ze všeho nejvíc těšili dramaturgové rozhlasových stanic – Peppers umí skvěle balancovat na hraně hitovosti, energie a drzosti. Formát rozhlasových stanic pro stárnoucí rockery jako kdyby byl stvořený přímo pro ně. A oni dramaturgy nikdy nezklamali. Platí to i pro únorový singl Black Summer, který ohlásil jejich návrat – typické vzdušné kytarové riffy se potkávají s energickým funkovým groovem a Anthony Kiedis přidává hymnický refrén o létě, který ale skrývá apokalyptickou vizi. Černé léto je totiž označení zničujících požárů, které v letech 2019 a 2020 sežehly australské lesy.

Peppers se dali dohromady v roce 1983 a jádro kapely od té doby tvoří frontman Anthony Kiedis a basák Flea. Většinu osmé dekády pilovali svůj svébytný mix funku a alternativního roku, zásadní moment přišel, když se v sestavě na konci dekády potkali bubeník Chad Smith a kytarista John Frusciante. Vznikl vítězný tým, který v roce 1991 natočil průlomové album Blood Sugar Sex Magik. Tady někde se rodí fenomén všestranné kapely, která nemá problém shodit potem nasáklou funk-rockovou bombu (Give It Away, Suck My Kiss) i dojemnou baladu o feťácké beznaději (Under the Bridge). MTV si Peppers zamilovalo a kapela si svoji novou pozici „jistila“ drobnými skandály, které udržovaly image fracků.

Kiedis a spol. ale nikdy nebyli jen pařmeni, jejich písně obsahují i křehkost a melancholii odvrácené strany večírkových excesů. Zakládající kytarista Hillel Slovak zemřel v roce 1988 na předávkování a další členové mají bohaté zkušenosti z odvykačky. Album One Hot Minute z roku 1995 je prosáklé temnými drogovými vizemi a lítostí ze zničených vztahů. Zrodilo ale také třeba hity My Friends a Aeroplane.

Fanoušky v napětí udržují i turbulentní vztahy uprostřed kapely, geniální kytarista John Frusciante už Peppers dvakrát opustil a věnoval se sólové dráze. Pokaždé se ale vrátil. Poprvé zachránil kapelu na opulentní kolekci Californication z roku 1999, která byla doslova natřískaná hity (Scar Tissue, Other Side), v Peppers ale vydržel jen dekádu. Aktuální album Unlimited Love je ve znamení jeho dalšího comebacku – Fruscianteho kytarové riffy evokující nekonečné modré nebe Kalifornie znovu Peppers zachraňují od stagnace a hudebník se v rozhovorech rozplývá nad tím, jak mu znovushledání se starou partou sedlo.

V éře sólových interpretů jsou Peppers jednou z posledních velkých rockových kapel připomínající superhrdinský tým. Každý z členů v má v soukolí kapely svoji nezastupitelnou roli. Kiedis je charismatický frontman s enigmatickými texty, které fanoušky baví luštit. Flea je považovaný za jednoho z nejlepších baskytaristů všech dob a spolu se Smithem za bicí soupravou tvoří rytmický motor kapely, který jim můžou všichni závidět. A o Frusciantem už řeč byla. Když má svůj den, je schopný napsat riff, který si budou pamatovat celé generace. Nejlépe je to slyšet na desce By The Way z roku 2002, na níž Peppers pustili k vodě agresivitu a Frusciante napsal kolekci éterických lovesongů.

K Peppers vždy patřila i nestřídmost – opulentní dvojalbum Stadium Arcanium z roku 2006 trvá přes dvě hodiny a kdo chce slyšet hity (Dani California, Tell Me Baby, Snow (Hey Oh), musí se přebrodit přes spoustu vaty. To bohužel platí i o nové desce, která trvá 73 minut (což je maximální stopáž kompaktního disku) a trpí na nevyrovnanost materiálu.

Funkem nasáklé tracky jako Poster Child, One Way Traffic nebo She’s a Lover by kapela mohla klidně natáčet ze spaní. Je v nich slyšet, jak kvarteto znovu baví být spolu ve studiu a že Flea ani těsně před šedesátkou neztratil nic ze svého umu. Ale podobné písně po chvíli splývají jedna v druhou. Ale to byla bolest i předchozích desek I’m With You nebo The Getaway.

Peppers na Unlimited Love víc sluší ostřejší materiál – These Are The Ways a The Heavy Wing je vrací do časů koketování s metalem. Pomalejší Veronica naopak může těžit z Fruscianteho kouzelných kytarových vyhrávek. Kdo by ale čekal nějaký zázračný moment transcendence, který Peppers umí servírovat ve svých pomalejších, introspektivnějších skladbách, musí v  sedmnáctipoložkovém tracklistu pátrat opravdu bedlivě.

Víc než jen součet

„Nejsem ten člověk, který jsi myslela, že jsem / nejsem ten, koho sis myslela, že znáš,“ zpívá Kiedis v baladě Not The Not, jedné z těch zapamatovatelnějších písní. „Dej mi lásku a já ti řeknu, kdy uteču,“ reflektuje v refrénu své milostné přešlapy a jeho pochybnosti a váhání dodávají písni kouzlo něčeho nečekaného. Podobně jako když se v závěru Aquatic Mouth Dance ozvou divoké freejazzové dechy, kterým se podaří rozseknout trochu monotónní plynutí desky.

„Když se dáme dohromady, stane se pokaždé něco výjimečného. Něco, co se rovná víc než jen součtu našich osobností,“ prohlásil na začátku dubna Kiedis při odhalování hvězdy, kterou Red Hot Chili Peppers dostali na hollywoodském chodníku slávy. Mezi hosty ceremoniálu byli třeba velký fanoušek, herec Woody Harrelson nebo funková legenda George Clinton, který kapele ještě v osmdesátkách produkoval druhou desku Freaky Styley.

Čtveřice muzikantů na fotkách u „své“ hvězdy pořád vypadá jako partička nastřelených teenagerů, byť ve skutečnosti tři z nich už balancují na hraně šedesátky. Peppers údajně při reunionu natočili mnohem víc skladeb a hodlají je záhy vydat na dalším albu. Comeback původní sestavy pokračuje, v červnu se vydají na světové turné – České republice se vyhnou, ale 12. června hrají v Bratislavě.