Hlavní obsah

Lomy a rypadla nahradí solární panely. Sokolovská uhelná bude bez uhlí

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Těžba v Sokolovské uhelné.

Reklama

14. 8. 9:35

Sokolovská uhelná, nejmenší ze čtyř českých těžařů uhlí, se chystá na konec fosilní energetiky. Založila novou společnost SUAS Group, která zastřeší nové „čisté“ aktivity.

Článek

Ústup od uhlí v Česku je rychlejší, než vláda i energetici předpokládali. Na novou pouhelnou éru se chystá i Sokolovská uhelná, nejmenší ze tří firem, které v Podkrušnohoří těží hnědé uhlí. Nové neuhelné aktivity na Sokolovsku zastřeší letos založená skupina SUAS Group.

„Energetika prochází obrovskými změnami a my chceme být mezi těmi, kteří budou určovat nové trendy,“ prohlašuje spoluzakladatel a 42,6procentní akcionář Sokolovské Jaroslav Rokos.

Rotující šéfové

Nová skupina SUAS vznikla jako sesterská společnost původní těžební firmy, má stejné vlastníky. V jejím čele jako šéf dozorčí rady stanul právě Rokos, který v boardu původní Sokolovské uhelné zůstává „jen“ místopředsedou.

Sokolovská uhelná

  • Těžební firma, která vznikla privatizací hnědouhelných dolů na Sokolovsku.
  • Vlastníci: Jaroslav Rokos & dědici loni zesnulého většinového akcionáře Františka Štěpánka, které ve vedení společnosti zastupuje právník Pavel Tomek.
  • Firma těží letos tři mil. tun hnědého uhlí (ještě v roce 2019 vytěžila šest mil. tun).
  • Vlastní elektrárny Tisová a Vřesová (zásobují teplem Sokolovsko a Karlovarsko).
  • Letos majitelé Sokolovské uhelné založili novou společnost SUAS Group, která má rozvíjet neuhelné aktivity.
  • SUAS Group má výhledově stát na čtyřech pilířích: energetice, realitách, odpadovém hospodářství a zpracovatelském průmyslu.

Vrcholový post v Sokolovské uhelné drží právník Pavel Tomek - zástupce dědiců loni zesnulého majoritního akcionáře Františka Štěpánka. Rokos a Tomek se však budou na postech předsedy a místopředsedy dozorčích rad původní Sokolovské uhelné i nové SUAS Group pravidelně po 2,5 roku střídat. Nová firma se má stát motorem přeměny celého impéria od uhlí k čistým technologiím.

„Nevíme, jak se bude vyvíjet trh emisních povolenek a další souvislosti ani jak rychlý odchod od uhlí bude. Může to trvat deset i víc let. Obě naše skupiny tak budou ještě dlouho fungovat souběžně,“ vysvětluje Tomek.

Limitních dvacet eur

Sokolovská je kromě těžby uhlí jedním z největších výrobců elektřiny i tepla v zemi. Vlastní uhlí spaluje ve firemních elektrárnách Vřesová a Tisová. Uhlí tu však časem nahradí plyn a v menší míře odpady. K tomu přibudou soláry a větrníky.

Uhlí budou podle Tomka s Rokosem na Sokolovsku využívat jen do té doby, dokud to bude ekonomicky únosné.

Není jasné, jak dlouho to bude trvat. „Nejde nám ani tak o cenu emisní povolenky, jako o takzvaný spread. Tedy rozdíl mezi cenou elektřiny a cenou emisní povolenky,“ vysvětluje Rokos.

Zatím výrobcům elektřiny a tepla zmírňuje dopady zdražujících povolenek postupné zdražování elektřiny. Když zdražuje obojí, „spread“ se drží v únosných mezích. Kdyby ale povolenky začaly zdražovat výrazně rychleji, protože trh adekvátní zvyšování cen elektřiny nevstřebá, tlačilo by to výrobce do ztrát a neměli by důvod prodělečné zdroje držet v chodu.

„Máme spočítáno, že spread kolem dvaceti eur je pro nás limitní. Pokud by se tento prostor dál snižoval, už to pro nás bude ekonomický problém,“ podotýká Rokos.

V takovém případě by uhelná energetika na Sokolovsku skončila. Další stopku jí také může připravit pokračující zpřísňování emisních limitů a technologických požadavků. S dosavadními předpisy se zatím Vřesová i Tisová dokázaly vyrovnat, s přijímáním stále ambicióznějších emisních cílů v EU však mohou přijít na uhelné zdroje další nároky.

Majitelé Sokolovské odhadují definitivní konec těžby svého uhlí mezi lety 2025 až 2030. Raději za něj už dnes chystají náhradu.

Plyn místo uhlí

„Ve Vřesové už alternativu máme, v podobě paroplynového zdroje, který může v případě potřeby vyrábět elektřinu i teplo. V Sokolově chceme do konce roku 2022 vybudovat dvě plynové kotelny jako náhradu výroby tepla pro případ, že by nám ekonomika nedovolila nadále Elektrárnu Tisová provozovat. Nechceme dovolit, aby byl ohrožen tepelný komfort lidí,“ říká Rokos.

