Článek
Základní premisa zní takhle: Letadlo s dívčím fotbalovým týmem ztroskotá v hlubokých tajemných lesích. Hráčky, které katastrofu přežijí, se spolu s trenérem a dvěma dospívajícími chlapci snaží čelit hladu, zvířatům, rozmarům počasí, a především zjišťují, že si se vším budou muset poradit samy.
Tato linka z minulosti (konkrétně z roku 1996 – což dodává seriálu milý devadesátkový retro nádech, se kterým slavily úspěch už třeba Stranger Things) se prolíná s linkou současnou, kdy sledujeme část hrdinek coby dospělé ženy.
Protagonistka Shauna je ženou v domácnosti, vychovávající dceru s manželem, s nímž kdysi chodila její nejlepší kamarádka a týmová kapitánka Jackie. Ambiciózní Taissa kandiduje na senátorku, průšvihářka Natalie má za sebou několik odvykaček a kontrolou posedlá Misty pracuje jako ošetřovatelka v zařízení pro seniory.
Všechny se snaží vést své životy a nevracet se k minulosti, ale ta se začne hlasitě ozývat, jakmile je začne kdosi vydírat a zároveň je zavražděn jeden z chlapců, který pád letadla přežil.
Yellowjackets se daří zábavně odpovídat tomu, čemu se u nás někdy štítivě říká „společenská poptávka“, ale ve skutečnosti nejde o nic jiného než otevřenost tématům a problémům, které se řeší kolem nás. Už nějakou dobu je totiž patrný trend brát ženy středního věku v dramatické tvorbě vážně – tedy jako skutečné osoby, a ne coby kulisu nebo pointu nepovedených, utahaných vtipů.
V Yellowjackets jsou právě dospělé hrdinky tím, co seriál odlišuje od jiných survival příběhů. Nezajímá nás totiž tolik, jak to s postavami dopadlo – to ostatně víme od prvních dílů. Skutečně důležité tady je, proč skončily zrovna takhle.
Daleko k ideálu
Shauna žije na první pohled život, kterému americké feministky šedesátých let minulého století říkaly „problém beze jména“: pečuje o muže, dceru a domácnost, ale zároveň je zřejmé, že jí nic z toho nepřináší potěšení ani naplnění a že se nijak nepřibližuje své „plné lidské identitě“.
Jenže zatímco ženy v amerických domácnostech šedesátých let o svých problémech nemluvily a byly přesvědčeny, že pokud je někde chyba, tak v nich, nebo v jejich manželství, Shauna rozhodně nepůsobí jako někdo, kdo je ve své roli lapený. Králíka, který jí chodí okusovat zahrádku, zabije a uvaří, necítí potřebu sdílet s manželem všechno ze svého života a o své jediné dceři říká, že ji „nemá zas tak ráda“.
Shauna je tedy hospodyňkou, ale zároveň někým mnohem nejednoznačnějším, temnějším – a zajímavějším.
Podobně Taissa sice naplňuje představu postavy, která žije v lesbickém vztahu a kariérně září, ale její podivné epizody během náměsíčnosti, na něž si po probuzení nepamatuje, nebo chladnokrevná zaťatost, s níž si jde za svým, dávají vědět, že nepůjde o plakátovou hrdinku. A pokračovat by šlo dál.
Právě zaměřením na hrdinky, které jsou různorodé, ale zároveň mají daleko k ideálu, dává seriál najevo, že mu nejde o to vykreslovat ženy pouze jako oběti patriarchátu, nebo snad ctihodné, nerealistické ikony. Důležité je, aby měly víc než jen jeden rozměr a nebyly jen nositelkami slaboučkých tezí. To, že si televizní producenti začínají tuhle nutnost čím dál víc uvědomovat, ovšem nelze přičítat na vrub jejich empatii. Vysvětlení je mnohem jednodušší a výnosnější: publikum takové příběhy prostě chce.
Tělesnost a Bechdel test
Když se seriál přesune do lesů, kam se dívčí tým zřítil, překvapí, kolik z takové situace dokážou tvůrci a tvůrkyně vytěžit. Směry, kam lze příběh posunout, jsou totiž celkem omezené; je jasné, že se bude řešit jídlo, počasí, část lidí bude chtít zůstat v bezpečí, část bude chtít vyrazit dál…
V Yellowjackets se navíc zohledňuje tělesnost dospívajících dívek. Jako naprosto samozřejmou věc tak vidíme, že hrdinky řeší menstruaci (showrunnerka Ashley Lyle v rozhovoru pro server Thrillist.com líčí, že scenáristky byly naprosto nadšené, když psaly právě tuhle epizodu), sex nebo vážná poranění. Často je nám připomínáno, že těla přeživších jsou mimořádně křehká a že stačí málo, aby zemřel někdo další.
O úspěchu seriálu Yellowjackets svědčí mimo jiné to, kolik fanouškovských teorií si zatím vysloužil. Showrunneři si nejsou jistí budoucím počtem sérií, ale o konci celého příběhu mají prý jasno. Úspěšná první série je příslibem, ale zároveň rizikem – seriál by totiž mohl skončit jako nekonečně nastavovaná kaše (podobně jako třeba Ztraceni, slavné dílo z přelomu milénia). Jen dostatečně pevně vystavěné – a zároveň otevřené – fikční světy mají schopnost nalákat své publikum dovnitř a přesvědčit ho, aby mu na postavách záleželo a přemýšlelo o nich ještě dlouho poté, co série skončí.
Yellowjackets tak částečně sytí hlad po seriálech o ženách, které jsou jednoduše živoucí – uvěřitelné, někdy protivné, někdy politováníhodné. Mohlo by se zdát, že takových děl je v poslední době přehršel, ale nenechte se zmást.
Možná jsme už slyšeli o tzv. Bechdel testu. Vychází z původně satirického vtipu Alison Bechdel, která ho uveřejnila v osmdesátých letech ve svých komiksových stripech Dykes to Watch Out For (česky vyšel jejich výběr v roce 2010 pod názvem Lesby k pohledání). Test zjišťuje, nakolik jsou v uměleckých dílech zastoupeny ženy. Aby dílo testem „prošlo“, je třeba zodpovědět kladně následující tři otázky: Jsou v díle alespoň dvě ženy? Mluví spolu? Mluví spolu o něčem jiném než o muži? Je až s podivem, kolik děl v testu pohoří. Bechdel test lze samozřejmě odmítnout, ale funguje jako zajímavé vodítko, kam se umění ve zobrazování žen (ne)posunulo. Yellowjackets testem bez problému projdou. A navíc jsou zábavné, napínavé a celé to drží překvapivě dobře pohromadě.
