„Jsme dobrý gang.“ Jak se čeští rockeři s nevhodným názvem vrátili na scénu

Česká kapela The Prostitutes hrála na křtu své nové desky tak hlasitě, že vyhodila proud. Zpěvák Adrian T. Bell se právě vrátil na pódium ve fosforeskujících zelených brýlích s růžovými obroučkami, jeho spoluhráč Martin Přikryl vytáhl ze stojanu ten večer už sedmou kytaru, když se uprostřed přídavku I Feel The Same Way Too sál ponořil do tmy. Skupina hrála dál.

„Vypadl proud,“ konstatoval po chvíli frontman, když světla stále nenaskočila. Následně požádal publikum, aby zapnulo baterky v mobilních telefonech. Více než čtyři stovky lidí na palubě lodi Cargo Gallery, kotvící na smíchovské náplavce v Praze, tak muzikantům na závěr středečního koncertu posvítily.

„Přísahám, že to nebylo sehrané. Nevěděl jsem, co se děje,“ směje se druhý den Přikryl na dotaz, jak je možné, že muziku bylo dál slyšet. „Celá loď zhasla, jediný zvuk jel celou dobu na agregát. Zažil jsem takovou situaci poprvé v životě,“ dodává.

Byla to hezká tečka za jedním návratem. Výrazná kapela pražské klubové scény, která mísí anglicky zpívaný kytarový rock s elektronikou, obnovila činnost po sedmileté pauze. Začátkem roku vyprodala pražskou Roxy, v létě hrála na několika festivalech včetně královéhradeckého Rock for People a nyní vydala album nazvané Inevitably Delayed. Naživo ho představí ještě nadcházející týden v Plzni, Brně a Havířově.

O jiné skupině by se dalo říct, že se při výpadku proudu vrátila ke svým punkovým začátkům. The Prostitutes ale nikdy nebyli punk. „Tehdy jsem asi měsíc bydlel v Londýně, kde jsem dokončoval reklamní spot, rozhodl jsem se koupit si pořádnou elektrickou kytaru a na pokoji v hotelu jsem složil naši první píseň,“ vzpomíná Martin Přikryl, jak roku 2004 začínali.

Byli sice amatéři, s bratrem Lukášem, dodnes bubeníkem The Prostitutes, ale odmalička hráli v několika skupinách. Protože první koncert The Prostitutes uspořádali v Rock Café u příležitosti výročí úmrtí zpěváka Iana Curtise, získali nálepku „čeští Joy Division“. Jiná, „rockeři z reklamky“, odkazovala k civilnímu zaměstnání hned čtyř členů včetně Přikryla.

„Nejvíc jsme se ale odlišovali tím, že už nám bylo třicet. Lidi se na nás dívali trochu jako na blázny, jestli na to nejsme staří. My ale zase tušili, co obnáší provoz kapely nebo že bez alba se daleko nedostaneme. Díky tomu jsme se rychle stali relativně známí,“ líčí kytarista dobu, kdy první skladby zveřejňovali na serveru MySpace, psalo se o nich v hudebních časopisech a jejich videoklipy hrála hudební televize. Na křtu tento týden uvádějí z tehdejší éry syrovější, skoro punkrockové skladby She’s a Prostitute nebo Sunshine.

Na zdejší poměry měli The Prostitutes nadstandardní zvuk a především opravdu britského frontmana Adriana T. Bella, čímž se odlišovali od českých indie-rockových formací jako Roe-Deer, Southpaw nebo Sunshine. Ani jedna už dnes neexistuje.

The Prostitutes několik let plnili kluby, hráli také v Německu nebo ve Velké Británii, natočili desky produkované Dušanem Neuwerthem či Martinem Gloverem ze skupiny Killing Joke. Na opravdový průnik do světa to ale nestačilo. „Když jsme začínali, já vychovával dvě malé děti, stejně jako klávesista Martin Převrátil. Adrianovi se narodilo už třetí dítě. Nepřipadalo v úvahu, abychom na šest měsíců vyrazili v dodávce na turné po Evropě,“ vysvětluje Přikryl.

Nepomohl ani rozmach sociálních sítí, jejichž algoritmy vyhodnotily název The Prostitutes jako vulgární a dodnes kvůli tomu omezují dosah jejich příspěvků. Když byli muzikanti před lety na námluvách s hudebním managementem v Londýně, agentka jim doporučila se přejmenovat na The Pros. Odmítli.

Z dob, kdy koncertovali nejintenzivněji, má Přikryl smíšené dojmy. „Hodně mě to bavilo i ničilo. Když jste šest dnů z týdne pryč, vybere si to svou daň. V jednu chvíli jsem úplně nevěděl, kde mám domov,“ přiznává kytarista. Obtížné balancování mezi hudebním a osobním životem, pozvolná únava a celková ztráta inspirace nakonec vedly k rozpadu The Prostitutes v roce 2017. A ten zase otevřel prostor k tomu, že se muzikantům po čase začalo stýskat.

Klávesista nedávno v rádiu Expres FM líčil, jak si jednou za čas doma otevřel lahev vína, pouštěl si staré desky a vzpomínal. „Já nejdřív pociťoval úlevu. Ale když jsem se trochu opil, taky to ve mně probouzelo takovou hlubokou melancholii. Ano, chybělo mi to. Ten pocit, že když jsme v kapele, tak se to celé nějak naplňuje,“ popisuje Přikryl, co vedlo k nynějšímu návratu.

Euforie ze znovushledání je patrná i na koncertu v Cargo Gallery. Velká loď na smíchovské náplavce se zataženými závěsy na oknech vítá návštěvníky u vstupního mola nápisem „vyprodáno“ a červeným logem The Prostitutes v podobě jednorožce vyříznutého z plexiskla.

Uvnitř posluchači rychle zaplní sál s vysokým stropem a dřevěnou podlahou. Lidé v prvních řadách obestoupí vyvýšené pódium s malým můstkem, na který zpěvák Bell několikrát za večer vykročí. Kontakt s fanoušky si zjevně užívá. „Tohle je nejlepší kapela, ve které jsem kdy byl,“ uvádí skladbu Walking With Giants.

Frontman z anglického Newcastlu s charismatickým, spíše nepěveckým barytonem Bell ještě začátkem roku v Roxy občas bral do ruky elektrickou kytaru. Nyní se soustředí pouze na zpěv.

V šestičlenné sestavě došlo ke změně: dosavadní basista Jan Vegy Táborský přepustil post Ladislavu Tobiáškovi a sám se chopil druhé kytary. Muzikant s potetovanýma rukama, který na pódium přichází v klobouku, celý večer v Cargo Gallery užívá černou kytaru Fender Telecaster Deluxe.

„Adrian už nechtěl hrát na kytaru a Vegyho nebavila basa, takže se to hezky potkalo. Museli jsme si rozhodit party a přearanžovat repertoár, ale myslím, že si to sedlo. Ve starších věcech hraju já něco, co bychom mohli nazvat lead guitar, a Vegy spíš doprovod, v těch novějších se doplňujeme,“ shrnuje Martin Přikryl, jak si rozdělili role. K odlišení zvuků jejich kytar přispívá i to, že každý má jinou aparaturu.

Přikryl, s řetězem na krku a kapesníkem u pasu, celý večer střídá kytary. Ze stojanu postupně vytahuje nástroje značky Fender, Gibson i Rickenbacker, na který hraje třeba skladbu No Surprise. „Tři důvody, proč jsem si koupil Rickenbackera. The Beatles, Johnny Marr a Paul Weller,“ vyjmenovává favority ze svého dospívání.

S tímto typem kytary má spojenou i historku. Roku 2007 na koncertu v Paláci Akropolis udělal rockerské gesto a vyhodil nástroj do vzduchu, jenže omylem přišlápl kabel. „Podcenil jsem to. Drahý Rickenbacker koupený v Londýně spadl na zem a úplně se rozflákal. Oprava trvala rok,“ směje se Přikryl.

Kytary na koncertech mění hlavně kvůli show. „Je to obdoba toho, když se zpěváci převlékají. Ale samozřejmě jsou nástroje, na které se něco hraje snáze. Jedny mají rockovější, hlasitější snímače, další lepší vibrato,“ zmiňuje takzvanou vibrapáku, kterou zapojuje třeba v novém songu Psychosis. Přikryl hodně užívá i kytarové pedály jako overdrive, delay, fuzz nebo ve starší písni Sunshine efekt chorus.

Na pražském křtu zařazují mezi šestnáctku skladeb také šest z nové desky, na které rockový základ The Prostitutes někdy označovaný nálepkami jako post-punk výrazně doplňuje elektronika. Naživo ji obstarává Převrátil se dvěma syntezátory Prophet, i když třeba taneční beat v kompozici We Are Not Alone pouští bubeník Lukáš Přikryl z takzvaného samplovacího padu.

Právě vydanou desku produkoval Matěj Belko, současný člen Tata Bojs a někdejší spoluhráč Davida Kollera. „Je to ohromně talentovaný a zkušený multiinstrumentalista, který navíc funguje jako takový generátor nápadů. Strašně mě bavilo si s ním ty skladby pinkat. Dopředu si naposlouchal naše starší alba, takže věděl, na co navazovat,“ pochvaluje si Martin Přikryl.

Ani nové písně The Prostitutes nejsou harmonicky složité, například singl Breaking The Light of Day, ke kterému natočili videoklip v bývalém cukrovaru v Toušeni za Prahou, stojí jen na třech akordech. Namísto složitých riffů či virtuózních sól kapela upřednostňuje práci s energií nebo vrstvení zvuku jako v temných, pozvolna gradujících skladbách Inevitably Delayed a Karma Police.

U tohoto songu je podobnost se stejnojmenným hitem britských Radiohead náhodná. „Adrian mi vysvětlil, že to je anglický idiom pro situaci, kdy se vám někdo plete do života,“ objasňuje Přikryl. Není to poprvé, kdy si vypůjčili zavedený název. Také na smíchovské lodi hrají Space Oddity, což je pro změnu jejich pocta stejnojmenné písni Davida Bowieho.

Martin Přikryl se stále raduje z návratu na pódia. Ví, že nejtěžší bude atmosféru udržet v dalších letech. „Pravidelně hrajeme a zkoušíme, ale není snadné to naplánovat. Brácha bydlí z půlky na Moravě, takže na zkoušky jezdí ze Šumperka a pak zase zpátky,“ zmiňuje bubeníka.

Každý je v jiné situaci. Bell se živí malováním a učením, Převrátil sociologií, basista Tobiášek čalounictvím, bubeník Přikryl ve zdravotnictví a kytarista Táborský jako zvukař. V původním oboru marketingu zůstal pouze Martin Přikryl, který je nyní majitelem a kreativním ředitelem agentury Werk.camp. Dostal zakázky od firem jako Air Bank či Home Credit, také ale pracoval na volebních kampaních prezidenta Petra Pavla či naposledy České pirátské strany před sněmovními volbami.

„Kytary mám všude. V práci, doma u postele, v obýváku, kuchyni. Kdykoliv jdu kolem, tak na to sáhnu,“ přiznává majitel více než čtyř desítek nástrojů a provozovatel dvou nahrávacích studií. Jedno si postavil ve Vršovicích, druhé v Holešovicích.

Kromě produkování desek Přikryl skládá hudbu pro film, v roce 2011 byl nominován na Českého lva za soundtrack k dramatu Poupata. A také režíruje reklamy s Michalem Nohejlem, autorem snímku Okupace. Kalendář má tak podle svých slov plný od rána do večera. „V podstatě pracuji sedm dní v týdnu, takže se teď snažím, aby The Prostitutes zapadli do složité mozaiky mého života a nic z ní nevypadlo. Udržet tu kapelu bude výzva. Ale cítím z toho návratu takovou radost, že tomu věřím. Jsme teď fakt dobrý gang,“ uzavírá Martin Přikryl.