Článek
Dvě postavy si hledí do očí uprostřed římského Kolosea. A kulisy zatěžkané dějinami jako by stvrzovaly, že jde o dvě verze dokonalého bojovníka. Bruce Lee v závěru svého předposledního snímku Cesta draka z roku 1972 potkal rovnocenného soupeře. A Chuck Norris, jenž tento pátek zemřel ve věku 86 let, se tehdy poprvé představil filmovému publiku.
Oba byli hvězdami bojových umění. Mnohonásobný mistr karate Norris měl také černé pásky v korejském Tang Soo Do, brazilském ju-jitsu a judu. Poprvé a naposledy se tehdy představil jako padouch. Slavným se stal až mnohem později. Přesto šlo svým způsobem o jeho nejpamátnější roli.
Bruce Lee měl kolem sebe auru překračující status běžné filmové celebrity. Herec splýval se svými rolemi, byl jakousi až nadpozemskou bytostí, titánem bojových umění. A nyní proti němu stanul rovnocenný sok. Lesklému, hladkému tělu asijského šampiona se postavil americký protějšek vybavený chlapsky zarostlou hrudí a podobnou sestavou dovedností. Scéna, v níž mu Lee vyrve část chlupů z těla, se stala památnou.
Chuck Norris ovšem nebyl předurčen k tomu, aby hrál záporné postavy. Rodák ze státu Oklahoma a hlasitý stoupenec prezidenta Ronalda Reagana v následující dekádě ztělesnil prototyp amerického hrdiny, který definoval tamní akční kinematografii 80. let - se všemi jejími klady, a především nešvary.
„Kopance budou jenom létat a na konci se možná odehraje souboj století,“ avizovala anotace filmu Cesta draka, v němž se střetli Bruce Lee s Chuckem Norrisem.
Když se mu v roce 1985 po snímcích Nezvěstní v boji a Zákon mlčení dostalo i jistého uznání kritiky, měl za sebou pětačtyřicetiletý Norris devět let hraní ve filmech, které mu zajistily řadu fanoušků a honoráře okolo dvou milionů dolarů za jeden projekt. Ale najednou o něm začaly vycházet články v předních periodicích typu New York Times, v nichž byl tento mlčenlivý samotář beroucí spravedlnost do vlastních rukou přirovnáván k velikánům typu Clinta Eastwooda.
Názorově k němu měl nepochybně blízko, podobně jako k dalším hereckým hvězdám Johnu Wayneovi a Charlesi Bronsonovi. Ostatně k této mlčenlivé minimalistické herecké poloze ho nabádal sám Steve McQueen, který u Norrise trénoval bojová umění. A na oplátku mu dal pár cenných rad.
Chuck Norris zosobňoval béčkovou verzi málomluvných bojovníků za spravedlnost. Na jednu stranu byl vždycky trochu rebel, ať už jako svérázný texaský ranger ve snímku Osamělý vlk McQuade z roku 1983, který předznamenal jeho pozdější televizní slávu ze seriálu Walker, Texas Ranger, nebo později jako příslušník různých dalších vojenských a policejních složek.
Na stranu druhou vždy hrál extrémní patrioty. Jestliže je dnes snímek Rambo II brán jako příklad tehdejší americké filmové propagandy, Norris v roce jeho uvedení poznamenal, že oproti Rambovi neúčinkuje v tak protivládně založených filmech. Komentoval scénu, kde vrtulník na rozkaz z vyšších míst ponechá vojáky napospas svému osudu. To by Norris ve svých filmech nedopustil. Prý si nedovede představit pilota, jenž by se takto zachoval.
Právě snímky Chucka Norrise z první půlky 80. let výrazně přispěly k tomu, že na rozdíl od prvního Ramba – v jádru temného a kritického dramatu o válečných traumatech – bylo pokračování zcela jasným bojem amerického dobra proti zlu, jenž přichází z jiných koutů světa.
Norris likvidoval teroristy a nepřátelské živly všeho druhu. Některé oblíbené snímky s ním, jež u nás kolovaly na VHS kazetách, je už dnes obtížné sledovat, jakkoli patřil k hercům, na nichž vyrůstala generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků.
Když ve filmu Delta Force se svou speciální vojenskou jednotkou, za podpory Izraele a bez přílišného ohledu na rozkazy či diplomacii, Norris likviduje islámské fanatiky v Íránu či Bejrútu, nelze se zbavit poněkud hořkého uvědomění, že dnes zažíváme podobné válečné hurá podniky. A nejde přitom o béčkový akční film, v němž hrdina Norris jezdí na terénní motorce vybavené řadou raket a likviduje vše, co mu stojí v cestě.
