Lidé s protilátkami proti covidu jsou zbytečně diskriminovaní, říká vědkyně

Lidé s protilátkami jsou podle některých expertů před infekcí chránění minimálně stejně jako po očkování. Nastavený systém jim však upírá práva. Opakovaně se nad tím pozastavil také Nejvyšší správní soud, který se ohradil proti postupu ministerstva.

Za uznávání protilátek se v aktuálním stanovisku postavila Česká společnost alergologie a klinické imunologie. „Se stanoviskem společnosti plně souhlasím. Uznávání dává smysl,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy vědkyně Irena Koutná. Vede laboratorní tým brněnského Centra buněčného a tkáňového inženýrství Fakultní nemocnice u svaté Anny.

Třeba náměstkyně Martina Koziar Vašáková uznávání protilátek dokonce označila za nesmysl, protože nikdo na světě zatím neví, jaké množství protilátek stačí na dostatečnou ochranu proti viru. Proč to vnímáte jinak?

Tato otázka má dvě roviny. Jedna řeší, jaká hladina protilátek stačí k ochraně před virem. Je pravda, že aktuálně ve vysoce renomovaných amerických časopisech, jako je Nature, vyšly studie, které se snaží tuto hodnotu uchopit a standardizovat. Na tuto otázku skutečně odpoví čas a empirické zkušenosti – jak se bude vyvíjet nemocnost populace. Pak budeme mít populaci s danou hladinou protilátek a imunitních buněk v krvi a na základě toho, jak se u nich projeví nemoc a jak vážný bude mít průběh, lze napsat, jaká hladina je s jistotou protektivní.

Ale nyní je spíše důležitá druhá rovina. Nastavenými opatřeními vymezujeme populaci, která se s nemocí nějakým způsobem potkala a má jistou a často kvalitní míru ochrany. To je neoddiskutovatelné. U každého je průběh nemoci jiný. A pokud tedy chceme určit skupinu lidí, která je do jisté míry chráněná, to znamená, že má snížené riziko vážného průběhu hospitalizace, máme protilátky uznávat, protože to zrovnoprávňuje jednotlivé skupiny lidí. I když očkujete, nemáte stoprocentní jistotu, že člověk neonemocní. Jak u lidí s protilátkami, tak u očkovaných nemůžete stoprocentně říct, že se nikdy nenakazí. Otázka protilátek je tedy dostatečná argumentace, proč lze uvažovat o člověku s protilátkami jako o „méně“ rizikové skupině a mělo by být jedno, jakou cestou protilátky získal.

Proč se tedy odborníci v Česku, ale ani ve světě neshodují?

Nechci znít nepřátelsky, ale lidé, kteří tomu rozumí, v žádném případě informaci o protilátkách nezpochybňují. Za mě to vnímám spíš jako postoj, který usnadňuje těm, co mají rozhodovat, život. Museli by totiž nastavit parametry, zajistit jednotný přístup laboratoří a tak dále. To jsou jejich argumenty. A přitom je to za mě tak snadné. Imunologická a alergologická odborná společnost již toto odpracovala, stačí jen spolupracovat. Imunologie od počátku pracuje s hladinou protilátek. Takže abych to shrnula, nemám odpověď, proč se u tohoto onemocnění na protilátky přistoupit nechce, když i očkováním nám jde o to, abychom měli protilátky. Neuznávání protilátek rozhodně nemá žádné medicínské opodstatnění.

Od paní náměstkyně Vašákové také zaznělo, že za požadavky uznávání protilátek se schovává byznys laboratoří. Co vy na to?

Přijde mně to jako nemorální tvrzení. Spousta lidí chce vědět, zda jsou chránění, a rádi si zaplatí čtyři sta nebo pět set korun. A pro společnost je to pozitivní, protože tito lidé přistupují ke svému zdraví zodpovědně a přemýšlí. A to je přece velice důležité, mít společnost informovaných lidí, kteří, když jde to tuhého, umí za sebe smysluplně rozhodovat. Za inteligentní a informovanou společnost bychom měli být vděčni a bojovat za ni. Nebo to nechceme?

Ve svých vyjádřeních se opíráte o výzkum, v němž pokračujete s kolegy z Centra buněčného a tkáňového inženýrství. Můžete studii popsat?