Přezbrojení Sokolovska na plyn vyjde skupinu na 150 milionů korun. Těžaři doufali, že jim vypomůže Modernizační fond, který má masivní dotační balík právě na konverzi teplárenství. „Naše investice se však úplně nepotkává s podmínkami Modernizačního fondu, takže použijeme vlastní prostředky,“ říká Rokos.

Nezastírá, že podmínky Modernizačního fondu ho překvapily. „Transformace Sokolovska po ukončení uhelného hornictví je samozřejmě z velké části závislá na dotačních titulech. Není to v silách Sokolovské uhelné, SUAS Group ani měst nebo kraje. Víme, že není jen Modernizační fond, ale i Fond pro spravedlivou transformaci, případně další tituly. Ale zatím se systém rozjíždí a mám pocit, že se tak trochu hledají bariéry, jak peníze úplně nesměrovat tam, kde jsou potřeba,“ podotýká šéf SUAS.

Čtyři pilíře

Plynové investice na Sokolovsku už zajišťuje nová SUAS Group. Do ní k prvnímu červenci přešlo z původní Sokolovské prvních 700 zaměstnanců, skoro třetina pracovníků celé skupiny.

„Jde o pracovníky údržby, autodopravy, železniční dopravy, pomocných mechanizací a podobně,“ popisuje Rokos.

Lidé jsou motivováni, aby si začali shánět zakázky mimo uhelnou část skupiny. „V řádu několika málo let musí většinu výkonů dělat mimo uhlí, kde bude logicky klesat poptávka po jejich výkonech. Nechceme s uhelným útlumem propouštět lidi. Věříme, že to na trhu zvládneme. Jsme v regionu největší přepravci, máme drážní licenci, máme největší mechanizaci na zemní práce, různé buldozery, bagry… Můžeme participovat na spoustě stavebních zakázek, ať už našich vlastních nebo na dalších rozvojových projektech v regionu,“ dodává Tomek.

SUAS Group má podle šéfů stát na čtyřech pilířích. Základem zůstává energetika, na důležitosti nabývá strojírenství, elektromontážní práce, development a stavební byznys. Skupina i kvůli tomu nedávno koupila stavební firmu Bau-Stav, takže má dnes už dvě vlastní stavební společnosti.

Další důležitou činností SUAS Group má být odpadové hospodářství a nové typy průmyslové výroby. „Vše se vzájemně propojuje a doplňuje,“ vysvětluje Tomek.

Energetika má mít v uskupení pořád klíčovou roli. Kromě plynu ji majitelé chtějí stavět na obnovitelných zdrojích.

„Soláry nebo větrníky chceme rozvíjet na rekultivovaných výsypkách. Jednáme teď se dvěma investory o prvních dvou solárních projektech, v jednání jdeme do finální fáze,“ říká Rokos.

První dva solární parky o celkové kapacitě až 95 MW chce SUAS stavět ve Smolnici u Chodova a v Novém Sedle. Spoluinvestory mají být Pražská energetika a německá Green Energy 3000.

Celkově má skupina vytipováno sedm lokalit pro výstavbu solárních zdrojů a čtyři pro větrné elektrárny. Projekty mají plánovaný celkový instalovaný výkon 235,4 megawattu a vyjdou na téměř 10 miliard korun. Stavět se budou mezi lety 2022 až 2026. SUAS počítá s dotacemi na pokrytí až 40 procent investičních nákladů. Podle Tomka ale bude konečný podíl dotací nižší.

Karlovarský ostrov

SUAS zároveň chystá ojedinělý projekt na zajištění energetické bezpečnosti karlovarského regionu. Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů, pokud se k nim zároveň nebudou vytvářet dostatečně masivní záložní zdroje a nebude fungovat co nejširší propojení rozvodných soustav, totiž může hrozit výpadky elektřiny v době, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce, zároveň ale roste spotřeba energie. Právě takovým výpadkům má zabránit navrhovaný koncept.

„Chceme v regionu vytvořit ostrov propojením našich energetických zdrojů, tedy paroplynové elektrárny a teplárny ve Vřesové, elektrárny Tisová, připravovaných plynových kotelen v Sokolově (pokud budou doplněny o kogenerační jednotku na výrobu elektřiny a tepla zároveň) a energobloku využívajícího palivo z komunálního odpadu. Součástí by byla i bateriová úložiště pro akumulaci elektřiny z obnovitelných zdrojů,“ popisuje Rokos.

Uhelné kotle elektrárny Tisová by tak zůstaly připravené jako záloha pro případ masivních výpadků obnovitelných zdrojů.

„Navrhovaná soustava by zajistila regionu elektřinu dvacet čtyři hodin denně, tři sta šedesát pět dní v roce, bez rizika blackoutů. Dnes je sice Karlovarsko papírově energeticky soběstačné, za rok se tu vyrobí víc elektřiny, než se spotřebuje. To ale nemusí platit každou sekundu, riziko blackoutů celkově roste a může postihnout i náš region,“ vysvětluje Rokos. Projekt karlovarského energetického ostrova se uchází o podporu z Modernizačního fondu.

Lákadlo zvané lithium

SUAS Group by do regionu také ráda přivedla zcela nové aktivity. Tou nejžádanější je zpracování lithia na autobaterie. Skupina nabízí v lokalitě Staré Sedlo pozemek pro stavbu bateriové „gigafactory“, jakých se v Evropě staví nebo chystá víc než třicítka.

O stavbě závodu v Česku vyjednávají s Ministerstvem průmyslu dva zájemci - automobilka Volkswagen, respektive její česká dcera Škoda Auto. A dále korejská skupina LG. Obě už vyslaly své emisary i na průzkum Starého Sedla.

SUAS jim nabízí víc než jen pozemek. Má uzavřené memorandum o spolupráci se skupinou RSJ Karla Janečka, která před lety koupila od státního Diama staré hornické deponie u Horního Slavkova a Cínovce. Odpadní kaly po těžbě krušnohorských kovů obsahují lithium a RSJ zkoumá možnosti případné těžby. Podle Rokose by tak na Karlovarsku mohl vzniknout ucelený výrobní řetězec zpracovávající lithium.

„Můžeme nabídnout jak těžební, tak přepravní kapacity. Máme vhodnou lokalitu na zpracovatelský závod - mohl by vzniknout u nás ve Vřesové, kde je dostatečná produkce tepla pro sušení lithných jílů nebo suroviny, která se z nich vyseparuje. Mohla by tam probíhat i rafinace a výroba lithia. A řetězec by mohla uzavřít gigafactory na baterie,“ popisuje Rokos.

Řetězec je podle něj možné dovršit ještě závodem na zpracování starých baterií. „Těm se po vybití dá dát druhý život, po zpracování dál mohou sloužit jako energetický zdroj k ukládání energie. A u nás je potenciál na vznik továrny na jejich recyklaci.“ Celý bateriový řetězec by podle Rokose vytvořil několik tisíc pracovních míst a mohl by sehrát významnou roli při adaptaci Sokolovska na ukončení těžby.

Energie z odpadu

Dalším novým projektem, který má neuhelná SUAS v plánu, je projekt odpadového hospodářství pro Karlovarsko. Šedesát tisíc tun komunálního odpadu, které kraj generuje, se dnes výhradně skládkuje, to ale do budoucna nebude možné.

„Chceme přivést svoz odpadu ke Vřesové, kde máme už dnes vybudovanou mechanicko-biologickou úpravnu na jeho zpracování a také bioplynovou stanici, která zatím jede jenom na rostlinné odpady. Chceme ji upravit, aby mohla zpracovávat gastroodpad,“ líčí Rokos.

Úpravnu odpadu Sokolovská původně stavěla jako součást své tlakové plynárny, která vyráběla z uhlí energetický plyn, loni ale musela zavřít kvůli velkým nákladům na emisní povolenky. Energetické využití odpadu by jí dalo nový smysl.

Rekreace a bydlení

Dalším projektem, který končící těžaři chystají, je zástavba kolem jezera Medard. Vodní plocha o rozloze 500 hektarů vznikla zatopením zavřeného stejnojmenného uhelného lomu a má se stát centrem rekreace i novou lokalitou pro bydlení.

Přibližně deset kilometrů jezerních břehů má zatím jen minimální úpravy a na mnoha místech jsou ještě hmatatelné stopy po těžbě. Už v příštím roce by ale SUAS ve spolupráci se skupinou Rockaway Jakuba Havrlanta chtěla začít s prvním projektem pro turisty přímo u jezera.

„Já tomu říkám mobilní projekt,“ líčí Rokos. Půjde o nabídku gastroslužeb z mobilních buněk, cílovou skupinou mají být výletníci, turisté, cyklisté, fandové vodních sportů a přírody.

+14

„Vytvoříme jim na břehu prvotní zázemí. Jde nám o to, aby se sem začali učit jezdit nejen návštěvníci ze Sokolovska, ale i ze širšího okolí včetně Německa,“ dodává Tomek.

S Medardem má SUAS mnohem velkorysejší plány. Nedávno vyhlásila soutěž na urbanistické zpracování lokality, kde mají vzniknout jak rekreační objekty, tak bytové domy. Rokos s Tomkem by tu rádi vybudovali městečko, které srovnávají s alpským Zell am See. Kvalitní bydlení je podle nich základní podmínkou, aby do regionu přicházeli vzdělaní a dobře kvalifikovaní lidé. Bez nich se rozvoj pouhelného Sokolovska bude prý uskutečňovat jen těžko.

Těžba na Medardu skončila v roce 2000, kolem roku 2030 skončí těžba na posledním lomu Sokolovské uhelné zvaném Jiří. Také tady vznikne obří vodní plocha o 1200 hektarech.

Podle šéfů SUAS by v té době mělo mít Karlovarsko pro občany už nové možnosti obživy. Spoléhat v době pouhelné pouze na tradiční lázeňství podle nich není možné. Přesvědčivě to v posledních dvou letech ukázala covidová pandemie, která zasadila západočeskému lázeňskému trojúhelníku těžkou ránu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované