Hlavní obsah

Lidí bez domova přibývá. A bude hůř, varují odborníci

Foto: Jan Mihaliček

Nejčastěji jsou lidé bez domova ve věku 31–60 let. Ilustrační fotografie.

Reklama

24. 2. 10:28

Lidí bez domova přibývá, problémy na pracovním trhu i vysoká cena nemovitostí mohou situaci ještě zhoršit. Na druhou stranu, pandemie v Češích probudila touhu těm méně šťastným pomáhat.

Článek

Přes den se může zdát, že přichází jaro, noci jsou však i nadále mrazivé. Nejlépe to vědí lidé bez domova, kteří se v těchto podmínkách pravidelně ukládají ke spánku. A jejich počet v Česku kvůli pandemii roste.

„Obecně ano, ale nedá se říci, že by se jednalo o nějaký markantní nárůst stovek lidí v každém městě. Současný nárůst souvisí spíše s tím, že někteří lidé ztratili třeba dočasnou práci nebo dočasnou práci s ubytováním,“ vysvětluje vliv koronaviru národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa. „Větší riziko vidíme v tom, že se zvyšuje tzv. skrytá chudoba. Jsou tu lidé, kteří zatím ještě žijí v bytech, ale jsou bez výdělku.“

Hlas z ulice:

„… takže jako to je různé, třeba jak byl teď ten koronavirus, tak prostě x lidí přišlo zase o práci. Já jako kuchař jsem v té době jako taky nemohl sehnat práci, takže jsem dělal jakoby dělníka.“

Je proto přesvědčen, že nárůst může v dalších měsících i letech pokračovat. Až se naplno projeví ekonomické dopady pandemie, lidé nebudou mít dostatečné finanční prostředky, aby si udrželi nájemní bydlení. „Toto riziko před námi je a určitě není zanedbatelné,“ varuje Krupa.

Hlas z ulice:

„Strach. Strach, strach, strach, strach… Člověk žije ve strachu. Žádná střecha nad hlavou, nic, venku pospávat, to a to, v tomhle je člověk ve strachu, člověk spí, nespí, a to je… jak vám to mám říct, není to bezpečné, no, je to špatné, je to… jak kdyby člověk nebyl, někdy mám taky pocit, jak kdybych nebyl, neexistoval a… cítím úplně na té, no špatně, no. To není jako žít, dojít si domů, udělat si to a to a to, lehnout si a tak, ale tak…Chodí, všelijací, všelijací lidé chodí, rozumíte, okolo vás, jak spíte, to a to všecko. Feťáci a bezdomovci a všelijací lidé, to nejsou ani… všelijací lidé, no. Nevíte, co vám kdo, co může udělat, to a to všecko…“

Z výsledků Sčítání osob bez domova v České republice, které naposledy v dubnu roku 2019 provedl Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, vyplývá, že se v Česku nachází přibližně 23 800 osob, které přespávají venku, v noclehárnách, v azylových domech, domech na půl cesty nebo v zařízeních určených pro ubytování osob bez domova.

Skutečný počet lidí bez domova může být násobně vyšší

Sami badatelé přitom upozorňují, že číslo zdaleka není finální: „Výsledný údaj však rozhodně nelze považovat za celkový počet osob bez domova v ČR. Do kategorie osob bez bytu spadají pravděpodobně další desítky tisíc osob, které svou nepříznivou situaci řeší například pobytem v komerčních ubytovnách a které tento výzkum tudíž vůbec nepostihuje,“ píšou v závěrečné zprávě.

To potvrzuje i Krupa. „Náš kvalifikovaný odhad je mnohem vyšší, pohybuje se mezi 50 a 70 tisíci. Záleží na tom, koho do této skupiny započítáme. Zda budeme zahrnovat pouze osoby spící na ulici, nebo i ty, kteří spí v noclehárnách a azylových domech.“ Teoreticky je podle něj bezdomovcem každý, kdo bydlí nestandardně, třeba u známých nebo v již zmíněných komerčních ubytovnách.

Foto: Jan Mihaliček

Navařená mříž na Barrandovském mostě má zabránit bezdomovcům v nocování. Bez úspěchu.

Lidé bez střechy nad hlavou se z kapacitních důvodů často nedostanou k lůžku ani za pomoci charitativních akcí. Zvlášť v mrazivých nocích, které únor přinesl, to pro jejich zdraví mohlo představovat velký problém.

„Druhý únorový týden byl opravdu náročný vzhledem k brutálně nízkým teplotám, takže jsme logicky museli počítat s tím, že všechny naše kapacity budou možná obsazeny,“ vysvětluje Krupa. „Ve všech městech, kde Armáda spásy působí, byly otevřeny zimní programy v podobě tzv. volné židle, tedy možnosti jít se schovat do tepla a alespoň si sednout, když už nemám postel.“

Právě pod Armádu spásy spadá mimo jiné program Nocleženka, který umožňuje lidem bez domova například noc v teple, jídlo, hygienu, základní ošetření nebo schůzku se sociálním pracovníkem.