Začlenili jsme do ní lékaře, zdravotní sestry, laboranty z nemocnic. Máme v ní asi 140 dobrovolníků. Odebrali jsme jim vzorky před očkováním, po první dávce, po druhé dávce a nyní půl roku po její aplikaci.

A co jste zatím zjistili?

Nestanovujeme hladinu protilátek, u dobrovolníků stanovujeme paměťovou stopu z pohledu buněčné imunity. Jsou to buňky, které ve vašem těle dlouhodobě zůstávají, i na rozdíl od protilátek, které mohou u někoho poměrně rychle vyprchávat z krve. Při výzkumu sledujeme buňky cirkulující v krevním oběhu, které při opětovném setkání s infekcí zabezpečují urychlenou reakci imunitního systému a aktivaci buněk, které jsou schopné produkovat protilátky.

Jaká jsou tedy prozatímní zjištění?

Bohužel, sice ne u všech, ale často vidíme, že už po šesti měsících od očkování počet cirkulujících buněk výrazně klesá. Je to však i v souladu s hodnocením firmy Pfizer a BioNTech, která bude chtít na základě toho přeočkovávat třetí, možná čtvrtou dávkou, právě lidi, kteří již nevykazují ochranu. Bohužel vidí, že vakcína nemá na paměťovou imunitu až tak kýžený efekt, jak se očekávalo. Ale tím nelze říct, že žádný efekt nemá. Je nutné si uvědomit, že tento druh očkování je úplně nový a informace, které shromažďujeme, jsou velice důležité, abychom tuto nyní experimentální vakcinaci mohli smysluplně uchopit a poučit se z ní a posunout poznatky opět dopředu.

Vyplývá vám z toho, že je nákazou lepší si projít?

Lidé, kteří si onemocněním prošli, i po půlroce měli signifikantně vyšší hladinu paměťových buněk než očkovaní. Ale samozřejmě ne všichni. Nicméně lze systémově říct, že lidé po prodělání nemoci – tedy ti, kteří mají zaktivovány paměťové složky imunity a protilátky – mají komplexní imunitu a jak ukazují i data z celého světa, je jejich imunita robustnější i ve vztahu k mutacím. O tom není diskuze, je to fakt.

Takže i to je pro vás argument na uznávání protilátek?

Přesně tak. Lidé s protilátkami jsou v nastaveném systému zbytečně diskriminovaní. Ať máte jakoukoli hladinu protilátek, v těle musel proběhnout celý proces. Organismus si pro zvládnutí infekce nejdřív vybuduje armádu T-lymfocytů, ty pak aktivují B-lymfocyty, které následně produkují protilátky. Jakákoli pozitivní hladina protilátek, která je dnes jasně v mezinárodních jednotkách vymezená a standardizovaná, svědčí o prodělané infekci. Takoví lidé mají být, co se týče režimu ve společnosti, daní na roveň naočkovaných.

Nicméně ohledně očkování máme minimum zaznamenaných vedlejších účinků, nehrozí větší nebezpečí. Není přece jen jistější očkovat i lidi po prodělané nemoci?

Za mě platí stále stejné stanovisko. Člověk s protilátkami je jasný důkaz, že onemocnění prodělal. Tady není žádné: možná. Je to ano, nebo ne. Platí to pro všechny nemoci. Třeba management očkování proti tetanu je na základě protilátek nastavený až na patnáct let, i když se dřív tvrdilo, že vydrží jen deset let. Za mě je současný postoj nelogický. Nevychází z kazuistiky očkování a moderní medicíny posledních padesáti let.

Z toho, co říkáte o očkování, budou tedy lidé potřebovat třetí dávku?

Dneska vidíme, že vakcinace na delta mutaci až tolik nezabírá. Nefunguje v plném rozsahu, jak se předpokládalo. Pfizer už zveřejnil, že pracuje na novém typu vakcíny, která obsahuje trochu jinou sekvenci mRNA, aby pokryla širší spektrum mutací.

Musíme si uvědomit, že celou populaci očkujeme těmito vakcínami jen necelý rok. Stále experimentujeme. Komplexní pohled i s odpovědí na otázku, zda je užitečná třetí dávka, dostaneme později. Platí to i u starších lidí. U mnohých z nich imunitní systém na očkovací látku nezareaguje správně, tak jak by nezareagoval ani na tu nemoc. Jde to ruku v ruce.

