Večírek skončil. Yung Lean vyměnil drogový rap za upřímnost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Večírek oficiálně skončil,“ prohlašuje rapper Yung Lean na virálním videu z poloviny února. Zveřejnil ho kanál Subway Takes, kde lidé v newyorském metru sdílejí své názory na všechno - od toho, že spát v sexy prádle není zdravé, až po přesvědčení, že bychom měli romantizovat obyčejný život. Jako si to přeje Yung Lean.

„To, že si najdete kluka nebo holku a usadíte se, by zase mělo být cool,“ pokračuje umělec s civilním jménem Jonatan Leandoer Håstad, kterého v šestnácti letech katapuloval ke slávě jediný videoklip. O dvanáct let později má za sebou nespočet hitů, úspěšných alb i vyprodaných koncertů, včetně dvou pražských. A také pobyt v léčebně, psychózy vyvolané drogami, diagnózu bipolární poruchy či zkušenost se smrtí blízkého přítele. Když na konci krátkého rozhovoru z newyorské podzemky přizná, že je 366 dní střízlivý, s úlevou se rozesměje.

Leanova nová deska Jonatan zvukem nemůže být vzdálenější od rapových hitů z počátků kariéry. Zní jako smíření se s tím, kdo se skrýval za maskou uměleckého pseudonymu. Leandoer, který 9. listopadu vystoupí v pražském Foru Karlín, se definitivně osvobodil. Nesvazuje ho závislost na psychotropních látkách ani žánrová pravidla a očekávání.

„Kdo je ku*va tenhle kluk?“ ptal se novinář magazínu Vice, když internet pohltila senzace jménem Gingseng Strip 2002. Videoklip, ve kterém šestnáctiletý Švéd s rybářským kloboučkem rapoval o prostitutce s vizáží Zooey Deschanel, nápoji Arizona Ice Tea, Zmijozelu z Harryho Pottera a morfiu, působil na kritiky jako parodie. Fanoušci ale měli hned jasno. Lean a jeho kolektiv hudebních bratrů, kteří si říkali Sad Boys, trefil duch doby.

„Každý den mi zachraňuje život,“ tvrdila jedna jeho fanynka v celovečerním dokumentu In My Head z roku 2021. Patřila k početné skupině lidí, kteří ve skladbách švédského rappera slyšeli smutný podtón. Yung Lean reprezentoval generaci, jež hltavě nasávala všechny druhy kultury a nazpět vyplivovala memy plné ironie i mladické osamělosti. Fakt, že se z obyčejného kluka z předměstí Stockholmu stala instantní senzace, pak jen umocnil mýtus, že v éře internetu je možné všechno.

Smutek a tíživost se do Yung Leanovy hudby definitivně propsaly v roce 2015. Jeho život se s rychle nabitou slávou proměnil v dlouhý drogový večírek, který vyústil v tragédii. Osmnáctiletý Lean zrovna připravoval album Warlord v americkém Miami, když pod vlivem drog propadl psychóze a musel být hospitalizován. Jeho kamarád a mentor Barron Machat, majitel vydavatelství Hippos In Tanks, mezitím zemřel při autonehodě, údajně když Leanovi do nemocnice vezl harddisky s nahrávkami – nebo alespoň tak události popsal magazín The Fader. V rychlosti přes 120 kilometrů v hodině narazil do sloupu. Řídil pod vlivem xanaxu.

„Chci vědět, jaký je dojezd po životním tripu,“ zpívá Yung Lean, teď osmadvacetiletý, ve skladbě Swan Song z aktuální desky Jonatan. Jeho disociativní rapová flow z počátků kariéry je dávno pryč, stejně jako verše, ve kterých se drogy míchaly podobně nahodile jako popkulturní odkazy. Místo nich teď Leandoer v hudbě hledá co možná nejupřímnější tvar.

Cestu k autenticitě nastoupil v duchu své generace dost ironicky: vytvořením uměleckého alter ega, které bylo zároveň jeho civilním jménem. Jonatan Leandoer 96 - původně s číslem 127 - vyměnil temné trapové beaty za akustickou kytaru a písně, které zněly, jako by vznikly během jediného nahrávání. Slyšet v nich byl bezprostřední smutek, ale také úleva z nově nabyté kreativní svobody.

V dokumentu In My Head, popisujícím jeho cestu ke slávě i vypořádání se s tragédií, mluví švédský umělec o tom, že k Yung Leanovi dřív utíkal před nudnou realitou. Jak dospíval, stával se naopak jeho každodenní život čím dál důležitějším zdrojem inspirace. Hranice mezi Leandoerem a Leanem začaly postupně mizet.

Paralelně vydávané desky obou pseudonymů, které mladý Švéd chrlil se záviděníhodnou frekvencí, se navzájem ovlivňovaly. Zádumčivá nálada civilnějšího alter ega se přenesla do hudby Yung Leana a naopak, Jonatan Leandoer 96 nasával energii a sebevědomí své slavnější rapové verze.

Že umí z pomalých, instrumentálně laděných skladeb udělat hity, dokázal několikrát - nejvýrazněji v Red Bottom Sky a Agony z desky Stranger, vydané roku 2017. Aktuální Jonatan ale působí jako album, na kterém obě Leandorovy umělecké cesty definitivně srostly v jednu. Jako by konečně našel způsob, kterak propojit vlivy neslučitelných vzorů, jakými jsou rapper Gucci Mane a rocker Bruce Springsteen, o nichž nedávno mluvil v rozhovoru pro hudební server Pitchfork.

Album otevírá výkřik. „Jonatane!“ volá klukovský hlas, který jako by měl dospělého Leandoera probouzet z letargie. Neustále mu připomínat, jaké lekce mu život udělil, a že není radno před nimi zavírat oči. Stejný výkřik desku uzavírá, jako by tvaroval modlitbu. Podobnou symboliku využívala i předchozí položka v Leanově diskografii, loňské Psykos, které natočil se svým dlouholetým spolupracovníkem a nejlepším kamarádem Bladeem – to on mu v Miami volal záchranku, do Prahy přijede jen o měsíc později. Oba rappeři se tu vydali postpunkovým směrem a objevili úplně novou úroveň temnoty, jež dokáže léčit.

Jonatan zní rozmanitěji a vzletněji než Psykos. V tracklistu nové desky vedle sebe stojí vokálním modulátorem prohnaná odrhovačka Forever Yung, popový love song I’m Your Dirt, I’m Your Love i rocková balada, ve které Leandoer chraplavě zpívá o svobodě divokých koní. V textech se vyznává z oddané lásky, nebo se vrací k vlastnímu problematickému dospívání. „Byl jsem tak chladný ke všem, kdo mě milovali,“ zpívá, nebo spíš mumlá kolísavým falzetem ve skladbě Teenage Symphonies 4 God, nejvýraznější připomínce svého písničkářského alter ega, u kterého autenticita vždy vyhrávala nad čistou intonací.

Track Changes, možná ze všech nejrapovější, má člověk chuť deklamovat nahlas: „Sežeň prachy, nebo umři.“ Skladba Babyface Maniacs pak působí jako dokonalá souhra všech Leanových inspirací. Tady se v hudebníkově diskografii zrodil nový druh, život mu dávají orchestrální aranžmá i mužský mnohohlas opakující výkřiky o zběsilém útěku za absolutní svobodou, kterou dožene jedině smrt.

Album Jonatan kombinuje melodrama a coolness, upřímnost i neumětelství. Jeho uvolněné frázování a falešný zpěv dřív symbolizoval odtažitost, s čím dál zranitelnějšími texty ale navozuje paradoxně spíš intimitu a bezprostřednost.

S novinkou možná ožijí diskuze, zda je Lean opravdový umělec, nebo jen ňouma, kterému algoritmy na sítích uštědřily nepochopitelně velký dosah. Debaty nad jeho odkazem ostatně nikdy tak docela neutichly. Jonatan je bez diskuze dílem někoho s výjimečným charismatem - jednou z mála věcí, kterou si na novinku přinesl z rapu. Právě díky kouzlu osobnosti může osmadvacetiletý Švéd experimentovat s hudebními formami a dál se vzdalovat žánru, který mu kdysi přinesl hvězdný status.

Jenže sláva byla pro Yung Leana odjakživa nejednoznačná záležitost. Setkal se s ní nepřipravený a zatímco mu kritici předpovídali rychlý sešup zpět do zapomnění, přivedla ho na pokraj tragédie.

Rapper v rybářském kloboučku mohl minulou dekádu skončit stejně tragicky jako předčasně zesnulí vrstevníci Lil Peep nebo Mac Miller. Z Yung Leana se namísto toho stal houževnatý umělec, který ze svého vysmívaného internetového původu udělal přednost a ví, že si může dovolit rezignovat na očekávání. Za sebou má armádu fanoušků, která se dál srocuje na diskuzních fórech a pečlivě buduje jeho kult. Jestli dřív posluchači tvrdili, že jim Leandoerova hudba zachránila život, nepochybně to bude platit i pro její autentičtější, zranitelnější verzi.

I proto teď Yung Lean může vyhlásit konec večírku. Až bude na podzim ve Foru Karlín neohrabaně deklamovat, že byl příliš chladný ke všem, kdo ho měli rádi, dav se semkne stejně jako za časů Gingseng Strip 2002.