Hlas z ulice:

„Ne, já si myslím, že fungují takhle sympaticky. Na azylových domech máte sociální pracovnice, a co je sympatické oproti ubytovnám, ano, je, že tam nesmí být alkohol, jo. Na ubytovnách se vám může stát, že vás klidně někdo napadne, opilý.“

Češi jsou štědří i v nouzi

A Krupa potvrzuje, že dlouhodobě složitá situace způsobená koronavirem lidi v Česku nepřipravila o touhu pomáhat. „Přispívají více. Měla na to vliv i pandemie, ale určitě sehrálo roli i mrazivé počasí v prvních dvou týdnech v únoru. Zaznamenali jsme i významnou štědrost dárců v první i druhé vlně epidemie. Lidé myslí na druhé a já jsem za to moc vděčný,“ odpovídá na otázku, jestli je letos oproti jiným zimám větší počet dárců.

Nocleženka hlásí dobré zprávy: jejich poukazů se v sezoně 2020/2021 prodalo přes 37 tisíc. „To je počet, který nám dokáže pokrýt noclehy na zbytek sezony. Děkujeme za obrovskou vlnu solidarity, obzvlášť v této těžké době. Nocleženky zakoupené od 15. 2. 2021 začneme uplatňovat hned s příchodem prvních chladných dní během letošního podzimu,“ říká koordinátorka projektu Lenka Kořínková.

Foto: Jan Mihaliček

Charitativní projekty umožňují dočasnou výměnu venkovního nocování za spánek v teple.

I díky tomu může Armáda spásy za pomoci Nocleženky denně poskytnout okolo 2 500 míst, což celkově představuje statisíce noclehů. S ubytováním lidí bez domova má dlouhodobé zkušenosti také Maltézská pomoc.

„Kvůli pandemii covidu vznikly nově pro lidi bez domova se zdravotními obtížemi humanitární hotely, které jim poskytují ubytování a v tomto období také pochopitelně lepší podmínky pro přečkání zimy,“ popisuje jednu z činností charity vedoucí pražského centra Radka Vališková. „Jeden z nich, hotel Czech Inn, jsme sami na jaře provozovali. Stejně jako loni fungují také výdejny jídla a mimořádné ubytovací kapacity.“

Hlas z ulice:

„Je tam wifi, je tam sprcha, dobrá hygiena, možnost praní, bezpečí věcí… prostě není třeba se bát, dobří lidé. Recepce, slušní lidé, jednají s člověkem s nějakou úctou.“

Cíl je jasný – vrátit lidi do společnosti

Právě podobné hotely se pro některé bezdomovce ukázaly být pozitivním impulzem. „Pomáhají zlepšovat situaci lidí bez domova a pro mnohé z nich znamená ubytování v hotelu velký posun v řešení jejich nepříznivé situace. Paradoxně se tak dá říct, že pandemie v tomto smyslu některým lidem bez domova vlastně pomohla,“ vysvětluje Radka Vališková z Maltézské pomoci.

Organizace se zaměřuje především na poskytování terénní práce pro osoby v sociální nouzi, převážně lidi bez domova. „Pracujeme s nimi tam, kde zrovna pobývají, tedy často prostě na ulici. Pomáháme klientům nalézt bydlení nebo si udržet stávající bydlení,“ vypočítává vedoucí. „Dále jim nejčastěji pomáháme se zařízení dokladů, v komunikaci s úřady, s vyřízením sociálních dávek, motivujeme je k řešení jejich dluhové situace a v hledání zaměstnání nebo brigády.“

Foto: Jan Mihaliček

V boudě vedle kolejí bydlí partnerský pár. Žena se nechce fotit, stydí se za to, do jaké se dostala situace. „Byli jsme bohatí, měli jsme tři benzinky. Já jsem dělala účetnictví. Manžel mne obral o všechno. Mám tady pět příbuzných, ale nemůžu za nimi jít, vždycky jsem naopak já podporovala je,“ říká.

Humanitární organizace se snaží, aby byli lidé v těžké životní situaci schopni nepřízeň osudu řešit samostatně, a tím se postupně vracet do většinové společnosti. V současné době je však úkol číslo jedna zima.

„V tomto období pomáháme našim klientům bez domova přečkat zimu. Předáváme jim zimní oblečení, poskytujeme informace o noclehárnách, výdejnách jídla a dalších vhodných službách,“ popisuje Vališková aktuální náplň. Krom například každoroční sbírky spacáků, které pak předávají potřebným, se letos rozšířila pomoc i o roušky a dezinfekci.

Hlas z ulice:

„Tak já většinou, protože nemám kolem sebe rád lidi, tak já většinou jdu… nosím s sebou velkou krabici a lehnu si do trávy… dost často spím na Džbánu, tam je velký les, tak tam si vždycky lehnu a spím…“

Situace je podle ředitele sociálních služeb Armády spásy Krupy nejnáročnější ve velkých městech, jako jsou Praha, Ostrava, nebo Brno. Právě tam se totiž lidé bez domova přirozeně stahují.