Říct stoprocentně, že se musí přeočkovat, vyžaduje odvahu. Jestli starším lidem třetí dávka pomůže, je to v pořádku. Taky se ale může stát, že opět plně nezareagují. Možná přijde čtvrtá dávka. Nikdo neví, jak se to vyvine. U starších rizikových skupin obyvatelstva benefity očkování převažují, u mladých a dětí pořád nabádám ke zdrženlivosti, dokud nebudou řádně ukončeny klinické studie a dokud opravdu nevíme, zda benefity převažují rizika. Pokud však mají i starší a rizikoví lidé protilátky, opět nevidím důvod je očkovat.

Podle aktuálních výsledků studie vašich kolegů z přírodovědného centra Recetox Masarykovy univerzity měla v březnu až polovina populace vytvořené protilátky. Když si vezmeme, že máme téměř šest milionů naočkovaných lidí, co to vypovídá o kolektivní imunitě?

Je to určitě pozitivní zpráva směrem k podzimu. Nicméně co si budeme namlouvat. SARS-COV-2 je respirační virus. Nemůžeme jej porovnávat třeba s virem neštovic, který nemutuje, a tedy pokud populaci proočkujete, kolektivní imunita zůstane zachovaná.

Bohužel respirační viry mají velkou schopnost mutovat. Kdyby si nyní 80 procent národa prošlo mutací delta, skutečně získáme kolektivní imunitu. Bohužel přijde-li nová mutace, byť jste si nemocí prošli, pro tělo to může být jako setkání s jinou nemocí.

Tělo se umí bránit podle toho, jak moc virus zmutoval. Představte si naši imunitu jako systém klíčů a zámků. Klíč viru musí zapadnout do zámku protilátek a buněk v těle, které ho rozpoznávají. Ale ne každý klíč otevře každé dveře. Můžeme být všichni očkovaní, ale přijde mutace, při které klíč do zámku nezapadne a tělo musí opět zapnout a vypracovat nový „zámkový systém“.

Získat kolektivní imunitu pro takto mutující respirační onemocnění: za mě pořád otázka, na kterou nelze jasně odpovědět ano, či ne.

Lze tedy alespoň říct, že pokud si člověk covidem prošel, nelze jej podruhé chytit v tak závažné formě?

Pokud si člověk nemocí prošel, má jednu nespornou výhodu. Máte i protilátky proti jiným proteinům, které virus obsahuje. A jak se dneska ukazuje, ty ostatní proteiny nemají takovou mutační schopnost. V naší studii, kterou jsme už vydali, jsme prokázali, že lidé po covidu mají spektrum paměťových buněk i proti jiným částem viru než jen proti spikovému proteinu, na který se zaměřily vakcíny.

Je tak solidní šance, že u člověka po nemoci imunitní systém zareaguje i proti jiným částem viru a poskytne tělu čas, aby si vytvořilo nové protilátky i proti tomu spikovému – zmutovanému proteinu. Nemělo by tudíž dojít k takovému poškození organismu. Ale nelze říci, že se nenakazíte znovu. Tady je velice důležité lidem opakovat, že jedinou ochranou je zdravé tělo a zdravý duch. Už se asi opakuji, ale každý musí začít sám u sebe a uvědomit si, že jeho zdraví je jeho povinnost, pokud chce žít kvalitní život. Medicína nám může velice pomáhat, ale pokud nebudeme budovat svůj zdravý imunitní systém, sportovat, zdravě jíst a udržovat si rozumnou fyzickou kondici, tak nás nezachrání.

Viry a bakterie jsou naším přirozeným nepřítelem. Tak jak v přírodě lev uloví nemocnou a slabou antilopu, tak virus uloví a udolá slabého člověka. To je příroda.

Jak tedy vidíte další vývoj epidemie?

Nerada bych věštila z křišťálové koule. Je tu šance, že virus zeslábne a mutace budou čím dál méně škodlivé a postupně vymizí. Může však přijít i agresivnější mutace, ale opravdu je těžké to odhadnout.