Ve filmu Delta Force musí americké komando zachránit lidi unesené palestinskými teroristy z paluby izraelského letadla. Na fotografii je Chuck Norris jako Scott McCoy.
Norris přitom vždy byl hrdinou, s nímž se mohlo publikum ztotožnit. A ne testosteronový obr typu Arnolda Schwarzeneggera, jakkoli bylo vidět, že je ve formě a že ty hodiny tréninku denně nejsou žádná fáma. Vystačil si s proslulými rychlými kopy, těsnými džínami a šarmem chlapíka, který případné šrámy vyléčí plechovkou piva a jde do další pranice.
Paradoxně o publikum málem přišel kvůli jedinému úkroku stranou. Když v roce 1982 ztvárnil šerifa v hororu Tichá zuřivost, jeho fanoušky poněkud rozzuřil. Ne proto, že vzal roli v žánru tehdy populárního vyvražďovacího slasheru, jak se tomuto typu filmu říká, ale protože se dopustil smilstva. Tedy něčeho, co norrisovský hrdina nedělá. Na plátně mohl vyhladit půlku města, porušit všechny rozkazy, ale milostná scéna? To mu diváci jen tak odpustit nechtěli.
„Kdybych sbalil všechny, co mi chtějí nařezat, je půlka země za mřížema,“ pronesl v roli rangera McQuadea, jenž žije na svém ranči jen s vlkem a likviduje protivníky takřka nonstop.
O deset let později v podobné westernově laděné roli ze současné Ameriky - v seriálu Walker, Texas Ranger - stvrdil tento archetyp hrdiny, jehož eskapády jsou místy tak absurdní, že časem musely přesáhnout rozměr obrazovky či plátna.
Walker, Texas Ranger. Chuck Norris ve své nejznámější roli člena Texas Rangers Cordella Walkera ochraňuje Dallas a jeho okolí.
V posledních dvou dekádách pak byl Chuck Norris legendou i pro ty, kdo s ním neviděli snad jediný film. Vtipy o jeho činech popírajících logiku, fyziku i všechny ostatní vědní disciplíny stály u zrodu popularity internetových memů. A když se objevil v jedné ze svých posledních rolí ve snímku Expendables: Postradatelní 2, sám Sylvester Stallone ho vítal v partě vysloužilých akčních hrdinů jedním z těchto žertů. O kobře, která ho uštknula. A po pěti dnech v bolestech umřela.
Jako by se tím tento specifický hvězdný status Chucka Norrise uzavřel. A on se definitivně stal jednou ze svých postav. Přitom vtípky měly původ mnohem dávněji než v polovině nultých let, kdy se rozvíjel internet. Televizní moderátor Conan O'Brien ve své noční show v 90. letech pravidelně pouštěl některé bizarní úryvky ze seriálu Walker, Texas Ranger a žertoval na jeho účet.
Chuck Norris se nakonec díky internetu stal nesmrtelným. Což ostatně ukázal i způsob, jak se tento pátek informovalo o jeho úmrtí. Takřka nikdo se nevyhnul žertům na téma, že ani smrt nemůže být tomuto hrdinovi dostatečným protivníkem.
Tento typ humoru sice lavíruje na hranici zesměšňování a glorifikace, ale zrovna Norris z něj vždy vycházel spíše vítězně. O'Brienovy jízlivější komentáře ovšem upozorňovaly také na to, že hercovy postoje - nepříliš rozdílné od těch, které zastávaly jeho postavy - byly občas dost problematické.
Norris opakovaně vyjadřoval, a to i v pravidelných politických sloupcích, silně konzervativní názory. „Bůh a zbraně jsou tím, na čem byla naše země založená,“ psal například. V prvním volebním období hlasitě podporoval prezidenta Donalda Trumpa i některé budoucí členy jeho dnešní vlády. Vyjadřoval se proti tomu, aby mohli ve skautském hnutí působit gayové, zkrátka zůstal navždy názorově věrný svým poněkud pravěkým rolím.
Na jeho – jakkoli často toporné a dobově přemrštěné – snímky se dodnes dá dívat s úsměvem, pocitem provinilého potěšení a nostalgií, s jeho skutečnými názory už se dá ztotožnit obtížněji.
Chuck Norris se naposledy pokusí přesvědčit fanoušky, že memy o něm nelhaly, v chystané australské akční komedii Zombie Plane. V hlavní roli má likvidovat nemrtvé po boku rappera Vanilly Ice. Zní to skoro jako z jednoho z četných norrisovských vtipů. Ale je to tvrdá kinematografická realita.