Podle Analýzy situace bezdomovectví v Praze, kterou si nechalo vypracovat Centrum sociálních služeb Praha, bylo loni v létě v hlavním městě přibližně 19 600 až 20 600 osob bez střechy nad hlavou, bytu nebo v bytové nouzi. Více než polovina z nich, konkrétně 65 % v dotazníkovém šetření uvedla, že žije venku, ve stanu nebo ve squatu.

Typický pražský bezdomovec: zdravý muž, nepražák

Drtivá většina lidí bez střechy jsou muži, oproti předchozímu šetření jde o mírný pokles. Podle analýzy může být tento rozdíl způsobený buď rozdílným způsobem zjišťování, nebo změnami v bezdomovecké populaci v důsledku pandemie.

Nejčastěji jsou lidé bez domova ve věku 31–60 let, mírně poklesl podíl starších lidí. Podle badatelů je možné tento rozdíl přisuzovat podobným faktorům jako u genderového rozložení.

Více než polovina lidí bez domova v Praze přitom v hlavním městě nemá hlášené trvalé bydliště. Čtvrtina dotazovaných pak neví, kde jsou hlášení, nebo ho v České republice nemají.

Hlas z ulice:

„No, mně pomohli v Naději právě, prostě nějaká ta ženská, ale opravdu dá se pomoct úplně se vším, tady máte seznam agentur, oběhněte si to, tady vám pomůžeme s tímhle, říkám super super. A pak že mi dala týden jakoby na té noclehárně, a fakt jako když člověk chce, tak mu pomůžou.“

Většina pražských bezdomovců jsou Češi, jde o necelé tři čtvrtiny z nich.

Každý desátý člověk „na ulici“ má podle výzkumu závažné zdravotní potíže. Stále však převažuje podíl těch, jejichž zdravotní stav je dobrý. Přesto Krupa varuje před možnými zdravotními problémy: „Tato skupina obyvatel totiž oproti běžné populaci vykazuje zhoršený zdravotní stav, zároveň ale naráží na bariéry na straně běžných zdravotnických zařízení, což lidem bez domova často znemožňuje čerpat adekvátní zdravotní péči,“ říká.

„Na ulici jste za 5 minut, sbírat se budete dlouho“

Více než desetina lidí bez domova uvedla, že o střechu nad hlavou přišla v roce 2020. Vzhledem k tomu, kdy byl výzkum prováděn, je třeba mít na paměti, že toto číslo odráží pouze první pololetí loňského roku. Největší přírůstek bezdomovců byl v letech 2017 až 2019, v této době o střechu přišla více než pětina současných lidí bez domova.

Posledním místem bydliště bylo u většiny bezdomovců hlavní město, na druhém místě je pak zahraničí. Tuto variantu uvedla pětina dotázaných.

Hlas z ulice:

„Já jsem minulý týden ještě bydlel, měl jsem ubytovnu tady, ale stala se mi taková nemilá věc. Jel jsem na brigádu na Moravu, do Hodonína… No a ve vlaku mě okradli, naštěstí mi teda nevzali doklady, ale peníze fuč. A já jsem tam měl peníze na bydlení, ale bohužel, já si je nikde nenechávám, pořád je mám při sobě, že jo. Kolem 3 tisíc tak, ale já jsem neměl jak zaplatit bydlení, tak mě vyhodili.“

Hlas z ulice:

„Teď. Mám jich 15 nebo 16 (dluhů, pozn. redaktora). Chtěl jsem to všechno sloučit dohromady, jít do insolvence, nešlo, nešlo to, měl jsem potom problémy se soudy a tak dále a tak dále. Tak jsem se na to vykašlal.“

Hlas z ulice:

„Já jsem měl pevnou linku. Víte? Mně to dali na syna i na mě. Pevnou linku. A její syn, já jsem o tom nevěděl. Nevlastní syn. Její. Že on je feťák, víte? No a. Až potom jsem se dozvěděl. No, fetoval a provolal mi skoro čtyři sta tisíc. On volal na ty pevné linky, erotické. Lebo, jak se to jmenuje.“

Hlas z ulice:

„Na ulici skončíte za pět minut, ale z té ulice se budete sbírat hodně dlouho a prostě musíte si najít lidi, kteří, já nevím, prostě od pohledu jsou dobří, když třeba přijde: můžu si tohle půjčit a pak mi to další den vrátí, tak v pohodě, ale pak jsou lidi, co prostě… Můžu na kafe? Můžu dvacku? Chci si něco koupit… a pak to z nich taháte tři měsíce, to je hrozné. Musíte si prostě najít lidi, kterým můžete věřit, ale opravdu tyhlety špatné lidi, jich je hodně.“

Výpovědi jednotlivých lidí bez domova byly převzaty z Analýzy situace bezdomovectví v Praze, kterou vypracovala společnost Median pro Centrum sociálních služeb Praha.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené